ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 402. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Kazatel, kapitola 6

1 Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté: 2 Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh.

3 Kdyby někdo zplodil synů sto

a byl živ mnoho let

a bylo sebevíc dnů jeho věku,

pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben,

pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on.

4 Vešel do pomíjivosti,

zapadl v temnotách

a temnotou je přikryto jeho jméno;

5 ani slunce nespatřil,

nic nepoznal

a má klidu víc než onen člověk.

6 A kdyby žil dvakrát tisíc let

a dobra neokusil,

zdali oba neodejdou do stejného místa?

7 Všechno lidské pachtění je pro ústa,

duše ukojena není.

8 A jakou má přednost moudrý před hlupákem?

Co má ze života utištěný, i kdyby žít uměl?

9 Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše;

i to je pomíjivost a honba za větrem.

10 Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno.

A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), n

emůže se přít s tím, který má převahu nad ním.

11 Čím více slov, tím více pomíjivosti.

A jaký užitek má z toho člověk?

12 Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru,

v časných dnech jeho pomíjivého žití,

jež jako stín mu plynou?

Kdo oznámí člověku,

co pod sluncem nastane po něm?

Kazatel, kapitola 7

1 Dobré jméno je nad výborný olej

a den smrti nad den narození.

2 Lépe je jít do domu truchlení

než vejít do domu hodování,

neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí,

a živý si to může vzít k srdci.

3 Lepší je hoře než smích,

neboť zachmuřená tvář prospívá srdci.

4 Srdce moudrých je v domě truchlení,

ale srdce hlupáků v domě radovánek.

5 Lépe je slyšet důtku od moudrého

než poslouchat opěvování od hlupáků,

6 neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka.

I to je pomíjivost.

7 Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce

a dar ničí srdce.

8 Lepší je zakončení věci než její počátek,

lepší je trpělivost nežli povýšenost.

9 Nepropukej v náhlé hořekování,

neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků.

10 Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“

To není moudré, ptáš-li se na to.

11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví,

užitečná těm, kdo vidí slunce;

12 být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz,

avšak užitečnější je poznat moudrost:

ta zachovává život tomu, kdo ji má.

13 Pohleď na Boží dílo!

Kdo může narovnat, co on zkřivil?

14 V den dobrý užívej dobra

a v den zlý si uvědom,

že ten i onen učinil Bůh proto,

aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.

15 To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti:

Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti

a svévolník dlouho žije i při své zlobě.

16 Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý;

proč by ses měl zničit?

17 Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec;

proč bys umíral, než vyprší tvůj čas?

18 Bude dobře, když se tohoto přidržíš

a ono nespustíš ze zřetele;

vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu.

19 Moudrost dává moudrému více síly,

než jakou má deset mocných v městě.

20 Není na zemi člověka spravedlivého,

aby konal dobro a nehřešil.

21 Nevšímej si všech řečí, které se vedou,

abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok.

22 Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.

23 To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí;

řekl jsem si: Budu moudrý.

Ale moudrost se ode mne vzdalovala.

24 Daleko je to, co se stalo,

hluboko, přehluboko; kdo to nalezne?

25 Zaměřil jsem se cele na to,

abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho,

abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost.

26 A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena,

je-li léčkou,

je-li její srdce síť a ruce pouta.

Kdo je Bohu milý, unikne jí,

hříšník jí však bude lapen.

27 Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel,

když jsem porovnával jedno s druhým,

abych se dopídil smyslu,

28 jejž jsem stále hledal a nenalézal:

Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka,

ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl.

29 Hleď, jenom na to jsem přišel,

že Bůh sice učinil člověka přímého,

ten však vyhledává samé smyšlenky.

Kazatel, kapitola 8

1 Kdo se vyrovná moudrému

a kdo zná výklad věcí?

Moudrost prosvítí člověku tvář,

i tvrdost jeho tváře se změní.

2 Pravím: Dbej na králův rozkaz,

a to kvůli přísaze Boží.

3 Neodcházej náhle od něho, nestůj při zlé věci;

neboť on může učinit všechno, co se mu zlíbí.

4 Vždyť královo slovo má moc

a kdo mu řekne: „Co to děláš?“

5 Kdo dbá na příkazy, neokusí nic zlého,

srdce moudrého ví, že nastane čas soudu.

6 Nad každým děním nastane čas soudu;

na člověku je mnoho zlého

7 Nikdo neví, co nastane; k

do oznámí člověku, jak bude?

8 Není člověka, jenž by měl svého ducha v moci,

nezadrží jej, nemá moc nade dnem smrti;

z toho boje není východiska,

svévole nezachrání toho, kdo ji páchá.

9 To všechno jsem viděl,

když jsem si předsevzal zabývat se vším,

co se pod sluncem děje

v čase, kdy má člověk moc nad člověkem

a působí mu zlo.

10 Hned nato jsem pohleděl na pohřbené svévolníky;

přicházívali a odcházeli ze svatého místa

a ve městě se zapomínalo, jak jednali.

Také to je pomíjivost.

11 Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek,

tíhne srdce lidských synů k páchání zla.

12 Přestože hříšník páchá zlo stokrát

a lhůta se mu prodlužuje,

já vím, že dobře bude těm,

kdo se bojí Boha,

těm, kdo se bojí jeho tváře.

3 Avšak svévolníkovi se dobře nepovede,

život se mu ani o den neprodlouží, bude jako stín,

protože nemá bázeň před Boží tváří.

14 Další pomíjivost, která se na zemi vyskytuje:

Jsou spravedliví, které jako by poznamenalo dílo svévolníků,

a jsou svévolníci, které jako by poznamenalo dílo spravedlivých.

Řekl jsem si, že i to je pomíjivost.

15 I vychvaloval jsem radost,

protože pro člověka není pod sluncem nic lepšího

než jíst a pít a radovat se.

To ho provází při jeho pachtění ve dnech života,

které mu Bůh pod sluncem dopřál.

16 Jakmile jsem si předsevzal poznat moudrost,

viděl jsem, co je na zemi lopoty;

ve dne ani v noci člověk neokusí spánku.

17 Spatřil jsem též, že veškeré dílo Boží,

dílo, které se pod sluncem koná,

není člověk schopen postihnout;

ať se při tom hledání pachtí sebevíc,

všechno nepostihne.

Ani moudrý, řekne-li, že zná to či ono,

není schopen všechno postihnout.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.