ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 403. den čtení Přehled čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Kazatel, kapitola 9

1 O tom všem jsem uvažoval a ve všem tom jsem zjistil,

že spravedliví a moudří i jejich práce jsou v ruce Boží.

Člověk neví, co milovat ani co nenávidět,

cíl všeho je před ním.

2 Všechno je u všech stejné:

stejný úděl má spravedlivý i svévolný,

dobrý a čistý i nečistý, obětující i neobětující;

dobrý je na tom jako hříšník,

přísahající jako ten, kdo se přísahat bojí.

3 Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to,

že všichni mají stejný úděl

a že srdce lidských synů je naplněno zlobou;

po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti

a pak se odeberou k mrtvým.

4 Kdo tedy bude vyvolen?

Všichni, kdo žijí, mají naději.

Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.

5 Živí totiž vědí, že zemřou,

mrtví nevědí zhola nic

a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta.

6 Jak jejich láska, tak jejich nenávist

i jejich horlení dávno zanikly

a nikdy se již nebudou podílet na ničem,

co se pod sluncem děje.

7 Jdi, jez svůj chléb s radostí

a popíjej své víno s dobrou myslí,

neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.

8 Tvé šaty ať jsou v každé době bílé

a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej.

9 Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval,

po všechny dny svého pomíjivého života.

To ti je pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti,

to je tvůj podíl v životě při tvém klopotném pachtění pod sluncem.

10 Všechno, co máš vykonat,

konej podle svých sil,

neboť není díla ani myšlenky

ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.

11 Opět jsem pod sluncem viděl,

že běh nezávisí na snaze hbitých

ani boj na bohatýrech

ani chléb na moudrých

ani bohatství na rozumných

ani přízeň na těch, kdo mají poznání,

ale jak kdy každému z nich přeje čas a příležitost.

12 Vždyť člověk ani nezná svůj čas.

Je jako ryby, které se chytají do zlé sítě,

a jako ptáci chytaní do osidla.

Jako na ně, tak i na lidské syny bývá políčeno

ve zlý čas, který je náhle přepadá.

13 Také jsem spatřil pod sluncem tuto moudrost

a jevila se mi veliká:

14 Bylo malé město a v něm hrstka mužů.

Tu přitáhl na ně velký král,

obklíčil je a zbudoval proti němu mohutné náspy.

15 Našel se pak v něm nuzný moudrý muž,

který by byl to město svou moudrostí zachránil,

ale nikdo si na toho nuzného muže ani nevzpomněl.

16 Řekl jsem si: Lepší je moudrost než síla,

třebaže moudrostí toho nuzáka pohrdli

a jeho slova nebyla slyšena.

17 Slova moudrých v klidu vyslechnutá

jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky.

18 Moudrost je lepší než válečné zbraně,

mnoho dobrého však zničí jediný hříšník.

Kazatel, kapitola 10

1 Mrtvé mouchy způsobí,

že mastičkářův olej páchne a kvasí;

stejně působí špetka pomatenosti,

je-li ceněna víc než moudrost a čest.

2 Moudrý má srdce na pravém místě,

hlupák na nepravém. 

3 Pomatenec, i když jde po cestě,

je bez rozumu,

o každém však říká:

„To je pomatenec!“

4 Zvedne-li se proti tobě vladařova nevole,

své místo neopouštěj,

mírnost může zabránit velikým hříchům.

5 Zlo, jež jsem pod sluncem vídal,

je omyl, k němuž dochází u mocnáře:

6 Na vysoké místo se dosadí pomatenec,

kdežto schopní zůstávají sedět dole.

7 Viděl jsem otroky na ořích,

kdežto knížata jak otroky chodit pěšky.

8 Kdo kope jámu, spadne do ní,

toho, kdo strhává zeď, uštkne had.

9 Kdo láme kámen, přichází k úrazu,

kdo štípe dříví, je při tom ohrožen.

10 Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se znovu,

je nutno víc napnout síly.

Užitečná a prospěšná je moudrost.

11 Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán,

zaklínač pranic neprospěje.

2 Slova z úst moudrému příjemně plynou,

kdežto hlupáka vlastní rty pohlcují.

13 Sotvaže promluví, prozradí pomatenost,

a když domluví, zlou ztřeštěnost.

14 Pomatenec má plno řečí.

Co nastane, člověk neví,

a kdo mu oznámí, co bude po něm?

15 Hlupáci se unavují pachtěním,

nevědí ani, kudy jít do města.

16 Běda tobě, země, je-li tvým králem chlapec

a tvá knížata hodují z jitra!

17 Blaze tobě, země, je-li tvůj král vznešeného rodu

a tvá knížata jídají v náležitý čas pro posilnění, a ne pro opilství.

18 Pro lenošení sesouvá se krov,

pro nečinnost rukou zatéká do domu.

19 K obveselení se strojí pokrm

a radost životu dává víno;

peníze vyřeší všechno.

20 Králi nezlořeč ani v mysli,

boháčovi nezlořeč ani v pokojíku, kde uléháš,

neboť nebeské ptactvo roznese ten hlas,

okřídlenec vyzradí každé slovo.

Kazatel, kapitola 11

1 Pouštěj svůj chléb po vodě,

po mnoha dnech se s ním shledáš.

2 Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm,

nevíš, co zlého se na zemi stane.

3 Jestliže mraky se naplní,

spustí se na zemi déšť;

jestliže strom padne k jihu či na sever,

zůstane na místě, kam padl.

4 Kdo příliš dá na vítr, nebude sít,

kdo hledí na mraky, nebude sklízet.

5 Jako nevíš, jaká je cesta větru,

jak v životě těhotné vznikají kosti,

tak neznáš dílo Boha,

který to všechno koná.

6 Rozsévej své símě zrána,

nedopřej svým rukám klidu do večera,

neboť nevíš, zda se zdaří to či ono,

či zda obojí je stejně dobré.

7 Sladké je světlo

a vidět slunce je milé očím.

8 I když se člověk dožije mnoha let,

ať se z nich raduje ze všech,

ale na dny temnoty ať pamatuje,

že jich bude mnoho.

Cokoli přijde, je pomíjivost.

9 Raduj se, jinochu, ze svého mládí,

užívej pohody ve svém jinošství

a jdi si cestami svého srdce,

za vidinou svých očí.

Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.

10 Hoře si ze srdce vykliď

a drž si od těla zlo,

vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.

Kazatel, kapitola 12

1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství,

než nastanou zlé dny

a než se dostaví léta, o kterých řekneš:

„Nemám v nich zalíbení,“

2 než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy,

a vrátí se po dešti mraky.

3 V ten den se začnou třást strážcové domu

a mužové zdatní se zkřiví

a mlečky nechají práce a bude jich málo,

a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,

4 a zavrou se dveře do ulice

a ztiší se hlas mlýnku

a vstávat se bude za šveholu ptactva

a všechny zpěvy budou znít přidušeně.

5 A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě;

a rozkvete mandloň

a těžce se povleče kobylka

a kapara ztratí účinnost.

Člověk se vydá do svého věčného domu

a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.

6 Pamatuj na svého Stvořitele,

než se přetrhne stříbrný provaz

a rozbije se mísa zlatá

a džbán se roztříští nad zřídlem

a kolo u studny se zláme.

7 A prach se vrátí do země, kde byl,

a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.

8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel,

všechno pomíjí.

9 Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý,

lid stále poznání vyučoval;

přemýšlel a bádal

a složil přísloví mnohá.

10 Kazatel se snažil najít výstižná slova;

tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy.

11 Slova moudrých jsou jako bodce,

jako vbité hřeby jsou slova sběratelů,

pastýřem jediným proslovená.

12 Nadto pak zbývá, synu můj, říci:

Přijmi poučení!

Spisování mnoha knih nebere konce

a mnohé hloubání unaví tělo.

13 Závěr všeho, co jsi slyšel:

Boha se boj a jeho přikázání zachovávej;

na tom u člověka všechno závisí.

14 Veškeré dílo Bůh postaví před soud,

i vše, co je utajeno,

ať dobré či zlé.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.