Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 421. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Jób, kapitola 40
1 Hospodin dále řekl Jóbovi toto:
2 „Smí se člověk přít se Všemocným? Smí ho kárat?
Ten, kdo Boha obvinil, ať odpovídá.“
3 Jób na to Hospodinu odpověděl:
4 „Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný!
Kladu si na ústa ruku.
5 Jednou jsem už promluvil a nevím co odpovědět,
ba i podruhé, ale nemohu pokračovat.“
6 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:
7 „Nuže, opásej si bedra jako muž,
budu se tě ptát a poučíš mě.
8 Chceš vskutku rušit můj soud,
prohlásit mě za svévolníka a sám zůstat spravedlivý?
9 Zdalipak máš paži jako Bůh
a jako on hřímáš svým hlasem?
10 Ozdob se tedy důstojností a vyvýšeností,
oblékni si velebnost a vznešenost.
11 Vylej všechnu prchlivost svého hněvu,
pohleď na každého pyšného a sniž ho,
12 pohleď na každého pyšného a zkruš ho,
sraz na místě svévolníky,
13 ukryj je všechny společně do prachu,
jejich tvář ovaž pro úkryt v zemi.
14 Potom ti vzdám chválu i já,
že tvá pravice tě zachránila.
15 Pohleď jen na behemóta,
i jeho jsem učinil jako tebe;
on jako dobytče žere trávu.
16 Pohleď, jakou má sílu v bedrech,
jak mocné jsou svaly jeho břicha.
17 Napřímí ocas jako cedr,
šlachy jeho stehen jsou propletené,
18 jeho kosti jsou bronzové válce
, jeho hnáty jako železný sochor.
19 On byl na počátku Božích cest;
jen jeho Učinitel může na něj s mečem.
20 Pastvu mu poskytují hory,
kde dovádí všeliká zvěř polní,
21 uléhá pod lotosem,
skryt ve třtině a bahnu.
22 Lotos jej zastírá svým stínem,
potoční topoly ho obklopují.
23 A hle, vzedme-li se řeka, neustoupí,
důvěřuje si, i když se mu Jordán do tlamy valí.
24 Kdo se mu postaví do očí
a provleče mu chřípím smyčku?
25 Vytáhneš udicí livjátana
a zkrotíš provazem jeho jazyk?
26 Vložíš mu do chřípí sítěnou houžev,
probodneš mu čelist hákem?
27 Bude se tě doprošovat o smilování
a pokorně s tebou mluvit?
28 Uzavře snad s tebou smlouvu,
abys jej vzal provždy za otroka?
29 Můžeš si s ním pohrávat jak s ptáčkem?
Uvážeš ho pro své děvečky?
30 Budou o něj společníci smlouvat,
rozkouskují si ho kupčíci?
31 Propíchneš mu kůži bodci,
jeho hlavu rybářskými harpunami?
32 Zkus na něho vložit ruku!
Pomysli na boj, a neuděláš to.
Jób, kapitola 41
1 Hle, čekat na něho je ošidné,
při pohledu na něho se člověk hroutí.
2 Není odvážlivce, který by ho dráždil.
Kdo potom obstojí přede mnou?
3 Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil?
Pod celým nebem všechno je mé.
4 Nemohu mlčet o jeho údech,
nemluvit o jeho bohatýrské síle
a jeho výborné stavbě těla.
5 Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými?
6 Kdo otevřel vrata jeho tlamy?
Strach jde z jeho zubů.
7 Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí
, 8 dotýkají se jedny druhých,
vítr mezi ně nevnikne;
9 jeden přiléhá k druhému,
jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit.
10 Jeho kýcháním se rozžehává světlo,
jeho oči jsou jak řasy jitřenky,
11 z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,
12 z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným,
13 jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen,
14 v jeho šíji dříme síla,
před ním se každý zkroušeně chvěje,
15 laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se,
16 jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen,
slité jako spodní žernov.
17 Když se zvedne, sami bohové se leknou,
při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy,
18 meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží,
ani kopí, vržená střela či hrot šípu.
19 Železo má za slámu,
bronz za trouchnivé dřevo,
20 šíp z luku ho nezažene na útěk,
kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,
21 kyj má jen za slaměné stéblo,
posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.
22 Vespod má ostny podobné střepům,
vleče se blátem jako smyk na obilí,
23 způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci,
moře je pro něj jak kelímek na masti,
24 nechává za sebou světélkující dráhu,
až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.
25 Na prachu země mu není podobného,
kdo by byl prost všeho děsu.
26 Na všechno vysoké pohlíží svrchu,
nad všemi šelmami je králem.“
Jób, kapitola 42
1 Jób na to Hospodinu odpověděl:
2 „Uznávám, že všechno můžeš
a že žádný záměr tobě není neproveditelný
3 Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží?
Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl.
Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.
4 Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit;
budu se tě ptát a poučíš mě.
5 Jen z doslechu o tobě jsem slýchal,
teď však jsem tě spatřil vlastním okem.
6 Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.“
7 Když Hospodin k Jóbovi domluvil tato slova, řekl Elífazovi Témanskému: „Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób. 8 Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníku Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.“ 9 I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostivě přijal. 10 Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.
11 I přišli k němu všichni jeho bratři a všechny sestry a všichni jeho dřívější známí, aby s ním v jeho domě pojedli chléb. Projevovali mu soustrast a snažili se ho potěšit po všem tom zlu, jež na něj Hospodin uvedl, a každý mu daroval po kesítě a zlatém kroužku. 12 A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery. 14 Jednu nazval Jemíma, druhou Kesía a třetí Keren-ha-púk. 15 Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jóbovy. Otec jim dal dědictví jako jejich bratrům.
16 Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení. 17 I zemřel Jób stár a sytý dnů.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Hospodin dále řekl Jóbovi toto:
2 „Smí se člověk přít se Všemocným? Smí ho kárat?
Ten, kdo Boha obvinil, ať odpovídá.“
3 Jób na to Hospodinu odpověděl:
4 „Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný!
Kladu si na ústa ruku.
5 Jednou jsem už promluvil a nevím co odpovědět,
ba i podruhé, ale nemohu pokračovat.“
6 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:
7 „Nuže, opásej si bedra jako muž,
budu se tě ptát a poučíš mě.
8 Chceš vskutku rušit můj soud,
prohlásit mě za svévolníka a sám zůstat spravedlivý?
9 Zdalipak máš paži jako Bůh
a jako on hřímáš svým hlasem?
10 Ozdob se tedy důstojností a vyvýšeností,
oblékni si velebnost a vznešenost.
11 Vylej všechnu prchlivost svého hněvu,
pohleď na každého pyšného a sniž ho,
12 pohleď na každého pyšného a zkruš ho,
sraz na místě svévolníky,
13 ukryj je všechny společně do prachu,
jejich tvář ovaž pro úkryt v zemi.
14 Potom ti vzdám chválu i já,
že tvá pravice tě zachránila.
15 Pohleď jen na behemóta,
i jeho jsem učinil jako tebe;
on jako dobytče žere trávu.
16 Pohleď, jakou má sílu v bedrech,
jak mocné jsou svaly jeho břicha.
17 Napřímí ocas jako cedr,
šlachy jeho stehen jsou propletené,
18 jeho kosti jsou bronzové válce
, jeho hnáty jako železný sochor.
19 On byl na počátku Božích cest;
jen jeho Učinitel může na něj s mečem.
20 Pastvu mu poskytují hory,
kde dovádí všeliká zvěř polní,
21 uléhá pod lotosem,
skryt ve třtině a bahnu.
22 Lotos jej zastírá svým stínem,
potoční topoly ho obklopují.
23 A hle, vzedme-li se řeka, neustoupí,
důvěřuje si, i když se mu Jordán do tlamy valí.
24 Kdo se mu postaví do očí
a provleče mu chřípím smyčku?
25 Vytáhneš udicí livjátana
a zkrotíš provazem jeho jazyk?
26 Vložíš mu do chřípí sítěnou houžev,
probodneš mu čelist hákem?
27 Bude se tě doprošovat o smilování
a pokorně s tebou mluvit?
28 Uzavře snad s tebou smlouvu,
abys jej vzal provždy za otroka?
29 Můžeš si s ním pohrávat jak s ptáčkem?
Uvážeš ho pro své děvečky?
30 Budou o něj společníci smlouvat,
rozkouskují si ho kupčíci?
31 Propíchneš mu kůži bodci,
jeho hlavu rybářskými harpunami?
32 Zkus na něho vložit ruku!
Pomysli na boj, a neuděláš to.
1 Hle, čekat na něho je ošidné,
při pohledu na něho se člověk hroutí.
2 Není odvážlivce, který by ho dráždil.
Kdo potom obstojí přede mnou?
3 Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil?
Pod celým nebem všechno je mé.
4 Nemohu mlčet o jeho údech,
nemluvit o jeho bohatýrské síle
a jeho výborné stavbě těla.
5 Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými?
6 Kdo otevřel vrata jeho tlamy?
Strach jde z jeho zubů.
7 Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí
, 8 dotýkají se jedny druhých,
vítr mezi ně nevnikne;
9 jeden přiléhá k druhému,
jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit.
10 Jeho kýcháním se rozžehává světlo,
jeho oči jsou jak řasy jitřenky,
11 z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,
12 z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným,
13 jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen,
14 v jeho šíji dříme síla,
před ním se každý zkroušeně chvěje,
15 laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se,
16 jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen,
slité jako spodní žernov.
17 Když se zvedne, sami bohové se leknou,
při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy,
18 meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží,
ani kopí, vržená střela či hrot šípu.
19 Železo má za slámu,
bronz za trouchnivé dřevo,
20 šíp z luku ho nezažene na útěk,
kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,
21 kyj má jen za slaměné stéblo,
posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.
22 Vespod má ostny podobné střepům,
vleče se blátem jako smyk na obilí,
23 způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci,
moře je pro něj jak kelímek na masti,
24 nechává za sebou světélkující dráhu,
až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.
25 Na prachu země mu není podobného,
kdo by byl prost všeho děsu.
26 Na všechno vysoké pohlíží svrchu,
nad všemi šelmami je králem.“
1 Jób na to Hospodinu odpověděl:
2 „Uznávám, že všechno můžeš
a že žádný záměr tobě není neproveditelný
3 Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží?
Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl.
Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.
4 Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit;
budu se tě ptát a poučíš mě.
5 Jen z doslechu o tobě jsem slýchal,
teď však jsem tě spatřil vlastním okem.
6 Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.“
7 Když Hospodin k Jóbovi domluvil tato slova, řekl Elífazovi Témanskému: „Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób. 8 Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníku Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.“ 9 I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostivě přijal. 10 Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.
11 I přišli k němu všichni jeho bratři a všechny sestry a všichni jeho dřívější známí, aby s ním v jeho domě pojedli chléb. Projevovali mu soustrast a snažili se ho potěšit po všem tom zlu, jež na něj Hospodin uvedl, a každý mu daroval po kesítě a zlatém kroužku. 12 A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery. 14 Jednu nazval Jemíma, druhou Kesía a třetí Keren-ha-púk. 15 Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jóbovy. Otec jim dal dědictví jako jejich bratrům.
16 Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení. 17 I zemřel Jób stár a sytý dnů.