Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 394. den čtení Přehled čtení„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka.
Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání,
které jsou v tobě ukryté.
Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky.
Amen.“Sírachovec, kapitola 40
1 Každému člověku je určena tvrdá lopota.
Těžké jho leží na Adamových synech
ode dne, kdy vycházejí z lůna své matky,
až do dne, kdy se navracejí do lůna matky všech.
2 Trápí je předtuchy a v jejich srdci je bázeň,
obírají se čekáním na den svého skonu.
3 Od toho, kdo sedí na slavném trůnu,
až po toho, kdo se plazí v prachu a popelu,
4 od toho, kdo nosí purpurový plášť a korunu,
až po toho, kdo se obléká do režného plátna:
všude jen hněv a závist, soužení a neklid,
strach ze smrti, prchlivost a rozbroje.
5 I když člověk spí na lůžku,
noční sen mu obluzuje vědomí znovu tím vším.
6 Maličko, téměř vůbec si neodpočine;
i ve spánku je jako za bílého dne pronásledován přízraky své fantazie
jako někdo, kdo utekl z bitvy.
7 Když je v nouzi nejvyšší, procitne
a diví se pak, že není čeho se bát.
8 Tak je tomu s každým tvorem, od člověka až po dobytek,
ale na hříšného to dolehne sedmkrát.
9 Smrt a krev, rozbroje a meč,
pohromy, hlad, zkáza a bič.
10 To vše bylo určeno svévolníkům,
kvůli nim nastala potopa.
11 Všechno, co je ze země, do země se vrací,
a co je z vod, jde zpět do moře.
12 Každý úplatek a každé bezpráví pominou,
ale věrnost bude trvat navěky.
13 Bohatství nespravedlivých vyschne jako bystřina
a dozní v dešti jako mohutné zahřmění.
14 Kdo štědře otvírá ruce, bude mít důvod k radosti,
kdo přestupují Zákon, nakonec zahynou.
15 Potomci svévolníků nemají mnoho ratolestí,
jsou jako nečisté kořeny na strmých skalách.
16 Sítiny všude u vody a na břehu řeky
se vytrhávají dřív než kterákoli jiná tráva.
17 Dobrodiní je jako požehnaná zahrada
a milosrdenství trvá na věky.
18 Život toho, kdo může v spokojenosti a úspěšně pracovat, je sladký,
ale víc než to obojí má ten, kdo najde poklad.
19 Děti a budování města získají člověku nepomíjející jméno,
ale nad to obojí je ceněna bezúhonná žena.
20 Víno a hudba obveselují srdce,
ale nad to obojí je láska k moudrosti.
21 Píšťala a harfa zpříjemňují zpěv,
ale nad to obojí je příjemná řeč.
22 Oko touží po půvabu a kráse,
ale nad to obojí je zeleně rašící osení.
23 Přítel nebo druh je vítán v kterýkoli čas,
ale nad to obojí je soužití ženy s mužem.
24 Bratři a pomocníci mohou podepřít v čas soužení,
ale nad to obojí přinesou záchranu skutky milosrdenství.
25 Zlato a stříbro postaví na nohy,
ale nad to obojí váží dobrá rada.
26 Majetek a síla pozdvihují srdce,
ale nad to obojí je bázeň před Hospodinem.
Bázeň před Hospodinem nepřináší škodu,
a kdo ji má, nemusí hledat pomoc.
27 Bázeň před Hospodinem je jako požehnaná zahrada,
ochraňuje člověka lépe než všechno bohatství.
28 Synu, neveď žebravý život; lépe zemřít než žebrat.
29 Život člověka, který hledí na cizí stůl, nelze považovat za pravý život.
Zneuctí svou duši cizími pokrmy;
proto muž zkušený a ukázněný se jich bude chránit.
30 V ústech nestydatého zní žebrání sladce,
ale v jeho nitru hoří jako oheň.
Sírachovec, kapitola 41
1 Ó smrti, jak hořké je pomyšlení na tebe
člověku, který si pokojně žije mezi svými statky,
který žije bezstarostně a má ve všem úspěch
a který je ještě schopen těšit se z dobrého jídla.
2 Ó smrti, jak dobrý je tvůj rozsudek pro člověka nuzného
a toho, jehož síly ochabují,
pro člověka vysokého stáří, pro něhož je všechno obtížné,
všemu se brání a ztrácí trpělivost.
3 Neboj se rozsudku smrti,
pamatuj na ty, kdo tě předešli,
i na ty, co půjdou po tobě.
4 Je to rozsudek vynesený Hospodinem nade vším tvorstvem.
Proč bys odporoval vůli Nejvyššího?
Ať život trvá deset, sto nebo i tisíc let,
v podsvětí se na to nikdo nebude ptát.
5 Jaká líheň nestoudnosti bývají děti hříšníků,
vyrůstající v příbytcích svévolníků.
6 Dědictví hříšného plemene zanikne
a jeho potomstvo bude trvale zneuctěno hanbou.
7 Otci svévolníkovi budou jeho děti předhazovat,
že jsou kvůli němu ostouzeny.
8 Běda vám, muži svévolní,
že jste opustili zákon Boha nejvyššího.
9 Když jste se narodili, přišli jste na svět k prokletí,
a až zemřete, prokletí bude vaším podílem.
10 Všechno, co je ze země, do země odejde,
tak svévolníci půjdou z prokletí do záhuby.
11 Lidé truchlí nad tělem nebožtíka,
ale nedobré jméno hříšníků bude zahlazeno.
12 Pečuj o své jméno, to tě přetrvá spíše než tisíce velkých pokladů zlata.
13 Dobrý život je přesně vyměřen,
ale dobré jméno přetrvá věky.
14 Žijte v pokoji a zachovávejte to, v čem jste byly vychovány, mé děti.
Skrytá moudrost a ukrytý poklad,
k čemu je to obojí užitečné?
15 Lepší je člověk, který skrývá svou pošetilost,
než ten, kdo skrývá svou moudrost.
16 Proto se zamyslete nad mými slovy;
není vždycky správné propadat se studem,
jako ne všechno je všemi pokládáno za hodné úcty.
17 Styďte se před otcem a matkou za smilstvo,
před knížetem nebo velmožem za lež,
18 před vyšetřovatelem a soudcem za přečin,
před shromážděním a lidem za nepravost.
19 Styď se před druhem nebo přítelem za křivdu,
před místem, kde přebýváš jako cizinec, za krádež;
20 před Boží pravdou a smlouvou za to,
že v náručí zadržuješ chléb,
21 že urážíš, když bereš nebo dáváš,
že neodpovídáš, když tě druzí zdraví,
22 že vrháš pohledy po nevěstce,
že se odvracíš od souvěrce,
23 že si přivlastňuješ, co právem patří jinému,
že se ohlížíš za vdanou ženou,
24 že jsi dotěrný k otrokyni jiného
– neochomýtej se kolem jejího lůžka –,
25 že jsi s přáteli jednal urážlivě, když jsi dar znechutil výčitkami,
26 že opakuješ, co jsi slyšel,
a že prozrazuješ, co mělo zůstat utajeno.
27 Tak prokážeš pravý stud a najdeš oblibu u všech lidí.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Každému člověku je určena tvrdá lopota.
Těžké jho leží na Adamových synech
ode dne, kdy vycházejí z lůna své matky,
až do dne, kdy se navracejí do lůna matky všech.
2 Trápí je předtuchy a v jejich srdci je bázeň,
obírají se čekáním na den svého skonu.
3 Od toho, kdo sedí na slavném trůnu,
až po toho, kdo se plazí v prachu a popelu,
4 od toho, kdo nosí purpurový plášť a korunu,
až po toho, kdo se obléká do režného plátna:
všude jen hněv a závist, soužení a neklid,
strach ze smrti, prchlivost a rozbroje.
5 I když člověk spí na lůžku,
noční sen mu obluzuje vědomí znovu tím vším.
6 Maličko, téměř vůbec si neodpočine;
i ve spánku je jako za bílého dne pronásledován přízraky své fantazie
jako někdo, kdo utekl z bitvy.
7 Když je v nouzi nejvyšší, procitne
a diví se pak, že není čeho se bát.
8 Tak je tomu s každým tvorem, od člověka až po dobytek,
ale na hříšného to dolehne sedmkrát.
9 Smrt a krev, rozbroje a meč,
pohromy, hlad, zkáza a bič.
10 To vše bylo určeno svévolníkům,
kvůli nim nastala potopa.
11 Všechno, co je ze země, do země se vrací,
a co je z vod, jde zpět do moře.
12 Každý úplatek a každé bezpráví pominou,
ale věrnost bude trvat navěky.
13 Bohatství nespravedlivých vyschne jako bystřina
a dozní v dešti jako mohutné zahřmění.
14 Kdo štědře otvírá ruce, bude mít důvod k radosti,
kdo přestupují Zákon, nakonec zahynou.
15 Potomci svévolníků nemají mnoho ratolestí,
jsou jako nečisté kořeny na strmých skalách.
16 Sítiny všude u vody a na břehu řeky
se vytrhávají dřív než kterákoli jiná tráva.
17 Dobrodiní je jako požehnaná zahrada
a milosrdenství trvá na věky.
18 Život toho, kdo může v spokojenosti a úspěšně pracovat, je sladký,
ale víc než to obojí má ten, kdo najde poklad.
19 Děti a budování města získají člověku nepomíjející jméno,
ale nad to obojí je ceněna bezúhonná žena.
20 Víno a hudba obveselují srdce,
ale nad to obojí je láska k moudrosti.
21 Píšťala a harfa zpříjemňují zpěv,
ale nad to obojí je příjemná řeč.
22 Oko touží po půvabu a kráse,
ale nad to obojí je zeleně rašící osení.
23 Přítel nebo druh je vítán v kterýkoli čas,
ale nad to obojí je soužití ženy s mužem.
24 Bratři a pomocníci mohou podepřít v čas soužení,
ale nad to obojí přinesou záchranu skutky milosrdenství.
25 Zlato a stříbro postaví na nohy,
ale nad to obojí váží dobrá rada.
26 Majetek a síla pozdvihují srdce,
ale nad to obojí je bázeň před Hospodinem.
Bázeň před Hospodinem nepřináší škodu,
a kdo ji má, nemusí hledat pomoc.
27 Bázeň před Hospodinem je jako požehnaná zahrada,
ochraňuje člověka lépe než všechno bohatství.
28 Synu, neveď žebravý život; lépe zemřít než žebrat.
29 Život člověka, který hledí na cizí stůl, nelze považovat za pravý život.
Zneuctí svou duši cizími pokrmy;
proto muž zkušený a ukázněný se jich bude chránit.
30 V ústech nestydatého zní žebrání sladce,
ale v jeho nitru hoří jako oheň.
1 Ó smrti, jak hořké je pomyšlení na tebe
člověku, který si pokojně žije mezi svými statky,
který žije bezstarostně a má ve všem úspěch
a který je ještě schopen těšit se z dobrého jídla.
2 Ó smrti, jak dobrý je tvůj rozsudek pro člověka nuzného
a toho, jehož síly ochabují,
pro člověka vysokého stáří, pro něhož je všechno obtížné,
všemu se brání a ztrácí trpělivost.
3 Neboj se rozsudku smrti,
pamatuj na ty, kdo tě předešli,
i na ty, co půjdou po tobě.
4 Je to rozsudek vynesený Hospodinem nade vším tvorstvem.
Proč bys odporoval vůli Nejvyššího?
Ať život trvá deset, sto nebo i tisíc let,
v podsvětí se na to nikdo nebude ptát.
5 Jaká líheň nestoudnosti bývají děti hříšníků,
vyrůstající v příbytcích svévolníků.
6 Dědictví hříšného plemene zanikne
a jeho potomstvo bude trvale zneuctěno hanbou.
7 Otci svévolníkovi budou jeho děti předhazovat,
že jsou kvůli němu ostouzeny.
8 Běda vám, muži svévolní,
že jste opustili zákon Boha nejvyššího.
9 Když jste se narodili, přišli jste na svět k prokletí,
a až zemřete, prokletí bude vaším podílem.
10 Všechno, co je ze země, do země odejde,
tak svévolníci půjdou z prokletí do záhuby.
11 Lidé truchlí nad tělem nebožtíka,
ale nedobré jméno hříšníků bude zahlazeno.
12 Pečuj o své jméno, to tě přetrvá spíše než tisíce velkých pokladů zlata.
13 Dobrý život je přesně vyměřen,
ale dobré jméno přetrvá věky.
14 Žijte v pokoji a zachovávejte to, v čem jste byly vychovány, mé děti.
Skrytá moudrost a ukrytý poklad,
k čemu je to obojí užitečné?
15 Lepší je člověk, který skrývá svou pošetilost,
než ten, kdo skrývá svou moudrost.
16 Proto se zamyslete nad mými slovy;
není vždycky správné propadat se studem,
jako ne všechno je všemi pokládáno za hodné úcty.
17 Styďte se před otcem a matkou za smilstvo,
před knížetem nebo velmožem za lež,
18 před vyšetřovatelem a soudcem za přečin,
před shromážděním a lidem za nepravost.
19 Styď se před druhem nebo přítelem za křivdu,
před místem, kde přebýváš jako cizinec, za krádež;
20 před Boží pravdou a smlouvou za to,
že v náručí zadržuješ chléb,
21 že urážíš, když bereš nebo dáváš,
že neodpovídáš, když tě druzí zdraví,
22 že vrháš pohledy po nevěstce,
že se odvracíš od souvěrce,
23 že si přivlastňuješ, co právem patří jinému,
že se ohlížíš za vdanou ženou,
24 že jsi dotěrný k otrokyni jiného
– neochomýtej se kolem jejího lůžka –,
25 že jsi s přáteli jednal urážlivě, když jsi dar znechutil výčitkami,
26 že opakuješ, co jsi slyšel,
a že prozrazuješ, co mělo zůstat utajeno.
27 Tak prokážeš pravý stud a najdeš oblibu u všech lidí.