Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 403. den čtení Přehled čtení„Bože, který oživuješ,
chci se vystavit působení tvého slova.
Otevři mé oči a uši,
abych tvému slovu rozuměl.
Otevři mé srdce,
aby se mne tvé slovo dotklo.
Otevři mé ruce,
aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné.
Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha.
Amen.“Kazatel, kapitola 9
1 O tom všem jsem uvažoval a ve všem tom jsem zjistil,
že spravedliví a moudří i jejich práce jsou v ruce Boží.
Člověk neví, co milovat ani co nenávidět,
cíl všeho je před ním.
2 Všechno je u všech stejné:
stejný úděl má spravedlivý i svévolný,
dobrý a čistý i nečistý, obětující i neobětující;
dobrý je na tom jako hříšník,
přísahající jako ten, kdo se přísahat bojí.
3 Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to,
že všichni mají stejný úděl
a že srdce lidských synů je naplněno zlobou;
po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti
a pak se odeberou k mrtvým.
4 Kdo tedy bude vyvolen?
Všichni, kdo žijí, mají naději.
Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.
5 Živí totiž vědí, že zemřou,
mrtví nevědí zhola nic
a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta.
6 Jak jejich láska, tak jejich nenávist
i jejich horlení dávno zanikly
a nikdy se již nebudou podílet na ničem,
co se pod sluncem děje.
7 Jdi, jez svůj chléb s radostí
a popíjej své víno s dobrou myslí,
neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.
8 Tvé šaty ať jsou v každé době bílé
a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej.
9 Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval,
po všechny dny svého pomíjivého života.
To ti je pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti,
to je tvůj podíl v životě při tvém klopotném pachtění pod sluncem.
10 Všechno, co máš vykonat,
konej podle svých sil,
neboť není díla ani myšlenky
ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.
11 Opět jsem pod sluncem viděl,
že běh nezávisí na snaze hbitých
ani boj na bohatýrech
ani chléb na moudrých
ani bohatství na rozumných
ani přízeň na těch, kdo mají poznání,
ale jak kdy každému z nich přeje čas a příležitost.
12 Vždyť člověk ani nezná svůj čas.
Je jako ryby, které se chytají do zlé sítě,
a jako ptáci chytaní do osidla.
Jako na ně, tak i na lidské syny bývá políčeno
ve zlý čas, který je náhle přepadá.
13 Také jsem spatřil pod sluncem tuto moudrost
a jevila se mi veliká:
14 Bylo malé město a v něm hrstka mužů.
Tu přitáhl na ně velký král,
obklíčil je a zbudoval proti němu mohutné náspy.
15 Našel se pak v něm nuzný moudrý muž,
který by byl to město svou moudrostí zachránil,
ale nikdo si na toho nuzného muže ani nevzpomněl.
16 Řekl jsem si: Lepší je moudrost než síla,
třebaže moudrostí toho nuzáka pohrdli
a jeho slova nebyla slyšena.
17 Slova moudrých v klidu vyslechnutá
jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky.
18 Moudrost je lepší než válečné zbraně,
mnoho dobrého však zničí jediný hříšník.
Kazatel, kapitola 10
1 Mrtvé mouchy způsobí,
že mastičkářův olej páchne a kvasí;
stejně působí špetka pomatenosti,
je-li ceněna víc než moudrost a čest.
2 Moudrý má srdce na pravém místě,
hlupák na nepravém.
3 Pomatenec, i když jde po cestě,
je bez rozumu,
o každém však říká:
„To je pomatenec!“
4 Zvedne-li se proti tobě vladařova nevole,
své místo neopouštěj,
mírnost může zabránit velikým hříchům.
5 Zlo, jež jsem pod sluncem vídal,
je omyl, k němuž dochází u mocnáře:
6 Na vysoké místo se dosadí pomatenec,
kdežto schopní zůstávají sedět dole.
7 Viděl jsem otroky na ořích,
kdežto knížata jak otroky chodit pěšky.
8 Kdo kope jámu, spadne do ní,
toho, kdo strhává zeď, uštkne had.
9 Kdo láme kámen, přichází k úrazu,
kdo štípe dříví, je při tom ohrožen.
10 Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se znovu,
je nutno víc napnout síly.
Užitečná a prospěšná je moudrost.
11 Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán,
zaklínač pranic neprospěje.
2 Slova z úst moudrému příjemně plynou,
kdežto hlupáka vlastní rty pohlcují.
13 Sotvaže promluví, prozradí pomatenost,
a když domluví, zlou ztřeštěnost.
14 Pomatenec má plno řečí.
Co nastane, člověk neví,
a kdo mu oznámí, co bude po něm?
15 Hlupáci se unavují pachtěním,
nevědí ani, kudy jít do města.
16 Běda tobě, země, je-li tvým králem chlapec
a tvá knížata hodují z jitra!
17 Blaze tobě, země, je-li tvůj král vznešeného rodu
a tvá knížata jídají v náležitý čas pro posilnění, a ne pro opilství.
18 Pro lenošení sesouvá se krov,
pro nečinnost rukou zatéká do domu.
19 K obveselení se strojí pokrm
a radost životu dává víno;
peníze vyřeší všechno.
20 Králi nezlořeč ani v mysli,
boháčovi nezlořeč ani v pokojíku, kde uléháš,
neboť nebeské ptactvo roznese ten hlas,
okřídlenec vyzradí každé slovo.
Kazatel, kapitola 11
1 Pouštěj svůj chléb po vodě,
po mnoha dnech se s ním shledáš.
2 Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm,
nevíš, co zlého se na zemi stane.
3 Jestliže mraky se naplní,
spustí se na zemi déšť;
jestliže strom padne k jihu či na sever,
zůstane na místě, kam padl.
4 Kdo příliš dá na vítr, nebude sít,
kdo hledí na mraky, nebude sklízet.
5 Jako nevíš, jaká je cesta větru,
jak v životě těhotné vznikají kosti,
tak neznáš dílo Boha,
který to všechno koná.
6 Rozsévej své símě zrána,
nedopřej svým rukám klidu do večera,
neboť nevíš, zda se zdaří to či ono,
či zda obojí je stejně dobré.
7 Sladké je světlo
a vidět slunce je milé očím.
8 I když se člověk dožije mnoha let,
ať se z nich raduje ze všech,
ale na dny temnoty ať pamatuje,
že jich bude mnoho.
Cokoli přijde, je pomíjivost.
9 Raduj se, jinochu, ze svého mládí,
užívej pohody ve svém jinošství
a jdi si cestami svého srdce,
za vidinou svých očí.
Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.
10 Hoře si ze srdce vykliď
a drž si od těla zlo,
vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.
Kazatel, kapitola 12
1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství,
než nastanou zlé dny
a než se dostaví léta, o kterých řekneš:
„Nemám v nich zalíbení,“
2 než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy,
a vrátí se po dešti mraky.
3 V ten den se začnou třást strážcové domu
a mužové zdatní se zkřiví
a mlečky nechají práce a bude jich málo,
a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,
4 a zavrou se dveře do ulice
a ztiší se hlas mlýnku
a vstávat se bude za šveholu ptactva
a všechny zpěvy budou znít přidušeně.
5 A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě;
a rozkvete mandloň
a těžce se povleče kobylka
a kapara ztratí účinnost.
Člověk se vydá do svého věčného domu
a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.
6 Pamatuj na svého Stvořitele,
než se přetrhne stříbrný provaz
a rozbije se mísa zlatá
a džbán se roztříští nad zřídlem
a kolo u studny se zláme.
7 A prach se vrátí do země, kde byl,
a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.
8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel,
všechno pomíjí.
9 Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý,
lid stále poznání vyučoval;
přemýšlel a bádal
a složil přísloví mnohá.
10 Kazatel se snažil najít výstižná slova;
tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy.
11 Slova moudrých jsou jako bodce,
jako vbité hřeby jsou slova sběratelů,
pastýřem jediným proslovená.
12 Nadto pak zbývá, synu můj, říci:
Přijmi poučení!
Spisování mnoha knih nebere konce
a mnohé hloubání unaví tělo.
13 Závěr všeho, co jsi slyšel:
Boha se boj a jeho přikázání zachovávej;
na tom u člověka všechno závisí.
14 Veškeré dílo Bůh postaví před soud,
i vše, co je utajeno,
ať dobré či zlé.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 O tom všem jsem uvažoval a ve všem tom jsem zjistil,
že spravedliví a moudří i jejich práce jsou v ruce Boží.
Člověk neví, co milovat ani co nenávidět,
cíl všeho je před ním.
2 Všechno je u všech stejné:
stejný úděl má spravedlivý i svévolný,
dobrý a čistý i nečistý, obětující i neobětující;
dobrý je na tom jako hříšník,
přísahající jako ten, kdo se přísahat bojí.
3 Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to,
že všichni mají stejný úděl
a že srdce lidských synů je naplněno zlobou;
po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti
a pak se odeberou k mrtvým.
4 Kdo tedy bude vyvolen?
Všichni, kdo žijí, mají naději.
Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.
5 Živí totiž vědí, že zemřou,
mrtví nevědí zhola nic
a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta.
6 Jak jejich láska, tak jejich nenávist
i jejich horlení dávno zanikly
a nikdy se již nebudou podílet na ničem,
co se pod sluncem děje.
7 Jdi, jez svůj chléb s radostí
a popíjej své víno s dobrou myslí,
neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.
8 Tvé šaty ať jsou v každé době bílé
a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej.
9 Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval,
po všechny dny svého pomíjivého života.
To ti je pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti,
to je tvůj podíl v životě při tvém klopotném pachtění pod sluncem.
10 Všechno, co máš vykonat,
konej podle svých sil,
neboť není díla ani myšlenky
ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.
11 Opět jsem pod sluncem viděl,
že běh nezávisí na snaze hbitých
ani boj na bohatýrech
ani chléb na moudrých
ani bohatství na rozumných
ani přízeň na těch, kdo mají poznání,
ale jak kdy každému z nich přeje čas a příležitost.
12 Vždyť člověk ani nezná svůj čas.
Je jako ryby, které se chytají do zlé sítě,
a jako ptáci chytaní do osidla.
Jako na ně, tak i na lidské syny bývá políčeno
ve zlý čas, který je náhle přepadá.
13 Také jsem spatřil pod sluncem tuto moudrost
a jevila se mi veliká:
14 Bylo malé město a v něm hrstka mužů.
Tu přitáhl na ně velký král,
obklíčil je a zbudoval proti němu mohutné náspy.
15 Našel se pak v něm nuzný moudrý muž,
který by byl to město svou moudrostí zachránil,
ale nikdo si na toho nuzného muže ani nevzpomněl.
16 Řekl jsem si: Lepší je moudrost než síla,
třebaže moudrostí toho nuzáka pohrdli
a jeho slova nebyla slyšena.
17 Slova moudrých v klidu vyslechnutá
jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky.
18 Moudrost je lepší než válečné zbraně,
mnoho dobrého však zničí jediný hříšník.
1 Mrtvé mouchy způsobí,
že mastičkářův olej páchne a kvasí;
stejně působí špetka pomatenosti,
je-li ceněna víc než moudrost a čest.
2 Moudrý má srdce na pravém místě,
hlupák na nepravém.
3 Pomatenec, i když jde po cestě,
je bez rozumu,
o každém však říká:
„To je pomatenec!“
4 Zvedne-li se proti tobě vladařova nevole,
své místo neopouštěj,
mírnost může zabránit velikým hříchům.
5 Zlo, jež jsem pod sluncem vídal,
je omyl, k němuž dochází u mocnáře:
6 Na vysoké místo se dosadí pomatenec,
kdežto schopní zůstávají sedět dole.
7 Viděl jsem otroky na ořích,
kdežto knížata jak otroky chodit pěšky.
8 Kdo kope jámu, spadne do ní,
toho, kdo strhává zeď, uštkne had.
9 Kdo láme kámen, přichází k úrazu,
kdo štípe dříví, je při tom ohrožen.
10 Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se znovu,
je nutno víc napnout síly.
Užitečná a prospěšná je moudrost.
11 Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán,
zaklínač pranic neprospěje.
2 Slova z úst moudrému příjemně plynou,
kdežto hlupáka vlastní rty pohlcují.
13 Sotvaže promluví, prozradí pomatenost,
a když domluví, zlou ztřeštěnost.
14 Pomatenec má plno řečí.
Co nastane, člověk neví,
a kdo mu oznámí, co bude po něm?
15 Hlupáci se unavují pachtěním,
nevědí ani, kudy jít do města.
16 Běda tobě, země, je-li tvým králem chlapec
a tvá knížata hodují z jitra!
17 Blaze tobě, země, je-li tvůj král vznešeného rodu
a tvá knížata jídají v náležitý čas pro posilnění, a ne pro opilství.
18 Pro lenošení sesouvá se krov,
pro nečinnost rukou zatéká do domu.
19 K obveselení se strojí pokrm
a radost životu dává víno;
peníze vyřeší všechno.
20 Králi nezlořeč ani v mysli,
boháčovi nezlořeč ani v pokojíku, kde uléháš,
neboť nebeské ptactvo roznese ten hlas,
okřídlenec vyzradí každé slovo.
1 Pouštěj svůj chléb po vodě,
po mnoha dnech se s ním shledáš.
2 Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm,
nevíš, co zlého se na zemi stane.
3 Jestliže mraky se naplní,
spustí se na zemi déšť;
jestliže strom padne k jihu či na sever,
zůstane na místě, kam padl.
4 Kdo příliš dá na vítr, nebude sít,
kdo hledí na mraky, nebude sklízet.
5 Jako nevíš, jaká je cesta větru,
jak v životě těhotné vznikají kosti,
tak neznáš dílo Boha,
který to všechno koná.
6 Rozsévej své símě zrána,
nedopřej svým rukám klidu do večera,
neboť nevíš, zda se zdaří to či ono,
či zda obojí je stejně dobré.
7 Sladké je světlo
a vidět slunce je milé očím.
8 I když se člověk dožije mnoha let,
ať se z nich raduje ze všech,
ale na dny temnoty ať pamatuje,
že jich bude mnoho.
Cokoli přijde, je pomíjivost.
9 Raduj se, jinochu, ze svého mládí,
užívej pohody ve svém jinošství
a jdi si cestami svého srdce,
za vidinou svých očí.
Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.
10 Hoře si ze srdce vykliď
a drž si od těla zlo,
vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.
1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství,
než nastanou zlé dny
a než se dostaví léta, o kterých řekneš:
„Nemám v nich zalíbení,“
2 než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy,
a vrátí se po dešti mraky.
3 V ten den se začnou třást strážcové domu
a mužové zdatní se zkřiví
a mlečky nechají práce a bude jich málo,
a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,
4 a zavrou se dveře do ulice
a ztiší se hlas mlýnku
a vstávat se bude za šveholu ptactva
a všechny zpěvy budou znít přidušeně.
5 A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě;
a rozkvete mandloň
a těžce se povleče kobylka
a kapara ztratí účinnost.
Člověk se vydá do svého věčného domu
a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.
6 Pamatuj na svého Stvořitele,
než se přetrhne stříbrný provaz
a rozbije se mísa zlatá
a džbán se roztříští nad zřídlem
a kolo u studny se zláme.
7 A prach se vrátí do země, kde byl,
a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.
8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel,
všechno pomíjí.
9 Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý,
lid stále poznání vyučoval;
přemýšlel a bádal
a složil přísloví mnohá.
10 Kazatel se snažil najít výstižná slova;
tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy.
11 Slova moudrých jsou jako bodce,
jako vbité hřeby jsou slova sběratelů,
pastýřem jediným proslovená.
12 Nadto pak zbývá, synu můj, říci:
Přijmi poučení!
Spisování mnoha knih nebere konce
a mnohé hloubání unaví tělo.
13 Závěr všeho, co jsi slyšel:
Boha se boj a jeho přikázání zachovávej;
na tom u člověka všechno závisí.
14 Veškeré dílo Bůh postaví před soud,
i vše, co je utajeno,
ať dobré či zlé.