Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 412. den čtení Přehled čtení„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka.
Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání,
které jsou v tobě ukryté.
Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky.
Amen.“Jób, kapitola 13
1 Hle, to všechno spatřilo mé oko,
mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu.
2 Co víte vy, to vím také,
nejsem zpozdilejší než vy.
3 Ano, budu mluvit se Všemocným,
obhájit se chci před Bohem.
4 Ale vy jste šiřitelé klamu,
lékaři k ničemu, vy všichni.
5 Kéž byste konečně zmlkli,
bylo by to od vás moudré.
6 Slyšte, jak se budu hájit,
důvody mých rtů sledujte s pozorností.
7 To v zájmu Boha mluvíte podlost,
mluvíte lest kvůli němu?
8 Chcete se zastávat Boha
nebo vést spor místo něho?
9 Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře?
Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka?
10 Tvrdě vás potrestá,
budete-li jednat pokoutně a stranit.
11 Což vás neohromí jeho vznešenost,
nepadne na vás strach z něho?
12 Vaše připomínky jsou pořekadla z popela,
čím se oháníte, je pouhá hlína.
13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit,
pak ať se přese mne přežene cokoli.
14 Chci nasadit svou kůži,
dát svůj život v sázku.
15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat,
přece bych chtěl před ním obhájit své cesty.
16 Vždyť on je má spása.
Rouhač k němu nemá přístup.
17 Slyšte, slyšte mou řeč,
dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím.
18 Hleďte, předkládám svou při,
vím, že budu uznán spravedlivým.
19 Kdo chce se mnou vésti spor?
Budu-li mlčet, zhynu.
20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň,
a nebudu se před tebou skrývat:
21 Vzdal ode mne svoji ruku
a strach z tebe ať mě nepřepadá.
22 Zavolej, a já se ozvu,
nebo budu mluvit já, a odpovíš mi.
23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů?
Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích.
24 Proč skrýváš svou tvář
a pokládáš mě za svého nepřítele?
25 Chceš postrašit odvátý list,
honit suché stéblo?
26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci,
přičítáš mi nepravosti mého mládí,
27 svíráš do klády mé nohy,
dáváš pozor na všechny mé stezky,
zanášíš si každou šlápotu mých nohou.
28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého,
jako přikrývka rozežraná moly.
Jób, kapitola 14
1 Člověk narozený z ženy má krátký věk,
avšak nepokoje do sytosti.
2 Jako květ vzejde a zvadne,
prchá jako stín a neobstojí.
3 Přesto na něj upíráš svůj zrak
a přivádíš mě na soud s tebou.
4 Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého?
Vůbec nikdo.
5 Jestliže jsou stanoveny jeho dny,
počet jeho měsíců je ve tvé moci,
nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.
6 Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník,
který je rád, že má den za sebou.
7 Stromu zbývá aspoň naděje,
že i když podťat, začne rašit znovu
a že jeho výhonky růst nepřestanou,
8 byť odumřel jeho kořen v zemi
a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.
9 Jak ucítí vodu, pučí znovu,
rozvětví se jako mladý stromek.
10 Zemře-li muž, rozpadne se.
Zhyne-li člověk, kam se poděl?
11 Z moře se vytratí vody,
řeka opadne a vyschne;
12 člověk ulehne a nepovstane
a dokud nebesa budou, neprocitne,
ze spánku se neprobudí.
13 Kéž bys mě skryl v podsvětí
a schoval mě, než pomine tvůj hněv,
stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.
14 Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel,
čekal bych po všechny dny své služby,
až budu vystřídán.
15 Zavolal bys a já bych se ozval,
až se ti zasteskne po díle tvých rukou.
16 A kdybys pak počítal mé kroky,
nedbal bys už mého hříchu,
17 zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost,
moji nepravost bys zastřel.
18 Také hora se rozpadne a zřítí,
i skála se pohne z místa;
19 voda kameny omílá,
svým proudem odplaví prach země;
tak ničíš naději člověka.
20 Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde,
měníš jeho tvář a vyhostíš ho.
21 Neví, jsou-li jeho synové ve cti,
není mu známo, jsou-li v nevážnosti.
22 Tělo bolestmi ho souží,
sám nad sebou truchlí.“
Jób, kapitola 15
1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
2 „Může moudrý člověk hlásat tak naduté vědomosti,
naplnit si břicho větrem od východu?
3 Obhajovat se slovem, jež k ničemu není,
řečmi, které neprospějí?
4 Ty sám porušuješ bázeň Boží,
rozjímat před Bohem znemožňuješ.
5 Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí,
jazyk chytrácký jsi zvolil.
6 Ne já, nýbrž tvá ústa tě usvědčují ze svévole,
tvoje rty vypovídají proti tobě.
7 Jsi snad zrozen jako první z lidí,
přišels na svět dříve než pahorky?
8 Vyslechls důvěrný rozhovor Boží,
že strhuješ jen na sebe moudrost?
9 Co víš, abychom to nevěděli,
čemu rozumíš, a nám to není známé?
10 Šedivý i kmet jsou mezi námi,
věkem ctihodnější než tvůj otec.
11 Boží útěchy jsou tobě málo,
když láskyplně s tebou mluví?
12 Co tě připravuje o rozum?
Proč blýskáš očima?
13 Svým duchem se stavíš proti Bohu,
vypouštíš z úst nehorázná slova.
14 Co je člověk? Je snad bez poskvrny?
Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy?
15 Hle, on ani na své svaté nedá
a nebesa nejsou v jeho očích bez poskvrny,
16 což teprve ohavný a zvrhlý člověk,
který pije podlost jako vodu?
17 Poslouchej mě, co ti sdělím.
Budu ti vyprávět, co jsem uzřel,
18 co hlásali moudří,
co jim netajili jejich otcové,
19 ti, jimž jediným byla dána země,
takže cizák mezi nimi nepřecházel:
20 Svévolník se úzkostlivě chvěje po všechny dny,
hrůzovládci počet jeho let je ukryt.
21 Jeho uši slyší zvuk strašlivých zvěstí,
v čas pokoje přijde na něj zhoubce.
22 Nevěří, že by se z temnot vrátil –
je vyhlédnut pro meč.
23 Poplašeně bloudí, že není chléb,
ví, že je mu připraven den temnot.
24 Soužení a úzkosti ho přepadají,
dotírají na něho jako král k útoku připravený,
25 neboť vztáhl ruku proti Bohu,
počínal si vyzývavě proti Všemocnému,
26 rozběhl se proti němu se skloněnou šíjí,
pod hustým krunýřem svých štítů.
27 Svoji tvář zahalil tukem,
ztučněl na slabinách.
28 Usadil se ve zničených městech,
v neobývatelných domech, hrozících zřícením.
29 Nezůstane bohatý a jeho statek neobstojí,
jeho majetek se na zemi nerozmůže
. 30 Nevyjde z temnot,
jeho výhonek sežehne plamen;
sám zajde dechem svých úst.
31 Ač nevěří v šalebnost, bude jí zaveden,
výměnou sklidí zase jen faleš.
32 Než vyprší jeho den, plné odměny se dočká,
jeho ratolest se nebude zelenat,
33 bude jako vinná réva, když shazuje nedozrálé hrozny,
nebo jak oliva shazující květy.
34 Spolek rouhačů zůstane neplodný,
oheň zhltá stany úplatkářů;
5 plodí trápení a rodí ničemnosti,
jejich lůno připravuje lest.“
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Hle, to všechno spatřilo mé oko,
mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu.
2 Co víte vy, to vím také,
nejsem zpozdilejší než vy.
3 Ano, budu mluvit se Všemocným,
obhájit se chci před Bohem.
4 Ale vy jste šiřitelé klamu,
lékaři k ničemu, vy všichni.
5 Kéž byste konečně zmlkli,
bylo by to od vás moudré.
6 Slyšte, jak se budu hájit,
důvody mých rtů sledujte s pozorností.
7 To v zájmu Boha mluvíte podlost,
mluvíte lest kvůli němu?
8 Chcete se zastávat Boha
nebo vést spor místo něho?
9 Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře?
Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka?
10 Tvrdě vás potrestá,
budete-li jednat pokoutně a stranit.
11 Což vás neohromí jeho vznešenost,
nepadne na vás strach z něho?
12 Vaše připomínky jsou pořekadla z popela,
čím se oháníte, je pouhá hlína.
13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit,
pak ať se přese mne přežene cokoli.
14 Chci nasadit svou kůži,
dát svůj život v sázku.
15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat,
přece bych chtěl před ním obhájit své cesty.
16 Vždyť on je má spása.
Rouhač k němu nemá přístup.
17 Slyšte, slyšte mou řeč,
dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím.
18 Hleďte, předkládám svou při,
vím, že budu uznán spravedlivým.
19 Kdo chce se mnou vésti spor?
Budu-li mlčet, zhynu.
20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň,
a nebudu se před tebou skrývat:
21 Vzdal ode mne svoji ruku
a strach z tebe ať mě nepřepadá.
22 Zavolej, a já se ozvu,
nebo budu mluvit já, a odpovíš mi.
23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů?
Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích.
24 Proč skrýváš svou tvář
a pokládáš mě za svého nepřítele?
25 Chceš postrašit odvátý list,
honit suché stéblo?
26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci,
přičítáš mi nepravosti mého mládí,
27 svíráš do klády mé nohy,
dáváš pozor na všechny mé stezky,
zanášíš si každou šlápotu mých nohou.
28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého,
jako přikrývka rozežraná moly.
1 Člověk narozený z ženy má krátký věk,
avšak nepokoje do sytosti.
2 Jako květ vzejde a zvadne,
prchá jako stín a neobstojí.
3 Přesto na něj upíráš svůj zrak
a přivádíš mě na soud s tebou.
4 Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého?
Vůbec nikdo.
5 Jestliže jsou stanoveny jeho dny,
počet jeho měsíců je ve tvé moci,
nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.
6 Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník,
který je rád, že má den za sebou.
7 Stromu zbývá aspoň naděje,
že i když podťat, začne rašit znovu
a že jeho výhonky růst nepřestanou,
8 byť odumřel jeho kořen v zemi
a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.
9 Jak ucítí vodu, pučí znovu,
rozvětví se jako mladý stromek.
10 Zemře-li muž, rozpadne se.
Zhyne-li člověk, kam se poděl?
11 Z moře se vytratí vody,
řeka opadne a vyschne;
12 člověk ulehne a nepovstane
a dokud nebesa budou, neprocitne,
ze spánku se neprobudí.
13 Kéž bys mě skryl v podsvětí
a schoval mě, než pomine tvůj hněv,
stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.
14 Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel,
čekal bych po všechny dny své služby,
až budu vystřídán.
15 Zavolal bys a já bych se ozval,
až se ti zasteskne po díle tvých rukou.
16 A kdybys pak počítal mé kroky,
nedbal bys už mého hříchu,
17 zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost,
moji nepravost bys zastřel.
18 Také hora se rozpadne a zřítí,
i skála se pohne z místa;
19 voda kameny omílá,
svým proudem odplaví prach země;
tak ničíš naději člověka.
20 Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde,
měníš jeho tvář a vyhostíš ho.
21 Neví, jsou-li jeho synové ve cti,
není mu známo, jsou-li v nevážnosti.
22 Tělo bolestmi ho souží,
sám nad sebou truchlí.“
1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
2 „Může moudrý člověk hlásat tak naduté vědomosti,
naplnit si břicho větrem od východu?
3 Obhajovat se slovem, jež k ničemu není,
řečmi, které neprospějí?
4 Ty sám porušuješ bázeň Boží,
rozjímat před Bohem znemožňuješ.
5 Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí,
jazyk chytrácký jsi zvolil.
6 Ne já, nýbrž tvá ústa tě usvědčují ze svévole,
tvoje rty vypovídají proti tobě.
7 Jsi snad zrozen jako první z lidí,
přišels na svět dříve než pahorky?
8 Vyslechls důvěrný rozhovor Boží,
že strhuješ jen na sebe moudrost?
9 Co víš, abychom to nevěděli,
čemu rozumíš, a nám to není známé?
10 Šedivý i kmet jsou mezi námi,
věkem ctihodnější než tvůj otec.
11 Boží útěchy jsou tobě málo,
když láskyplně s tebou mluví?
12 Co tě připravuje o rozum?
Proč blýskáš očima?
13 Svým duchem se stavíš proti Bohu,
vypouštíš z úst nehorázná slova.
14 Co je člověk? Je snad bez poskvrny?
Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy?
15 Hle, on ani na své svaté nedá
a nebesa nejsou v jeho očích bez poskvrny,
16 což teprve ohavný a zvrhlý člověk,
který pije podlost jako vodu?
17 Poslouchej mě, co ti sdělím.
Budu ti vyprávět, co jsem uzřel,
18 co hlásali moudří,
co jim netajili jejich otcové,
19 ti, jimž jediným byla dána země,
takže cizák mezi nimi nepřecházel:
20 Svévolník se úzkostlivě chvěje po všechny dny,
hrůzovládci počet jeho let je ukryt.
21 Jeho uši slyší zvuk strašlivých zvěstí,
v čas pokoje přijde na něj zhoubce.
22 Nevěří, že by se z temnot vrátil –
je vyhlédnut pro meč.
23 Poplašeně bloudí, že není chléb,
ví, že je mu připraven den temnot.
24 Soužení a úzkosti ho přepadají,
dotírají na něho jako král k útoku připravený,
25 neboť vztáhl ruku proti Bohu,
počínal si vyzývavě proti Všemocnému,
26 rozběhl se proti němu se skloněnou šíjí,
pod hustým krunýřem svých štítů.
27 Svoji tvář zahalil tukem,
ztučněl na slabinách.
28 Usadil se ve zničených městech,
v neobývatelných domech, hrozících zřícením.
29 Nezůstane bohatý a jeho statek neobstojí,
jeho majetek se na zemi nerozmůže
. 30 Nevyjde z temnot,
jeho výhonek sežehne plamen;
sám zajde dechem svých úst.
31 Ač nevěří v šalebnost, bude jí zaveden,
výměnou sklidí zase jen faleš.
32 Než vyprší jeho den, plné odměny se dočká,
jeho ratolest se nebude zelenat,
33 bude jako vinná réva, když shazuje nedozrálé hrozny,
nebo jak oliva shazující květy.
34 Spolek rouhačů zůstane neplodný,
oheň zhltá stany úplatkářů;
5 plodí trápení a rodí ničemnosti,
jejich lůno připravuje lest.“