Vezmi a čti celou Bibli

¹ Hle, to všechno spatřilo mé oko,

mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu.

² Co víte vy, to vím také,

nejsem zpozdilejší než vy.

³ Ano, budu mluvit se Všemocným,

obhájit se chci před Bohem.

⁴ Ale vy jste šiřitelé klamu,

lékaři k ničemu, vy všichni.

⁵ Kéž byste konečně zmlkli,

bylo by to od vás moudré.

⁶ Slyšte, jak se budu hájit,

důvody mých rtů sledujte s pozorností.

⁷ To v zájmu Boha mluvíte podlost,

mluvíte lest kvůli němu?

⁸ Chcete se zastávat Boha

nebo vést spor místo něho?

⁹ Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře?

Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka?

¹⁰ Tvrdě vás potrestá,

budete-li jednat pokoutně a stranit.

¹¹ Což vás neohromí jeho vznešenost,

nepadne na vás strach z něho?

¹² Vaše připomínky jsou pořekadla z popela,

čím se oháníte, je pouhá hlína.

¹³ Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit,

pak ať se přese mne přežene cokoli.

¹⁴ Chci nasadit svou kůži,

dát svůj život v sázku.

¹⁵ I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat,

přece bych chtěl před ním obhájit své cesty.

¹⁶ Vždyť on je má spása.

Rouhač k němu nemá přístup.

¹⁷ Slyšte, slyšte mou řeč,

dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím.

¹⁸ Hleďte, předkládám svou při,

vím, že budu uznán spravedlivým.

¹⁹ Kdo chce se mnou vésti spor?

Budu-li mlčet, zhynu.

²⁰ Jen dvojí mi, Bože, nečiň,

a nebudu se před tebou skrývat:

²¹ Vzdal ode mne svoji ruku

a strach z tebe ať mě nepřepadá.

²² Zavolej, a já se ozvu,

nebo budu mluvit já, a odpovíš mi.

²³ Kolik je mých nepravostí a mých hříchů?

Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích.

²⁴ Proč skrýváš svou tvář

a pokládáš mě za svého nepřítele?

²⁵ Chceš postrašit odvátý list,

honit suché stéblo?

²⁶ Věru, znamenáš si na mě trpké věci,

přičítáš mi nepravosti mého mládí,

²⁷ svíráš do klády mé nohy,

dáváš pozor na všechny mé stezky,

zanášíš si každou šlápotu mých nohou.

²⁸ Člověk se rozpadá jako něco zetlelého,

jako přikrývka rozežraná moly.

¹ Člověk narozený z ženy má krátký věk,

avšak nepokoje do sytosti.

² Jako květ vzejde a zvadne,

prchá jako stín a neobstojí.

³ Přesto na něj upíráš svůj zrak

a přivádíš mě na soud s tebou.

⁴ Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého?

Vůbec nikdo.

⁵ Jestliže jsou stanoveny jeho dny,

počet jeho měsíců je ve tvé moci,

nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.

⁶ Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník,

který je rád, že má den za sebou.

⁷ Stromu zbývá aspoň naděje,

že i když podťat, začne rašit znovu

a že jeho výhonky růst nepřestanou,

⁸ byť odumřel jeho kořen v zemi

a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.

⁹ Jak ucítí vodu, pučí znovu,

rozvětví se jako mladý stromek.

¹⁰ Zemře-li muž, rozpadne se.

Zhyne-li člověk, kam se poděl?

¹¹ Z moře se vytratí vody,

řeka opadne a vyschne;

¹² člověk ulehne a nepovstane

a dokud nebesa budou, neprocitne,

ze spánku se neprobudí.

¹³ Kéž bys mě skryl v podsvětí

a schoval mě, než pomine tvůj hněv,

stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.

¹⁴ Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel,

čekal bych po všechny dny své služby,

až budu vystřídán.

¹⁵ Zavolal bys a já bych se ozval,

až se ti zasteskne po díle tvých rukou.

¹⁶ A kdybys pak počítal mé kroky,

nedbal bys už mého hříchu,

¹⁷ zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost,

moji nepravost bys zastřel.

¹⁸ Také hora se rozpadne a zřítí,

i skála se pohne z místa;

¹⁹ voda kameny omílá,

svým proudem odplaví prach země;

tak ničíš naději člověka.

²⁰ Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde,

měníš jeho tvář a vyhostíš ho.

²¹ Neví, jsou-li jeho synové ve cti,

není mu známo, jsou-li v nevážnosti.

²² Tělo bolestmi ho souží,

sám nad sebou truchlí.“

¹ Na to navázal Elífaz Témanský slovy:

² „Může moudrý člověk hlásat tak naduté vědomosti,

naplnit si břicho větrem od východu?

³ Obhajovat se slovem, jež k ničemu není,

řečmi, které neprospějí?

⁴ Ty sám porušuješ bázeň Boží,

rozjímat před Bohem znemožňuješ.

⁵ Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí,

jazyk chytrácký jsi zvolil.

⁶ Ne já, nýbrž tvá ústa tě usvědčují ze svévole,

tvoje rty vypovídají proti tobě.

⁷ Jsi snad zrozen jako první z lidí,

přišels na svět dříve než pahorky?

⁸ Vyslechls důvěrný rozhovor Boží,

že strhuješ jen na sebe moudrost?

⁹ Co víš, abychom to nevěděli,

čemu rozumíš, a nám to není známé?

¹⁰ Šedivý i kmet jsou mezi námi,

věkem ctihodnější než tvůj otec.

¹¹ Boží útěchy jsou tobě málo,

když láskyplně s tebou mluví?

¹² Co tě připravuje o rozum?

Proč blýskáš očima?

¹³ Svým duchem se stavíš proti Bohu,

vypouštíš z úst nehorázná slova.

¹⁴ Co je člověk? Je snad bez poskvrny?

Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy?

¹⁵ Hle, on ani na své svaté nedá

a nebesa nejsou v jeho očích bez poskvrny,

¹⁶ což teprve ohavný a zvrhlý člověk,

který pije podlost jako vodu?

¹⁷ Poslouchej mě, co ti sdělím.

Budu ti vyprávět, co jsem uzřel,

¹⁸ co hlásali moudří,

co jim netajili jejich otcové,

¹⁹ ti, jimž jediným byla dána země,

takže cizák mezi nimi nepřecházel:

²⁰ Svévolník se úzkostlivě chvěje po všechny dny,

hrůzovládci počet jeho let je ukryt.

²¹ Jeho uši slyší zvuk strašlivých zvěstí,

v čas pokoje přijde na něj zhoubce.

²² Nevěří, že by se z temnot vrátil –

je vyhlédnut pro meč.

²³ Poplašeně bloudí, že není chléb,

ví, že je mu připraven den temnot.

²⁴ Soužení a úzkosti ho přepadají,

dotírají na něho jako král k útoku připravený,

²⁵ neboť vztáhl ruku proti Bohu,

počínal si vyzývavě proti Všemocnému,

²⁶ rozběhl se proti němu se skloněnou šíjí,

pod hustým krunýřem svých štítů.

²⁷ Svoji tvář zahalil tukem,

ztučněl na slabinách.

²⁸ Usadil se ve zničených městech,

v neobývatelných domech, hrozících zřícením.

²⁹ Nezůstane bohatý a jeho statek neobstojí,

jeho majetek se na zemi nerozmůže

. ³⁰ Nevyjde z temnot,

jeho výhonek sežehne plamen;

sám zajde dechem svých úst.

³¹ Ač nevěří v šalebnost, bude jí zaveden,

výměnou sklidí zase jen faleš.

³² Než vyprší jeho den, plné odměny se dočká,

jeho ratolest se nebude zelenat,

³³ bude jako vinná réva, když shazuje nedozrálé hrozny,

nebo jak oliva shazující květy.

³⁴ Spolek rouhačů zůstane neplodný,

oheň zhltá stany úplatkářů;

⁵ plodí trápení a rodí ničemnosti,

jejich lůno připravuje lest.“