Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 398. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Sírachovec, kapitola 48
1 Tehdy povstal Elijáš, prorok jako oheň,
a jeho slovo planulo jako pochodeň.
2 Uvedl na ně hlad
a svým horlením zmenšil jejich počet.
3 Nebesa uzavřel Hospodinovým slovem,
způsobil také, že třikrát sestoupil oheň.
4 „Jak ses proslavil, Elijáši, svými divy!
Kdo se může pochlubit, že ti je podobný?
5 Ty jsi vzkřísil mrtvého ze smrti
a přivolal ho z podsvětí slovem Nejvyššího.
6 Krále jsi srážel do záhuby
a povýšence z jejich křesel.
7 Slyšel jsi na Sínaji napomenutí
a na Chorébu vynesení trestu.
8 Pomazal jsi krále, aby se ujali odplaty,
a proroky, aby byli tvými nástupci.
9 Byl jsi vzat do nebes ve vichru a ohni,
na voze taženém ohnivými oři.
10 O tobě je napsáno, že s výstrahou přijdeš v určeném čase
utišit Boží hněv, aby nevzplanul,
usmířit otce se synem
a obrodit Jákobovy kmeny.
11 Blaze těm, kteří tě viděli
a zesnuli v tvé lásce;
i my jistotně obdržíme život.“
12 Když Elijáš zmizel ve větrném víru,
Elíša byl naplněn jeho duchem.
Za svého života se netřásl před žádným vládcem
a nikdo si ho nepodrobil.
13 Žádná věc nebyla nad jeho síly,
a i když zesnul, jeho tělo mělo schopnost prorokovat.
14 Dokud žil, dělal zázraky,
i po skonání byly jeho skutky podivuhodné.
15 Přes to všechno nečinil lid pokání
a neupustil od svých hříchů,
až byli odvedeni ze své země
a rozptýleni po celé zemi.
16 Zůstal jen nepatrný zbytek lidu s vládcem v Davidově domě.
Někteří z nich činili, co se Bohu líbilo,
jiní však jen rozmnožovali hříchy.
17 Chizkijáš opevnil své město
a zavedl do jeho středu vodu.
Železnými nástroji dal prokopat skálu
a vybudovat nádrže na vodu.
18 Za jeho panování přitáhl Sancheríb
a vyslal nejvyššího číšníka;
ten se vypravil, a pozdvihl ruku proti Sijónu
a ve svém velikášství jednal zpupně. 1
9 Tehdy se lidu zachvělo srdce i ruce
a pocítili bolest jako ženy, když rodí.
20 Vzývali milosrdného Hospodina
a vztahovali k němu ruce.
Svatý z nebe je ihned vyslyšel
a vysvobodil je prostřednictvím Izajáše.
21 Udeřil na tábor Asyřanů
a jeho anděl je vyhladil.
22 Chizkijáš činil totiž to, co se líbilo Hospodinu,
chodil pevně po cestách svého otce Davida,
jak mu to přikázal prorok Izajáš,
muž veliký a věrohodný ve svém vidění.
23 Za jeho dnů ustoupilo slunce nazpět
a králi byl prodloužen život.
24 Mocným duchem spatřil poslední věci
a potěšil truchlící na Sijónu.
25 Poučil je, co se stane na konci věku,
a odhalil jim skryté věci, dříve než se staly.
Sírachovec, kapitola 49
1 Památka Jóšijášova je jako vonná směs,
umně připravená mastičkářem.
V ústech každého bude sladká jako med,
jako hudba při popíjení vína.
2 Jeho úmyslem bylo obrátit lid
a vymýtit svévolné ohavnosti.
3 Celým srdcem byl oddán Hospodinu
a v čase svévole upevňoval zbožnost.
4 Kromě Davida, Chizkijáše a Jóšijáše všichni se těžce provinili,
opustili zákon Nejvyššího.
Králové judští zanikli.
5 Svou moc odevzdali jiným,
svou slávu přenechali cizímu pronárodu.
6 Cizáci zapálili vyvolené město, sídlo svatyně,
a zpustošili cesty k němu.
7 Nakládali s ním zle, jak předpověděl Jeremjáš;
ten byl za proroka posvěcen už v životě matky,
aby podvracel, hubil a ničil,
ale i stavěl a sázel.
8 Ezechiel měl vidění slávy,
kterou mu Bůh ukázal na voze cherubů;
9 vzpomněl si na nepřátele a seslal na ně bouři s přívalem deště
a dobře činil těm, kdo šli přímými cestami.
10 Kosti dvanácti proroků ať ožijí tam, kde odpočívají.
Neboť oni potěšovali lid Jákobův
a vykupovali je vírou a nadějí.
11 A jak oslavíme Zerubábela?
On je jako pečetní prsten na pravé ruce.
12 Stejně i Jóšuu, syna Jósadakova.
Oni oba za svých dnů zbudovali Boží dům,
vztyčili svatý chrám Hospodinu,
připravený k věčné slávě.
13 I Nehemjášova památka je velká.
Opravil nám zřícené hradby,
zhotovil brány a závory
a obnovil nám domy.
14 Nikdo na zemi nebyl stvořen, kdo by se vyrovnal Henochovi;
neboť byl ze země vzat vzhůru.
15 Ani jako Josef se nikdo nenarodil.
Byl předním mezi bratry, oporou lidu;
pečovali o jeho kosti.
16 Šém i Šét byli slavní mezi lidmi,
ale nade vším živým ve stvoření ční Adam.
Sírachovec, kapitola 50
1 Velekněz Šimeón, syn Oniasův,
opravil za svého života dům,
za svých dnů opevnil chrám.
2 On dal položit základy pro hradby dvojnásob vysoké
a navršit val kolem chrámového okrsku.
3 Za jeho dnů byla vykopána vodní nádrž,
cisterna rozlehlá jako moře.
4 Staral se o svůj lid, aby nepropadl zkáze,
a opevnil město pro případ obležení.
5 Jak se skvěl slávou, když obklopen lidem vycházel z velesvatyně!
6 Byl jako jitřenka mezi mraky,
jako měsíc ve dnech úplňku,
7 jako slunce zářící nad chrámem Nejvyššího,
jako duha třpytící se v oblacích slávy.
8 Byl jako květ růží v jarních dnech,
jako lilie u pramene vod,
jako bujný porost na svazích Libanónu v letních dnech,
9 jako oheň a kadidlo v kadidelnici,
jako nádoba z ryzího zlata ozdobená množstvím drahokamů,
10 jako oliva obsypaná plody,
jako cypřiš tyčící se do oblak.
11 Takový byl, když na sebe bral slavnostní roucho,
a oděl se v dokonalost hodnou chlouby.
Když vystupoval ke svatému oltáři,
dodával lesk celému okrsku svatyně.
12 Když z rukou kněží přijímal části obětí
a sám se postavil k ohništi oltáře,
s věncem bratří kolem sebe,
byl jako statný cedr na Libanónu,
obklopený palmami.
13 Všichni ti synové Áronovi stáli ve své slávě,
s obětinami Hospodinu ve svých rukou,
před celým shromážděním Izraele.
14 Když dokončil svou službu u oltáře
a připravil obětní dar Nejvyššímu, Všemohoucímu,
15 vztáhl svou ruku k obětní misce
a vykonal úlitbu z červené šťávy hroznů.
Vylil ji k základům oltáře jako příjemnou vůni Nejvyššímu,
Králi veškerenstva.
16 Nato vykřikli synové Áronovi
a zatroubili na polnice z tepaného stříbra;
vydali dobře slyšitelný mocný hlas na připomínku před Nejvyšším.
17 Tu všechen lid ihned společně padl na tvář k zemi
a klaněl se svému Hospodinu,
všemohoucímu Bohu nejvyššímu.
18 Zpěváci vzdávali chvály svými hlasy,
mnohohlasně zněl lahodný zpěv
. 19 Lid prosil Hospodina, Nejvyššího,
modlil se před Milosrdným,
dokud neskončily obřady k poctě Hospodina
a probíhala bohoslužba.
20 Potom velekněz sestoupil
a vztáhl ruce nad celým shromážděním synů Izraele,
aby svými ústy udělil Hospodinovo požehnání
a směl vyslovit jeho jméno.
21 A opět se klaněli,
aby přijali požehnání od Nejvyššího.
22 Dobrořečte nyní Bohu nás všech,
který všude činí veliké věci,
povznáší naše dny od zrození z lůna matky
a jedná s námi podle svého milosrdenství.
23 Kéž nám dá radostné srdce,
a způsobí, aby byl v Izraeli pokoj v našich dnech i po všechny časy.
24 Ať věrně zůstává s námi jeho milosrdenství
a ať nás za našich dnů vykoupí.
25 Ke dvěma pronárodům měla má duše odpor
– a ten třetí není ani pronárodem:
26 K těm, kteří sedí na hoře samařské,
k Pelištejcům a k hlupákům, kteří přebývají v Šekemu.
27 Rozumné a vzdělavatelné poučení vypsal v této knize Jéšua,
syn Síracha, syna Eleazarova z Jeruzaléma,
který vylil moudrost svého srdce.
28 Blaze tomu, kdo se tím bude zabývat,
a kdo to uloží do svého srdce,
ten se stane moudrým.
29 Bude-li to činit, zmůže všechno,
poněvadž Hospodinovo světlo bude osvěcovat jeho stezku.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Tehdy povstal Elijáš, prorok jako oheň,
a jeho slovo planulo jako pochodeň.
2 Uvedl na ně hlad
a svým horlením zmenšil jejich počet.
3 Nebesa uzavřel Hospodinovým slovem,
způsobil také, že třikrát sestoupil oheň.
4 „Jak ses proslavil, Elijáši, svými divy!
Kdo se může pochlubit, že ti je podobný?
5 Ty jsi vzkřísil mrtvého ze smrti
a přivolal ho z podsvětí slovem Nejvyššího.
6 Krále jsi srážel do záhuby
a povýšence z jejich křesel.
7 Slyšel jsi na Sínaji napomenutí
a na Chorébu vynesení trestu.
8 Pomazal jsi krále, aby se ujali odplaty,
a proroky, aby byli tvými nástupci.
9 Byl jsi vzat do nebes ve vichru a ohni,
na voze taženém ohnivými oři.
10 O tobě je napsáno, že s výstrahou přijdeš v určeném čase
utišit Boží hněv, aby nevzplanul,
usmířit otce se synem
a obrodit Jákobovy kmeny.
11 Blaze těm, kteří tě viděli
a zesnuli v tvé lásce;
i my jistotně obdržíme život.“
12 Když Elijáš zmizel ve větrném víru,
Elíša byl naplněn jeho duchem.
Za svého života se netřásl před žádným vládcem
a nikdo si ho nepodrobil.
13 Žádná věc nebyla nad jeho síly,
a i když zesnul, jeho tělo mělo schopnost prorokovat.
14 Dokud žil, dělal zázraky,
i po skonání byly jeho skutky podivuhodné.
15 Přes to všechno nečinil lid pokání
a neupustil od svých hříchů,
až byli odvedeni ze své země
a rozptýleni po celé zemi.
16 Zůstal jen nepatrný zbytek lidu s vládcem v Davidově domě.
Někteří z nich činili, co se Bohu líbilo,
jiní však jen rozmnožovali hříchy.
17 Chizkijáš opevnil své město
a zavedl do jeho středu vodu.
Železnými nástroji dal prokopat skálu
a vybudovat nádrže na vodu.
18 Za jeho panování přitáhl Sancheríb
a vyslal nejvyššího číšníka;
ten se vypravil, a pozdvihl ruku proti Sijónu
a ve svém velikášství jednal zpupně. 1
9 Tehdy se lidu zachvělo srdce i ruce
a pocítili bolest jako ženy, když rodí.
20 Vzývali milosrdného Hospodina
a vztahovali k němu ruce.
Svatý z nebe je ihned vyslyšel
a vysvobodil je prostřednictvím Izajáše.
21 Udeřil na tábor Asyřanů
a jeho anděl je vyhladil.
22 Chizkijáš činil totiž to, co se líbilo Hospodinu,
chodil pevně po cestách svého otce Davida,
jak mu to přikázal prorok Izajáš,
muž veliký a věrohodný ve svém vidění.
23 Za jeho dnů ustoupilo slunce nazpět
a králi byl prodloužen život.
24 Mocným duchem spatřil poslední věci
a potěšil truchlící na Sijónu.
25 Poučil je, co se stane na konci věku,
a odhalil jim skryté věci, dříve než se staly.
1 Památka Jóšijášova je jako vonná směs,
umně připravená mastičkářem.
V ústech každého bude sladká jako med,
jako hudba při popíjení vína.
2 Jeho úmyslem bylo obrátit lid
a vymýtit svévolné ohavnosti.
3 Celým srdcem byl oddán Hospodinu
a v čase svévole upevňoval zbožnost.
4 Kromě Davida, Chizkijáše a Jóšijáše všichni se těžce provinili,
opustili zákon Nejvyššího.
Králové judští zanikli.
5 Svou moc odevzdali jiným,
svou slávu přenechali cizímu pronárodu.
6 Cizáci zapálili vyvolené město, sídlo svatyně,
a zpustošili cesty k němu.
7 Nakládali s ním zle, jak předpověděl Jeremjáš;
ten byl za proroka posvěcen už v životě matky,
aby podvracel, hubil a ničil,
ale i stavěl a sázel.
8 Ezechiel měl vidění slávy,
kterou mu Bůh ukázal na voze cherubů;
9 vzpomněl si na nepřátele a seslal na ně bouři s přívalem deště
a dobře činil těm, kdo šli přímými cestami.
10 Kosti dvanácti proroků ať ožijí tam, kde odpočívají.
Neboť oni potěšovali lid Jákobův
a vykupovali je vírou a nadějí.
11 A jak oslavíme Zerubábela?
On je jako pečetní prsten na pravé ruce.
12 Stejně i Jóšuu, syna Jósadakova.
Oni oba za svých dnů zbudovali Boží dům,
vztyčili svatý chrám Hospodinu,
připravený k věčné slávě.
13 I Nehemjášova památka je velká.
Opravil nám zřícené hradby,
zhotovil brány a závory
a obnovil nám domy.
14 Nikdo na zemi nebyl stvořen, kdo by se vyrovnal Henochovi;
neboť byl ze země vzat vzhůru.
15 Ani jako Josef se nikdo nenarodil.
Byl předním mezi bratry, oporou lidu;
pečovali o jeho kosti.
16 Šém i Šét byli slavní mezi lidmi,
ale nade vším živým ve stvoření ční Adam.
1 Velekněz Šimeón, syn Oniasův,
opravil za svého života dům,
za svých dnů opevnil chrám.
2 On dal položit základy pro hradby dvojnásob vysoké
a navršit val kolem chrámového okrsku.
3 Za jeho dnů byla vykopána vodní nádrž,
cisterna rozlehlá jako moře.
4 Staral se o svůj lid, aby nepropadl zkáze,
a opevnil město pro případ obležení.
5 Jak se skvěl slávou, když obklopen lidem vycházel z velesvatyně!
6 Byl jako jitřenka mezi mraky,
jako měsíc ve dnech úplňku,
7 jako slunce zářící nad chrámem Nejvyššího,
jako duha třpytící se v oblacích slávy.
8 Byl jako květ růží v jarních dnech,
jako lilie u pramene vod,
jako bujný porost na svazích Libanónu v letních dnech,
9 jako oheň a kadidlo v kadidelnici,
jako nádoba z ryzího zlata ozdobená množstvím drahokamů,
10 jako oliva obsypaná plody,
jako cypřiš tyčící se do oblak.
11 Takový byl, když na sebe bral slavnostní roucho,
a oděl se v dokonalost hodnou chlouby.
Když vystupoval ke svatému oltáři,
dodával lesk celému okrsku svatyně.
12 Když z rukou kněží přijímal části obětí
a sám se postavil k ohništi oltáře,
s věncem bratří kolem sebe,
byl jako statný cedr na Libanónu,
obklopený palmami.
13 Všichni ti synové Áronovi stáli ve své slávě,
s obětinami Hospodinu ve svých rukou,
před celým shromážděním Izraele.
14 Když dokončil svou službu u oltáře
a připravil obětní dar Nejvyššímu, Všemohoucímu,
15 vztáhl svou ruku k obětní misce
a vykonal úlitbu z červené šťávy hroznů.
Vylil ji k základům oltáře jako příjemnou vůni Nejvyššímu,
Králi veškerenstva.
16 Nato vykřikli synové Áronovi
a zatroubili na polnice z tepaného stříbra;
vydali dobře slyšitelný mocný hlas na připomínku před Nejvyšším.
17 Tu všechen lid ihned společně padl na tvář k zemi
a klaněl se svému Hospodinu,
všemohoucímu Bohu nejvyššímu.
18 Zpěváci vzdávali chvály svými hlasy,
mnohohlasně zněl lahodný zpěv
. 19 Lid prosil Hospodina, Nejvyššího,
modlil se před Milosrdným,
dokud neskončily obřady k poctě Hospodina
a probíhala bohoslužba.
20 Potom velekněz sestoupil
a vztáhl ruce nad celým shromážděním synů Izraele,
aby svými ústy udělil Hospodinovo požehnání
a směl vyslovit jeho jméno.
21 A opět se klaněli,
aby přijali požehnání od Nejvyššího.
22 Dobrořečte nyní Bohu nás všech,
který všude činí veliké věci,
povznáší naše dny od zrození z lůna matky
a jedná s námi podle svého milosrdenství.
23 Kéž nám dá radostné srdce,
a způsobí, aby byl v Izraeli pokoj v našich dnech i po všechny časy.
24 Ať věrně zůstává s námi jeho milosrdenství
a ať nás za našich dnů vykoupí.
25 Ke dvěma pronárodům měla má duše odpor
– a ten třetí není ani pronárodem:
26 K těm, kteří sedí na hoře samařské,
k Pelištejcům a k hlupákům, kteří přebývají v Šekemu.
27 Rozumné a vzdělavatelné poučení vypsal v této knize Jéšua,
syn Síracha, syna Eleazarova z Jeruzaléma,
který vylil moudrost svého srdce.
28 Blaze tomu, kdo se tím bude zabývat,
a kdo to uloží do svého srdce,
ten se stane moudrým.
29 Bude-li to činit, zmůže všechno,
poněvadž Hospodinovo světlo bude osvěcovat jeho stezku.