Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 402. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Kazatel, kapitola 6
1 Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté: 2 Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh.
3 Kdyby někdo zplodil synů sto
a byl živ mnoho let
a bylo sebevíc dnů jeho věku,
pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben,
pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on.
4 Vešel do pomíjivosti,
zapadl v temnotách
a temnotou je přikryto jeho jméno;
5 ani slunce nespatřil,
nic nepoznal
a má klidu víc než onen člověk.
6 A kdyby žil dvakrát tisíc let
a dobra neokusil,
zdali oba neodejdou do stejného místa?
7 Všechno lidské pachtění je pro ústa,
duše ukojena není.
8 A jakou má přednost moudrý před hlupákem?
Co má ze života utištěný, i kdyby žít uměl?
9 Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše;
i to je pomíjivost a honba za větrem.
10 Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno.
A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), n
emůže se přít s tím, který má převahu nad ním.
11 Čím více slov, tím více pomíjivosti.
A jaký užitek má z toho člověk?
12 Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru,
v časných dnech jeho pomíjivého žití,
jež jako stín mu plynou?
Kdo oznámí člověku,
co pod sluncem nastane po něm?
Kazatel, kapitola 7
1 Dobré jméno je nad výborný olej
a den smrti nad den narození.
2 Lépe je jít do domu truchlení
než vejít do domu hodování,
neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí,
a živý si to může vzít k srdci.
3 Lepší je hoře než smích,
neboť zachmuřená tvář prospívá srdci.
4 Srdce moudrých je v domě truchlení,
ale srdce hlupáků v domě radovánek.
5 Lépe je slyšet důtku od moudrého
než poslouchat opěvování od hlupáků,
6 neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka.
I to je pomíjivost.
7 Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce
a dar ničí srdce.
8 Lepší je zakončení věci než její počátek,
lepší je trpělivost nežli povýšenost.
9 Nepropukej v náhlé hořekování,
neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků.
10 Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“
To není moudré, ptáš-li se na to.
11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví,
užitečná těm, kdo vidí slunce;
12 být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz,
avšak užitečnější je poznat moudrost:
ta zachovává život tomu, kdo ji má.
13 Pohleď na Boží dílo!
Kdo může narovnat, co on zkřivil?
14 V den dobrý užívej dobra
a v den zlý si uvědom,
že ten i onen učinil Bůh proto,
aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.
15 To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti:
Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti
a svévolník dlouho žije i při své zlobě.
16 Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý;
proč by ses měl zničit?
17 Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec;
proč bys umíral, než vyprší tvůj čas?
18 Bude dobře, když se tohoto přidržíš
a ono nespustíš ze zřetele;
vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu.
19 Moudrost dává moudrému více síly,
než jakou má deset mocných v městě.
20 Není na zemi člověka spravedlivého,
aby konal dobro a nehřešil.
21 Nevšímej si všech řečí, které se vedou,
abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok.
22 Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.
23 To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí;
řekl jsem si: Budu moudrý.
Ale moudrost se ode mne vzdalovala.
24 Daleko je to, co se stalo,
hluboko, přehluboko; kdo to nalezne?
25 Zaměřil jsem se cele na to,
abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho,
abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost.
26 A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena,
je-li léčkou,
je-li její srdce síť a ruce pouta.
Kdo je Bohu milý, unikne jí,
hříšník jí však bude lapen.
27 Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel,
když jsem porovnával jedno s druhým,
abych se dopídil smyslu,
28 jejž jsem stále hledal a nenalézal:
Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka,
ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl.
29 Hleď, jenom na to jsem přišel,
že Bůh sice učinil člověka přímého,
ten však vyhledává samé smyšlenky.
Kazatel, kapitola 8
1 Kdo se vyrovná moudrému
a kdo zná výklad věcí?
Moudrost prosvítí člověku tvář,
i tvrdost jeho tváře se změní.
2 Pravím: Dbej na králův rozkaz,
a to kvůli přísaze Boží.
3 Neodcházej náhle od něho, nestůj při zlé věci;
neboť on může učinit všechno, co se mu zlíbí.
4 Vždyť královo slovo má moc
a kdo mu řekne: „Co to děláš?“
5 Kdo dbá na příkazy, neokusí nic zlého,
srdce moudrého ví, že nastane čas soudu.
6 Nad každým děním nastane čas soudu;
na člověku je mnoho zlého
7 Nikdo neví, co nastane; k
do oznámí člověku, jak bude?
8 Není člověka, jenž by měl svého ducha v moci,
nezadrží jej, nemá moc nade dnem smrti;
z toho boje není východiska,
svévole nezachrání toho, kdo ji páchá.
9 To všechno jsem viděl,
když jsem si předsevzal zabývat se vším,
co se pod sluncem děje
v čase, kdy má člověk moc nad člověkem
a působí mu zlo.
10 Hned nato jsem pohleděl na pohřbené svévolníky;
přicházívali a odcházeli ze svatého místa
a ve městě se zapomínalo, jak jednali.
Také to je pomíjivost.
11 Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek,
tíhne srdce lidských synů k páchání zla.
12 Přestože hříšník páchá zlo stokrát
a lhůta se mu prodlužuje,
já vím, že dobře bude těm,
kdo se bojí Boha,
těm, kdo se bojí jeho tváře.
3 Avšak svévolníkovi se dobře nepovede,
život se mu ani o den neprodlouží, bude jako stín,
protože nemá bázeň před Boží tváří.
14 Další pomíjivost, která se na zemi vyskytuje:
Jsou spravedliví, které jako by poznamenalo dílo svévolníků,
a jsou svévolníci, které jako by poznamenalo dílo spravedlivých.
Řekl jsem si, že i to je pomíjivost.
15 I vychvaloval jsem radost,
protože pro člověka není pod sluncem nic lepšího
než jíst a pít a radovat se.
To ho provází při jeho pachtění ve dnech života,
které mu Bůh pod sluncem dopřál.
16 Jakmile jsem si předsevzal poznat moudrost,
viděl jsem, co je na zemi lopoty;
ve dne ani v noci člověk neokusí spánku.
17 Spatřil jsem též, že veškeré dílo Boží,
dílo, které se pod sluncem koná,
není člověk schopen postihnout;
ať se při tom hledání pachtí sebevíc,
všechno nepostihne.
Ani moudrý, řekne-li, že zná to či ono,
není schopen všechno postihnout.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté: 2 Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh.
3 Kdyby někdo zplodil synů sto
a byl živ mnoho let
a bylo sebevíc dnů jeho věku,
pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben,
pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on.
4 Vešel do pomíjivosti,
zapadl v temnotách
a temnotou je přikryto jeho jméno;
5 ani slunce nespatřil,
nic nepoznal
a má klidu víc než onen člověk.
6 A kdyby žil dvakrát tisíc let
a dobra neokusil,
zdali oba neodejdou do stejného místa?
7 Všechno lidské pachtění je pro ústa,
duše ukojena není.
8 A jakou má přednost moudrý před hlupákem?
Co má ze života utištěný, i kdyby žít uměl?
9 Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše;
i to je pomíjivost a honba za větrem.
10 Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno.
A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), n
emůže se přít s tím, který má převahu nad ním.
11 Čím více slov, tím více pomíjivosti.
A jaký užitek má z toho člověk?
12 Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru,
v časných dnech jeho pomíjivého žití,
jež jako stín mu plynou?
Kdo oznámí člověku,
co pod sluncem nastane po něm?
1 Dobré jméno je nad výborný olej
a den smrti nad den narození.
2 Lépe je jít do domu truchlení
než vejít do domu hodování,
neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí,
a živý si to může vzít k srdci.
3 Lepší je hoře než smích,
neboť zachmuřená tvář prospívá srdci.
4 Srdce moudrých je v domě truchlení,
ale srdce hlupáků v domě radovánek.
5 Lépe je slyšet důtku od moudrého
než poslouchat opěvování od hlupáků,
6 neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka.
I to je pomíjivost.
7 Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce
a dar ničí srdce.
8 Lepší je zakončení věci než její počátek,
lepší je trpělivost nežli povýšenost.
9 Nepropukej v náhlé hořekování,
neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků.
10 Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“
To není moudré, ptáš-li se na to.
11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví,
užitečná těm, kdo vidí slunce;
12 být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz,
avšak užitečnější je poznat moudrost:
ta zachovává život tomu, kdo ji má.
13 Pohleď na Boží dílo!
Kdo může narovnat, co on zkřivil?
14 V den dobrý užívej dobra
a v den zlý si uvědom,
že ten i onen učinil Bůh proto,
aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.
15 To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti:
Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti
a svévolník dlouho žije i při své zlobě.
16 Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý;
proč by ses měl zničit?
17 Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec;
proč bys umíral, než vyprší tvůj čas?
18 Bude dobře, když se tohoto přidržíš
a ono nespustíš ze zřetele;
vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu.
19 Moudrost dává moudrému více síly,
než jakou má deset mocných v městě.
20 Není na zemi člověka spravedlivého,
aby konal dobro a nehřešil.
21 Nevšímej si všech řečí, které se vedou,
abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok.
22 Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.
23 To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí;
řekl jsem si: Budu moudrý.
Ale moudrost se ode mne vzdalovala.
24 Daleko je to, co se stalo,
hluboko, přehluboko; kdo to nalezne?
25 Zaměřil jsem se cele na to,
abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho,
abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost.
26 A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena,
je-li léčkou,
je-li její srdce síť a ruce pouta.
Kdo je Bohu milý, unikne jí,
hříšník jí však bude lapen.
27 Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel,
když jsem porovnával jedno s druhým,
abych se dopídil smyslu,
28 jejž jsem stále hledal a nenalézal:
Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka,
ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl.
29 Hleď, jenom na to jsem přišel,
že Bůh sice učinil člověka přímého,
ten však vyhledává samé smyšlenky.
1 Kdo se vyrovná moudrému
a kdo zná výklad věcí?
Moudrost prosvítí člověku tvář,
i tvrdost jeho tváře se změní.
2 Pravím: Dbej na králův rozkaz,
a to kvůli přísaze Boží.
3 Neodcházej náhle od něho, nestůj při zlé věci;
neboť on může učinit všechno, co se mu zlíbí.
4 Vždyť královo slovo má moc
a kdo mu řekne: „Co to děláš?“
5 Kdo dbá na příkazy, neokusí nic zlého,
srdce moudrého ví, že nastane čas soudu.
6 Nad každým děním nastane čas soudu;
na člověku je mnoho zlého
7 Nikdo neví, co nastane; k
do oznámí člověku, jak bude?
8 Není člověka, jenž by měl svého ducha v moci,
nezadrží jej, nemá moc nade dnem smrti;
z toho boje není východiska,
svévole nezachrání toho, kdo ji páchá.
9 To všechno jsem viděl,
když jsem si předsevzal zabývat se vším,
co se pod sluncem děje
v čase, kdy má člověk moc nad člověkem
a působí mu zlo.
10 Hned nato jsem pohleděl na pohřbené svévolníky;
přicházívali a odcházeli ze svatého místa
a ve městě se zapomínalo, jak jednali.
Také to je pomíjivost.
11 Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek,
tíhne srdce lidských synů k páchání zla.
12 Přestože hříšník páchá zlo stokrát
a lhůta se mu prodlužuje,
já vím, že dobře bude těm,
kdo se bojí Boha,
těm, kdo se bojí jeho tváře.
3 Avšak svévolníkovi se dobře nepovede,
život se mu ani o den neprodlouží, bude jako stín,
protože nemá bázeň před Boží tváří.
14 Další pomíjivost, která se na zemi vyskytuje:
Jsou spravedliví, které jako by poznamenalo dílo svévolníků,
a jsou svévolníci, které jako by poznamenalo dílo spravedlivých.
Řekl jsem si, že i to je pomíjivost.
15 I vychvaloval jsem radost,
protože pro člověka není pod sluncem nic lepšího
než jíst a pít a radovat se.
To ho provází při jeho pachtění ve dnech života,
které mu Bůh pod sluncem dopřál.
16 Jakmile jsem si předsevzal poznat moudrost,
viděl jsem, co je na zemi lopoty;
ve dne ani v noci člověk neokusí spánku.
17 Spatřil jsem též, že veškeré dílo Boží,
dílo, které se pod sluncem koná,
není člověk schopen postihnout;
ať se při tom hledání pachtí sebevíc,
všechno nepostihne.
Ani moudrý, řekne-li, že zná to či ono,
není schopen všechno postihnout.