ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 387. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Sírachovec, kapitola 22

1 Lenoch se podobá pokálenému kamenu,

každý si odplivne nad jeho odporností.

2 Lenoch se podobá hromádce hnoje,

každý, kdo jej zvedne, otřepe ruku.

3 Je hanba být otcem nevychovaného syna;

narození dcery znamená újmu.

4 Rozumná dcera získá jako dědictví manžela,

ale nehodná způsobí zármutek tomu, kdo ji zplodil.

5 Nestoudná dělá hanbu otci i manželu,

u obou bude v pohrdání.

6 Jako hudba v čase zármutku je hovor v nevhodnou chvíli;

důtky a kázeň jsou v každé době výrazem moudrosti.

7 Děti, které vedou dobrý život a mají co jíst,

přikryjí nízký původ vlastních rodičů.

8 Děti, které chvástavě pohrdají vším a jsou nevychované,

poskvrňují ušlechtilý původ své rodiny.

9 Kdo učí hlupáka, jako by slepoval střepy

anebo budil spáče z hlubokého spánku.

10 Kdo se domlouvá s hlupákem, jako by hovořil s ospalcem;

ten se nakonec zeptá: „Co je?“

11 Naříkej nad mrtvým, že pozbyl světla,

nad hlupákem plač, že se mu nedostává rozumu.

Nad mrtvým neplač tak hořce, neboť došel odpočinutí,

ale život hlupáka oplakávej, vždyť je horší než smrt.

12 Nářek nad mrtvým trvá sedm dní,

ale nad svévolným hlupákem po všechny dny jeho života.

13 S pošetilcem nenadělej mnoho řečí

a k nerozumnému nechoď!

Varuj se ho, abys neměl těžkosti a tvá pověst neutrpěla,

až se s ním střetneš!

Vyhni se mu a najdeš klid

a nebudeš znechucen jeho ztřeštěností.

14 Co může být těžší než olovo?

Může mít jiné jméno než „hlupák“?

15 Lehčím břemenem je písek, sůl i kus železa než člověk bez rozumu.

16 Vazba trámů pevně pojící stavbu ani při zemětřesení nepovolí;

tak i srdce zpevněné promyšlenou úvahou se v danou chvíli nebude bát.

17 Srdce, které je upevněno rozumným myšlením,

je jako ozdoba z malty na hladké stěně.

18 Jako kůly postavené na výšině neodolají větru,

tak neodolá děsivým představám zbabělé srdce hlupáka při jeho rozhodování.

19 Z poraněného oka vytrysknou slzy,

ze zraněného srdce vzejde zkušenost.

20 Kdo hází kamením po ptácích, plaší je,

kdo uráží přítele, zničí přátelství.

21 Jestliže jsi vytasil meč na přítele,

neztrácej naději, neboť je možno přátelství obnovit.

22 Jestliže sis otevřel ústa na přítele,

neboj se, neboť je možné smíření.

Ale před potupou a pýchou,

před vyzrazeným tajemstvím a zákeřnou ranou uteče každý přítel.

23 Získej si důvěru bližního, když je v nouzi,

abys byl spolu s ním naplněn jeho štěstím.

V čas soužení u něho vytrvej,

abys měl podíl na jeho dědictví.

24 Oheň se napřed projevuje kouřením z komína a dýmem,

podobně nadávky se objevují před krveprolitím.

25 Nebudu mít strach chránit přítele

a neobrátím se k němu zády.

26 Potká-li mě kvůli němu něco zlého,

každý, kdo to uslyší, bude se mít před ním na pozoru.

27 Kdo postaví stráž před má ústa

a mé rty uzavře pečetí obezřetnosti,

aby nepřivodily můj pád

a můj jazyk aby mne nezahubil?

Sírachovec, kapitola 23

1 Hospodine, Otče a vládce mého života,

neponechávej mne jejich záměru

a nedopusť, abych jejich přičiněním padl.

2 Kdo ovládne mou mysl kázní

a mé srdce moudrým káráním,

aby nešetřily má provinění

a mé hříchy aby nezůstaly bez trestu?

3 Aby se má provinění nemnožila

a mé hříchy nenarůstaly,

abych nepadl před protivníky

a aby se nade mnou neradoval můj nepřítel?

4 Hospodine, Otče a Bože mého života,

nedovol, aby se mé oči dívaly pohrdavě,

5 a odvrať ode mne žádostivost.

6 Dychtění po ženě a po obcování s ní ať se mě nezmocní,

nevydávej mě nestoudnému chtíči.

7 Děti, slyšte poučení o kázni úst;

kdo je bude zachovávat, nikdy nebude polapen.

8 Hříšník bývá postižen kvůli svým řečem,

nactiutrhač i nadutec kvůli nim přicházejí k úrazu.

9 Nezvykej svá ústa, aby přísahala,

vyslovovat jméno Svatého ať se ti nestane návykem.

10 Jako otrok, který je při výslechu bez ustání bičován,

neujde podlitinám,

tak i ten, kdo přísahá a stále se dovolává Boha,

nebude od hříchu očištěn.

11 Člověk, který často přísahá, dopouští se mnoha nepravostí

a důtky se z jeho domu nevytratí.

Když se proviní, hřích na něm ulpí,

nedbá-li toho, zhřeší dvojnásob;

přísahá-li křivě, nebude ospravedlněn,

a jeho dům se naplní pohromami.

12 Jsou řeči, které zasluhují smrt,

kéž se nevyskytují mezi potomstvem Jákobovým!

Ať je toto všechno od zbožných vzdáleno,

jinak se budou válet v hříších.

13 Nezvykej svá ústa na sprostou nevychovanost,

neboť používá hříšných slov.

14 Pamatuj na svého otce i matku,

když zasedáš mezi velmoži,

aby ses před nimi nezapomněl

a nezvykl si jednat pošetile.

Pak by sis raději přál, aby ses nikdy nenarodil,

a proklínal bys den svého zrození.

15 Člověk, který si zvykl na potupné řeči,

bude v nich pokračovat po všechny své dny.

16 Dvě věci rozmnožují hříchy

a třetí přivodí odplatu.

17 Duše rozpálená vášní je jako hořící oheň,

nezhasne, dokud jím není pohlcena.

Člověk, který smilní proti vlastnímu tělu,

nepřestane, dokud ho oheň nestráví.

Smilníkovi je každý chléb příjemný,

nepoleví, dokud nezemře.

18 Člověk, který opouští vlastní lože,

si v duchu říká: „Kdo mě uvidí?

Obklopuje mě tma a stěny mě ukrývají.

Nikdo mě nevidí, tak čeho se bát?

Nejvyšší na moje hříchy nevzpomene.“

9 Z lidských očí má strach a přitom zapomíná,

že oči Hospodinovy jsou tisíckrát jasnější než slunce,

že se dívají na všechny cesty lidí

a pronikají i do nejskrytějších míst.

20 Všechno mu bylo známo, dřív než stvořil svět,

a stejně tak, když vše bylo dokonáno.

21 Takový člověk bude potrestán na ulicích města,

bude chycen tam, kde se toho nejméně naděje.

22 Tak se stane i ženě, která byla nevěrná svému muži

a s cizím přivedla mu na svět dědice.

23 Předně, že neuposlechla zákon Nejvyššího,

za druhé, že se provinila na svém muži,

za třetí, že smilnila v cizoložství

a přivedla na svět děti od cizího muže.

24 Taková žena bude pranýřována před shromážděním

a její děti budou podrobeny vyšetřování.

25 Její děti nezapustí kořeny,

její ratolesti nepřinesou plody.

26 Zanechá po sobě památku, jež bude připomínána s kletbami,

a její potupa nebude nikdy vymazána.

27 Ti, kdo po ní zůstanou, poznají,

že není nic lepšího než bázeň před Hospodinem,

a nic sladšího než dbát na Hospodinova přikázání.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.