Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 419. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Jób, kapitola 34
1 Na to navázal Elíhú slovy:
2 „Vy moudří, slyšte mé řeči,
vy vědoucí, naslouchejte mi.
3 Ucho přece přezkušuje řeči,
patro vychutnává pokrm.
4 Volme si, co je právo,
ať zvíme mezi sebou, co je dobré.
5 Jób řekl: ‚Jsem spravedlivý,
a Bůh upírá mi právo.
6 Mám lhát? Proti svému právu mluvit?
Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.‘
7 Který muž je jako Jób?
Prý pije výsměch jako vodu,
8 spolčuje se s pachateli ničemností,
obcuje se svévolnými lidmi;
9 řekl: ‚Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.‘
10 Proto mě slyšte, rozumní mužové:
Daleko je Bůh od svévole,
Všemocný od bezpráví.
11 Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu,
s každým nakládá podle jeho stezky.
12 Opravdu, Bůh nejedná svévolně,
Všemocný právo nepokřiví.
13 Kdo mu dal pod dohled zemi
a kdo před něho položil celý svět?
14 Kdyby měl na mysli jenom sebe
a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl,
15 tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo,
člověk by se obrátil v prach.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toto,
dopřej sluchu tomu, co říkám.
17 Což může panovat ten, kdo nenávidí právo?
Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý,
prohlásíš za svévolníka?
18 Je snad možno říci králi: ‚Ty ničemo‘
nebo urozeným: ‚Svévolníku‘?
19 Bůh nestraní velmožům,
nedá přednost váženému před nuzákem
, protože všichni jsou dílem jeho rukou.
20 Umírají v okamžení, třeba o půlnoci.
Lid se zachvěje, když odcházejí;
i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou.
21 Na cesty každého jsou upřeny jeho oči,
on každý krok vidí.
22 Není temnoty ani šera smrti,
kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností.
23 Na nikoho nevkládá nic navíc,
že by se musel s Bohem soudit.
24 Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat,
jiné staví na ta místa;
25 je obeznámen s jejich dílem,
podvrátí je za noc a jsou rozdrceni.
26 Potrestá je jako svévolníky,
každý na to bude hledět,
27 za to, že se odchýlili pryč od něho
a neměli uznání pro žádnou jeho cestu,
28 takže se až k němu donesl křik nuzných
a slyšel křik utištěných.
29 Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka?
Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit?
A přece bdí nad pronárody i jednotlivci,
30 aby nekraloval člověk – rouhač
a nestal se svůdcem lidu.
31 Sluší se doznat Bohu:
‚Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat.
32 Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled.
Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.‘
33 Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš?
Ty bys to měl rozhodnout, ne já.
Pověz, co víš!
34 Rozumní mužové mi přisvědčí
a moudrý muž mi bude naslouchat:
35 ‚Jób nemluví uváženě,
jeho slova nejsou prozíravá.
36 Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet,
protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem.
37 Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost,
mezi námi si výsměšně tleská
a má mnoho řečí proti Bohu.‘“
Jób, kapitola 35
1 Na to navázal Elíhú slovy:
2 „Myslíš si, že je to podle práva říkat: ‚Moje spravedlnost převyšuje Boží?‘
3 Říkat: ‚Co z toho máš?
Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?‘
4 Odpovím ti několika slovy,
i tvým přátelům, kteří jsou s tebou.
5 Pohleď na nebe a viz,
popatř na mraky vysoko nad sebou.
6 Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu?
Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš?
7 Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky?
8 Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole,
lidského syna tvá spravedlnost.
9 Lidé křičí pro množství útisku,
volají o pomoc pro tvrdou paži mocných,
10 a nikdo se nezeptá: ‚Kde je Bůh, můj Učinitel,
který dává člověku i v noci prozpěvovat,
11 vyučuje nás a nikoli zvířata zemská
a činí nás moudřejší nad nebeské ptactvo?‘
12 Potom jim ovšem neodpovídá, když křičí pro pýchu zlovolných.
13 Bůh přece nedá sluchu falši,
Všemocný na to ani nepohlédne,
14 zvláště když o něm prohlašuješ: ‚Nedívá se na to.‘
Tvá pře je před ním, jen na něho čekej!
15 Jestliže tedy nestíhá hněvem
a nestará se příliš o zpupnost,
16 Jób si otevírá ústa do větru
a neuváženě vede zbytečné řeči.“
Jób, kapitola 36
1 Elíhú dále pokračoval slovy:
2 „Měj se mnou trochu trpělivosti a sdělím ti,
že ještě mám o Bohu co říci.
3 Začnu se svým věděním zdaleka
a přiznám svému Učiniteli spravedlnost,
4 neboť opravdu má slova nejsou klam;
před tebou je člověk dokonalých vědomostí.
5 Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny,
je úctyhodný silou i srdcem.
6 Nenechá naživu svévolníka,
ale utištěným dopomůže k právu.
7 Od spravedlivého neodvrací zrak;
s králi je na trůn dosazuje navždy
a jsou vyvýšeni.
8 Jsou-li však spoutáni řetězy,
chyceni do provazů utrpení,
9 oznamuje jim, čeho se dopustili
, že se rozbujela jejich přestoupení,
10 otvírá jim ucho pro napomenutí
a vyzývá je, aby se odvrátili od ničemností.
11 Poslechnou-li, budou-li mu sloužit,
dokončí své dny v pohodě
a v rozkoších svá léta.
12 Neposlechnou-li, sejdou hubící střelou
a zahynou pro svou nerozvážnost.
13 Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu,
nevolají o pomoc, ani když je spoutá.
14 Proto zemře jejich duše v mládí
a jejich život skončí se zasvěcenci smilstva.
15 Utištěného zachrání skrze jeho utrpení,
otevře mu ucho skrze útlak.
16 To on tě odláká z jícnu soužení;
abys měl kolem volný prostor, bez stísněnosti,
a poklidný stůl plný tučnosti.
17 Chceš-li se svévolně přít,
pře tě přivede před soud.
18 Ať tě rozhořčení nezláká k tleskání
a velké výkupné ať tě nesvede z cesty.
19 Vytrhne tě volání o pomoc, když se soužíš
a napínáš všechnu svou sílu?
20 Nedychti po noci, která odvede národy z jejich míst.
21 Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti
a nevolil ji raději než utrpení.
22 Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle!
Kdo je učitel podobný jemu?
23 Kdo smí dohlížet na jeho cestu?
Kdo smí říci: ‚Jednáš podle‘?
24 Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují.
25 Všichni lidé je vyhlížejí,
avšak člověk přihlíží jen zdáli.
26 Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání,
počet jeho let je nevyzpytatelný.
27 Přitahuje vodní kapky,
padají jako déšť a v jeho záplavu se mění,
28 když se z mračen valí proudy
a hojně skrápějí člověka.
29 Rozumí někdo rozprostření mraků,
hromobití v jeho stánku?
30 Hle, nad tím rozprostírá světlo
a přikrývá kořeny moře.
31 Povede při s lidmi ten,
jenž dává hojný pokrm.
32 Dlaněmi se chápe světla blesků,
přikazuje jim zasáhnout útočníka.
33 Ohlašuje ho jeho hromový hlahol,
dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Na to navázal Elíhú slovy:
2 „Vy moudří, slyšte mé řeči,
vy vědoucí, naslouchejte mi.
3 Ucho přece přezkušuje řeči,
patro vychutnává pokrm.
4 Volme si, co je právo,
ať zvíme mezi sebou, co je dobré.
5 Jób řekl: ‚Jsem spravedlivý,
a Bůh upírá mi právo.
6 Mám lhát? Proti svému právu mluvit?
Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.‘
7 Který muž je jako Jób?
Prý pije výsměch jako vodu,
8 spolčuje se s pachateli ničemností,
obcuje se svévolnými lidmi;
9 řekl: ‚Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.‘
10 Proto mě slyšte, rozumní mužové:
Daleko je Bůh od svévole,
Všemocný od bezpráví.
11 Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu,
s každým nakládá podle jeho stezky.
12 Opravdu, Bůh nejedná svévolně,
Všemocný právo nepokřiví.
13 Kdo mu dal pod dohled zemi
a kdo před něho položil celý svět?
14 Kdyby měl na mysli jenom sebe
a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl,
15 tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo,
člověk by se obrátil v prach.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toto,
dopřej sluchu tomu, co říkám.
17 Což může panovat ten, kdo nenávidí právo?
Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý,
prohlásíš za svévolníka?
18 Je snad možno říci králi: ‚Ty ničemo‘
nebo urozeným: ‚Svévolníku‘?
19 Bůh nestraní velmožům,
nedá přednost váženému před nuzákem
, protože všichni jsou dílem jeho rukou.
20 Umírají v okamžení, třeba o půlnoci.
Lid se zachvěje, když odcházejí;
i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou.
21 Na cesty každého jsou upřeny jeho oči,
on každý krok vidí.
22 Není temnoty ani šera smrti,
kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností.
23 Na nikoho nevkládá nic navíc,
že by se musel s Bohem soudit.
24 Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat,
jiné staví na ta místa;
25 je obeznámen s jejich dílem,
podvrátí je za noc a jsou rozdrceni.
26 Potrestá je jako svévolníky,
každý na to bude hledět,
27 za to, že se odchýlili pryč od něho
a neměli uznání pro žádnou jeho cestu,
28 takže se až k němu donesl křik nuzných
a slyšel křik utištěných.
29 Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka?
Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit?
A přece bdí nad pronárody i jednotlivci,
30 aby nekraloval člověk – rouhač
a nestal se svůdcem lidu.
31 Sluší se doznat Bohu:
‚Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat.
32 Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled.
Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.‘
33 Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš?
Ty bys to měl rozhodnout, ne já.
Pověz, co víš!
34 Rozumní mužové mi přisvědčí
a moudrý muž mi bude naslouchat:
35 ‚Jób nemluví uváženě,
jeho slova nejsou prozíravá.
36 Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet,
protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem.
37 Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost,
mezi námi si výsměšně tleská
a má mnoho řečí proti Bohu.‘“
1 Na to navázal Elíhú slovy:
2 „Myslíš si, že je to podle práva říkat: ‚Moje spravedlnost převyšuje Boží?‘
3 Říkat: ‚Co z toho máš?
Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?‘
4 Odpovím ti několika slovy,
i tvým přátelům, kteří jsou s tebou.
5 Pohleď na nebe a viz,
popatř na mraky vysoko nad sebou.
6 Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu?
Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš?
7 Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky?
8 Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole,
lidského syna tvá spravedlnost.
9 Lidé křičí pro množství útisku,
volají o pomoc pro tvrdou paži mocných,
10 a nikdo se nezeptá: ‚Kde je Bůh, můj Učinitel,
který dává člověku i v noci prozpěvovat,
11 vyučuje nás a nikoli zvířata zemská
a činí nás moudřejší nad nebeské ptactvo?‘
12 Potom jim ovšem neodpovídá, když křičí pro pýchu zlovolných.
13 Bůh přece nedá sluchu falši,
Všemocný na to ani nepohlédne,
14 zvláště když o něm prohlašuješ: ‚Nedívá se na to.‘
Tvá pře je před ním, jen na něho čekej!
15 Jestliže tedy nestíhá hněvem
a nestará se příliš o zpupnost,
16 Jób si otevírá ústa do větru
a neuváženě vede zbytečné řeči.“
1 Elíhú dále pokračoval slovy:
2 „Měj se mnou trochu trpělivosti a sdělím ti,
že ještě mám o Bohu co říci.
3 Začnu se svým věděním zdaleka
a přiznám svému Učiniteli spravedlnost,
4 neboť opravdu má slova nejsou klam;
před tebou je člověk dokonalých vědomostí.
5 Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny,
je úctyhodný silou i srdcem.
6 Nenechá naživu svévolníka,
ale utištěným dopomůže k právu.
7 Od spravedlivého neodvrací zrak;
s králi je na trůn dosazuje navždy
a jsou vyvýšeni.
8 Jsou-li však spoutáni řetězy,
chyceni do provazů utrpení,
9 oznamuje jim, čeho se dopustili
, že se rozbujela jejich přestoupení,
10 otvírá jim ucho pro napomenutí
a vyzývá je, aby se odvrátili od ničemností.
11 Poslechnou-li, budou-li mu sloužit,
dokončí své dny v pohodě
a v rozkoších svá léta.
12 Neposlechnou-li, sejdou hubící střelou
a zahynou pro svou nerozvážnost.
13 Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu,
nevolají o pomoc, ani když je spoutá.
14 Proto zemře jejich duše v mládí
a jejich život skončí se zasvěcenci smilstva.
15 Utištěného zachrání skrze jeho utrpení,
otevře mu ucho skrze útlak.
16 To on tě odláká z jícnu soužení;
abys měl kolem volný prostor, bez stísněnosti,
a poklidný stůl plný tučnosti.
17 Chceš-li se svévolně přít,
pře tě přivede před soud.
18 Ať tě rozhořčení nezláká k tleskání
a velké výkupné ať tě nesvede z cesty.
19 Vytrhne tě volání o pomoc, když se soužíš
a napínáš všechnu svou sílu?
20 Nedychti po noci, která odvede národy z jejich míst.
21 Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti
a nevolil ji raději než utrpení.
22 Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle!
Kdo je učitel podobný jemu?
23 Kdo smí dohlížet na jeho cestu?
Kdo smí říci: ‚Jednáš podle‘?
24 Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují.
25 Všichni lidé je vyhlížejí,
avšak člověk přihlíží jen zdáli.
26 Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání,
počet jeho let je nevyzpytatelný.
27 Přitahuje vodní kapky,
padají jako déšť a v jeho záplavu se mění,
28 když se z mračen valí proudy
a hojně skrápějí člověka.
29 Rozumí někdo rozprostření mraků,
hromobití v jeho stánku?
30 Hle, nad tím rozprostírá světlo
a přikrývá kořeny moře.
31 Povede při s lidmi ten,
jenž dává hojný pokrm.
32 Dlaněmi se chápe světla blesků,
přikazuje jim zasáhnout útočníka.
33 Ohlašuje ho jeho hromový hlahol,
dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod.