Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 415. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Jób, kapitola 22
1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
2 „Znamená před Bohem něco muž?
Věru, prozíravý dbá na svoje činy.
3 Což se Všemocný zajímá o tvou spravedlnost,
jsou mu tvoje bezúhonné cesty ziskem?
4 Trestá tě snad za to, že se ho bojíš,
za to s tebou vchází v soud?
5 Tvá zloba je velká,
tvá nepravost nekonečná.
6 Bezdůvodně jsi bral zástavu od bratří,
svlékal jsi z nich šat a nechával je nahé,
7 znaveného neosvěžils vodou,
hladovému odepřel jsi chleba.
8 Země patří tomu, kdo má pevnou paži,
bude na ní sídlit ten, koho Bůh milostivě přijal.
9 Tys však s prázdnou posílal pryč vdovy,
paže sirotků jsi drtil.
10 Proto jsou kolem tebe osidla,
náhlý strach tě plní hrůzou,
11 pro tmu nevidíš
a spousty vod tě přikrývají.
12 Což není Bůh vysoko nad nebesy?
Pohleď vzhůru na hvězdy, jak jsou vyvýšeny.
13 A ty říkáš: ‚Copak Bůh ví,
skrze temné mrákoty co může soudit?
14 Oblaka ho zahalují, takže nevidí;
prochází se kdesi po obvodu nebes.‘
15 Chceš se držet stezky dávnověku,
po níž chodívají mužové propadlí ničemnostem,
16 kteří byli zasaženi, ačkoli čas nenadešel,
proudem zatopeni do základů?
17 Říkávali Bohu: ‚Jdi pryč od nás.‘
Co jiného jim měl Všemocný udělat?
18 Jejich domy naplňoval blahobytem.
Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků!
19 Spravedliví to uvidí a zaradují se,
nevinný se jim vysměje:
20 ‚Zničeni jsou ti, kdo na nás útočili,
a co po nich zbylo, pozřel oheň.‘
21 Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje.
Vzejde ti z toho jen užitek.
22 Přijímej z jeho úst naučení,
vkládej si do srdce jeho slova.
23 Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován,
vzdálíš-li od svého stanu podlost.
24 Odlož do prachu svá zlatá zrnka,
mezi potoční skaliska ofírské zlato.
25 Pak bude Všemocný sám tvým zlatem,
bude ti hromadou stříbra.
26 Ve Všemocném najdeš svoje blaho,
budeš pozvedat svoji tvář k Bohu.
27 Budeš-li ho prosit, vyslyší tě,
a ty budeš plnit svoje sliby.
28 Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak,
a na tvých cestách bude zářit světlo.
29 Až budou jiní poníženi, řekneš: ‚Ó pýcho!‘
Bůh zachrání ty, kdo klopí oči.
30 Zachrání toho, kdo není bez viny;
bude zachráněn pro čistotu tvých rukou.“
Jób, kapitola 23
1 Jób na to odpověděl:
2 „Také dnes zní moje lkání vzpurně,
vzdychám pod rukou, která mě tíží.
3 Kéž bych věděl, kde ho najdu.
Vydal bych se k jeho sídlu,
4 předložil bych mu svou při
a plno důkazů by podala má ústa.
5 Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl,
porozumět tomu, co mi řekne.
6 Ukáže svou velkou moc, až povede spor se mnou?
Nikoli, jistě by mi dopřál sluchu.
7 Jako přímý bych se před ním obhajoval,
navždy unikl bych svému soudci.
8 Půjdu-li vpřed, není nikde,
jestliže zpět, též ho nepostřehnu,
9 jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho,
skryje-li se vpravo, neuvidím to.
10 Zato on zná moji cestu;
ať mě zkouší, vyjdu jako zlato.
11 Má noha se přidržela jeho kroků,
držel jsem se jeho cesty, neodchýlil jsem se,
12 od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil,
řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle.
13 Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí?
Udělá, co se mu zachce. 14Jistě splní, co mi určil,
má k tomu dost moci.
15 Proto se ho hrozím,
chci mu porozumět, ale mám z něho strach.
16 Bůh naplnil úzkostí mé srdce,
Všemocný mě naplnil hrůzou.
17 Jen proto jsem v temnotách provždy neumlkl,
že se přede mnou zahalil mračnem.
Jób, kapitola 24
1 Když nejsou před Všemocným skryty časy,
proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou?
2 Mocní posouvají mezníky,
pasou uchvácené stádo,
3 odvádějí osla sirotkům
a vdově berou býka do zástavy,
4 ubožáky odstrkují z cesty;
musejí se skrývat všichni utištění v zemi.
5 Ti jsou jak divocí oslové v poušti:
vycházejí za svou prací,
za úsvitu hledají si pokrm,
v pustině hledají chléb pro omladinu.
6 Sklízejí z pole, jež není jejich,
oberou vinici svévolníka.
7 Nocují nazí, protože nemají oděv
ani přikrývku v chladu;
8 prudkými horskými dešti promočeni
nemají útočiště, ke skále se tisknou.
9 Tamti uchvacují sirotka od prsu,
vymáhají zástavu od utištěného.
10 Tito chodí nazí, bez oděvu,
hladoví snášejí cizím snopy;
11 mezi jejich zídkami lisují olej,
šlapou ve vinných lisech a mají žízeň,
12 ston umírajících zaznívá z města,
prokláni volají o pomoc.
Avšak tyto nepatřičnosti Bůh nepůsobí.
13 Tamti se bouří proti světlu,
neznají se k Božím cestám,
nesetrvávají na jeho stezkách.
14 Za světla povstává vrah
a vraždí utištěného ubožáka,
i v noci se plíží jako zloděj.
15 Též oko cizoložníka se drží v přítmí,
říká: ‚Nikdo mě nespatří,‘
tvář si zahaluje rouškou.
16 Za tmy se do domů vloupávají,
za dne se zamykají,
o světle nechtějí vědět.
17 Jim všem je jitro šerem smrti,
s hrůzami šeré smrti se znají.
18 Takového rychle vezme voda,
jeho úděl na zemi je zlořečený,
neobrací se na cestu do vinic.
19 Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody
a podsvětí ty, kdo hřeší.
20 Ať na něho zapomene i matčino lůno,
ať si na něm pochutnají červi;
nebude ho nikdy vzpomenuto.
Podlost bude roztříštěna jako dřevo.
21 Odírá neplodnou, která nerodí,
a vdově neprokáže dobrodiní.
22 I vznešené zachovává Bůh svou mocí;
povstane-li, nikdo si není životem jist.
23 Dopřává člověku bezpečí a on se má oč opřít,
ale oči má upřené na jejich cesty.
24 Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají,
sehnuti jsou jako ti, co hynou,
vadnou jako vršky klasů.
25 Není tomu tak? Kdo obviní mě ze lži?
Kdo moji řeč za nic nemá?“
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
2 „Znamená před Bohem něco muž?
Věru, prozíravý dbá na svoje činy.
3 Což se Všemocný zajímá o tvou spravedlnost,
jsou mu tvoje bezúhonné cesty ziskem?
4 Trestá tě snad za to, že se ho bojíš,
za to s tebou vchází v soud?
5 Tvá zloba je velká,
tvá nepravost nekonečná.
6 Bezdůvodně jsi bral zástavu od bratří,
svlékal jsi z nich šat a nechával je nahé,
7 znaveného neosvěžils vodou,
hladovému odepřel jsi chleba.
8 Země patří tomu, kdo má pevnou paži,
bude na ní sídlit ten, koho Bůh milostivě přijal.
9 Tys však s prázdnou posílal pryč vdovy,
paže sirotků jsi drtil.
10 Proto jsou kolem tebe osidla,
náhlý strach tě plní hrůzou,
11 pro tmu nevidíš
a spousty vod tě přikrývají.
12 Což není Bůh vysoko nad nebesy?
Pohleď vzhůru na hvězdy, jak jsou vyvýšeny.
13 A ty říkáš: ‚Copak Bůh ví,
skrze temné mrákoty co může soudit?
14 Oblaka ho zahalují, takže nevidí;
prochází se kdesi po obvodu nebes.‘
15 Chceš se držet stezky dávnověku,
po níž chodívají mužové propadlí ničemnostem,
16 kteří byli zasaženi, ačkoli čas nenadešel,
proudem zatopeni do základů?
17 Říkávali Bohu: ‚Jdi pryč od nás.‘
Co jiného jim měl Všemocný udělat?
18 Jejich domy naplňoval blahobytem.
Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků!
19 Spravedliví to uvidí a zaradují se,
nevinný se jim vysměje:
20 ‚Zničeni jsou ti, kdo na nás útočili,
a co po nich zbylo, pozřel oheň.‘
21 Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje.
Vzejde ti z toho jen užitek.
22 Přijímej z jeho úst naučení,
vkládej si do srdce jeho slova.
23 Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován,
vzdálíš-li od svého stanu podlost.
24 Odlož do prachu svá zlatá zrnka,
mezi potoční skaliska ofírské zlato.
25 Pak bude Všemocný sám tvým zlatem,
bude ti hromadou stříbra.
26 Ve Všemocném najdeš svoje blaho,
budeš pozvedat svoji tvář k Bohu.
27 Budeš-li ho prosit, vyslyší tě,
a ty budeš plnit svoje sliby.
28 Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak,
a na tvých cestách bude zářit světlo.
29 Až budou jiní poníženi, řekneš: ‚Ó pýcho!‘
Bůh zachrání ty, kdo klopí oči.
30 Zachrání toho, kdo není bez viny;
bude zachráněn pro čistotu tvých rukou.“
1 Jób na to odpověděl:
2 „Také dnes zní moje lkání vzpurně,
vzdychám pod rukou, která mě tíží.
3 Kéž bych věděl, kde ho najdu.
Vydal bych se k jeho sídlu,
4 předložil bych mu svou při
a plno důkazů by podala má ústa.
5 Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl,
porozumět tomu, co mi řekne.
6 Ukáže svou velkou moc, až povede spor se mnou?
Nikoli, jistě by mi dopřál sluchu.
7 Jako přímý bych se před ním obhajoval,
navždy unikl bych svému soudci.
8 Půjdu-li vpřed, není nikde,
jestliže zpět, též ho nepostřehnu,
9 jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho,
skryje-li se vpravo, neuvidím to.
10 Zato on zná moji cestu;
ať mě zkouší, vyjdu jako zlato.
11 Má noha se přidržela jeho kroků,
držel jsem se jeho cesty, neodchýlil jsem se,
12 od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil,
řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle.
13 Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí?
Udělá, co se mu zachce. 14Jistě splní, co mi určil,
má k tomu dost moci.
15 Proto se ho hrozím,
chci mu porozumět, ale mám z něho strach.
16 Bůh naplnil úzkostí mé srdce,
Všemocný mě naplnil hrůzou.
17 Jen proto jsem v temnotách provždy neumlkl,
že se přede mnou zahalil mračnem.
1 Když nejsou před Všemocným skryty časy,
proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou?
2 Mocní posouvají mezníky,
pasou uchvácené stádo,
3 odvádějí osla sirotkům
a vdově berou býka do zástavy,
4 ubožáky odstrkují z cesty;
musejí se skrývat všichni utištění v zemi.
5 Ti jsou jak divocí oslové v poušti:
vycházejí za svou prací,
za úsvitu hledají si pokrm,
v pustině hledají chléb pro omladinu.
6 Sklízejí z pole, jež není jejich,
oberou vinici svévolníka.
7 Nocují nazí, protože nemají oděv
ani přikrývku v chladu;
8 prudkými horskými dešti promočeni
nemají útočiště, ke skále se tisknou.
9 Tamti uchvacují sirotka od prsu,
vymáhají zástavu od utištěného.
10 Tito chodí nazí, bez oděvu,
hladoví snášejí cizím snopy;
11 mezi jejich zídkami lisují olej,
šlapou ve vinných lisech a mají žízeň,
12 ston umírajících zaznívá z města,
prokláni volají o pomoc.
Avšak tyto nepatřičnosti Bůh nepůsobí.
13 Tamti se bouří proti světlu,
neznají se k Božím cestám,
nesetrvávají na jeho stezkách.
14 Za světla povstává vrah
a vraždí utištěného ubožáka,
i v noci se plíží jako zloděj.
15 Též oko cizoložníka se drží v přítmí,
říká: ‚Nikdo mě nespatří,‘
tvář si zahaluje rouškou.
16 Za tmy se do domů vloupávají,
za dne se zamykají,
o světle nechtějí vědět.
17 Jim všem je jitro šerem smrti,
s hrůzami šeré smrti se znají.
18 Takového rychle vezme voda,
jeho úděl na zemi je zlořečený,
neobrací se na cestu do vinic.
19 Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody
a podsvětí ty, kdo hřeší.
20 Ať na něho zapomene i matčino lůno,
ať si na něm pochutnají červi;
nebude ho nikdy vzpomenuto.
Podlost bude roztříštěna jako dřevo.
21 Odírá neplodnou, která nerodí,
a vdově neprokáže dobrodiní.
22 I vznešené zachovává Bůh svou mocí;
povstane-li, nikdo si není životem jist.
23 Dopřává člověku bezpečí a on se má oč opřít,
ale oči má upřené na jejich cesty.
24 Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají,
sehnuti jsou jako ti, co hynou,
vadnou jako vršky klasů.
25 Není tomu tak? Kdo obviní mě ze lži?
Kdo moji řeč za nic nemá?“