Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u královských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Takové plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kteří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku třiceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nadchlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bibli, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjednodušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve společenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potýkají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodokmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kostela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevykládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člověk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář pokusit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl následovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není skoro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vatikánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bible pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dispozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového zákona Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduššího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srdcích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozornost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člověkem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťanské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto knihu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše společenství.
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako literu?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
Barbora Hronová
(s dovolením převzato z časopisu hradecké diecéze IKD 9/2010)
Rozpis na 427. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“List Judův, Úvod k listu Judovu
1. Úvodní charakteristika
List Judův je jedním ze sedmi listů (Jak, Jud 1-2 Petr, 1-3 Jan), které se od doby Eusebia (Historia ecclesiastica, 2,23,24n; 6,14,1) nazývají jako katolické listy, neboť jsou adresovány všem křesťanům. Výraz „katolický“ v označení těchto listů znamená „obecný“ tzn. „určený pro všeobecnou církev“. Na rozdíl od listů Corpus Paulinum, které jsou pojmenovány podle adresátů, jsou katolické listy označovány podle jména autora.
2. Autor, adresáti, doba a místo sepsání,
Autor tohoto krátkého listu (25 veršů) se představuje jako „Juda (Ioudas), služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův“ (Jud 1). Když vyloučíme Jidáše (Ioudas) Iškariotského (Mk 3,19; 14,10n.43-46; Mt 27,3-10; Sk 1,15-19), zbývají v NZ tři možní kandidáti: 1) Juda Jakubův je jmenován v seznamech apoštolů (Lk 6,16 a Sk 1,13; srov. též Jan 14,22). V seznamech apoštolů u Mt 10,3 a Mk 3,18 je místo něho Tadeáš. Považovat apoštola Judy – Tadeáše za autoritu tohoto listu je sporné, protože o něm nic nevíme a pro Jud 17 tvoří „apoštolové našeho Pána Ježíše Krista“ zvláštní skupinu (rozdílnou od bratří Páně). Zároveň je třeba dodat, že tradiční ztotožnění Judy, „bratra Páně“, s apoštolem Judou – Tadeášem se dnes již nezastává. 2) Prorok Juda zvaný Barsabáš (Sk 15,22.27.32): Několik biblistů se domnívá, že jej lze metaforicky považovat za „bratra“ Jakubova (Jud 1), protože byl v jeho blízkosti v Jeruzalémě a nesl jeho dopis křesťanům v Sýrii a Kilikii (srov. E. E. Ellis). 3) Juda, jeden ze čtyř jmenovaných Ježíšových bratří (třetí v pořadí v Mk 6,3; čtvrtý v Mt 13,55): Toto řešení je nejčastější a nejpravděpodobnější. Autor listu se totiž představuje jako „bratr Jakubův“ (Jud 1). 1 Kor 9,5 potvrzuje misijní činnost „bratrů Páně“ a list Judův by tak mohl být svědectvím tohoto misijního působení. Židovsko-křesťanský myšlenkový svět vysvítající z tohoto listu také potvrzuje možnost, že autorem tohoto listu byl Juda, bratr Páně.
Proti autorství Judy, bratra Páně, však přesto existují důvody: a) proč se autor listu neoznačuje přímo jako bratr Páně, ale uvádí se jako bratr Jakubův? b) výraz „bratr“ je mnohoznačný, často je používán v Novém zákoně ve smyslu „spolupracovníka“ (např. Kol 1,1); c) zápas o víru popsaný v Jud 3.20 poukazuje na problémy ortodoxie, hereze a vystoupení mylných učitelů (srov. 1 Tim 4,1-3; 2 Tim 4,3n; 1 Jan 2,18; 4,1-3; Did 16,3), které byly charakteristické pro poapoštolskou dobu; d) autor se sám řadí do pozdějšího období prvotní církve a chápe období apoštolů jako dobu pokládání základů víry (srov. Jud 17n); Podle Hegesippova svědectví historický Juda nepatřil k velkým a známým postavám prvotní církve (viz Eusebius, HE, 3,20,1-6). S největší pravděpodobností je list Judův pseudoepigrafickým spisem (srov. W. G. Kümmel; H. Paulsen), který napsal neznámý židokřesťan pod autoritou Judy, bratra Páně, v období kontroverzí v církvi.
Adresáty tohoto listu nelze jednoznačně určit, jelikož údaj v Jud 1b představuje neurčité vyjádření. Jedná se nejspíše o křesťany mimo Palestinu. Profil církevní obce Jud je možné stanovit jen v obrysech. V listu převládá polemika vůči protivníkům církve. Výchozím bodem listu je aktuální ohrožení víry církevní obce (Jud 3). Podle autora listu se vloudili do církevní obce bezbožní lidé, kteří zapírají Ježíše Krista (Jud 4).
Z Jud není možné jednoznačně určit místo vzniku listu. Z toho důvodu předkládají biblisté nejrůznější návrhy: Palestina/Sýrie, Alexandrie, Malá Asie. Tvrzení, že Palestina/Sýrie je místem vzniku Jud, podporuje hypotéza, která připisuje autorství listu Judovi, bratru Páně (např. K. H. Schelkle). Tomuto však odporuje situace adresáta a zároveň nepřijetí tohoto listu v syrské církvi. Historie působení tohoto listu (Klement Alexandrijský – cituje jej třikrát) poukazuje na Alexandrii. Informace o křesťanství v Alexandrii na konci 1. stol. jsou tak nepatrné, že Alexandrii jako místo vzniku Jud je třeba chápat čistě hypoteticky. Podobnosti v učení o andělech mezi Jud a Kol a příbuznost Jud pastorálním listům poukazují na pravděpodobnost vzniku listu v Malé Asii (např. R. Heiligenthal). Zároveň je možné chápat Jud jako svědectví vlivu pavlovské teologie v dějinách církve (srov. Jud 19.20.24n). Brzké přijetí Judova listu druhým Petrovým listem též poukazuje na Malou Asii, jako místo vzniku Jud. Přesnou dobu sepsání Jud nelze stanovit. Zdá se, že mohl vzniknout v létech 80-100 po Kr.
3. Struktura a obsah
1. Začátek listu (1-4)
1.1. Preskript (1-2)
1.2. Příčina a důvod listu - téma (3-4)
2. Prorocký soudní výrok proti mylným učitelům (5-16)
2.1. Tři příklady trestních rozsudků a jejich aplikace (5-10)
2.2. Tři typy hříšníků propadajících soudu (11-13)
2.3. Proroctví o soudu (14-16)
3. Výzva k vytrvalosti a nápravě bloudících (17-23)
3.1. Od apoštolů předem ohlášený fenomén (17-19)
3.2. Napomenutí ke křesťanskému způsobu života (20-21)
3.3. Pokyny k jednání vůči členům ohrožujícím společenství (22-23)
4. Závěrečná doxologie (24-25)
4. Literární a teologický charakter
Argumentace Judova listu je obklopena rozsáhlou a komplexní tradicí. V textu se objevují četné odkazy a narážky na Starý zákon. Nápadné jsou časté odvolávky na staré židovské tradice, což se jinak neobjevuje v Novém zákoně. Řada příkladů v Jud 5-7 rozvíjí souvislost mezi nesprávným životem a Božím soudem a nachází paralely v Sir 16,6-15; CD 2,17-3,12; 3 Mak 2,4-7; Test-Nef 3,4-5. Text Jud 6 o padlých andělech zapadá do dlouhé řady židovské interpretace začínající Gn 6,1-4; podobné texty je možno též objevit v apokalyptické knize: Etiopský Henoch 10,4-6.11-13; 12,4-13,1. Osudem měst Sodomy a Gomory, o kterém se mluví v Jud 7, se zabývají nesčetné židovské a křesťanské texty (srov. 3 Mak 2,5; Jub 16,6; 20,5; 22,22; Josephus Flavius, Židovská válka 5,566; Mt 10,15; 11,24; Lk 10,12; 17,29). V Jud 14b.15 autor listu cituje knihu Etiopského Henocha 1,9, aby zdůraznil bezbožnost protivníků a nezbytnost nastávajícího soudu, který má být nad nimi vykonán. Citace, narážky a způsob argumentace v Jud ukazují, jak silně byl autor listu židovstvím ovlivněn.
List Judův má za úkol zabezpečit identitu církevní obce. Církevní obec bojuje o víru, která byla „jednou provždy odevzdána Božímu lidu“ (Jud 3). Tato víra je identická s tím, co předpověděli apoštolé (Jud 17) a je základem života křesťanů a tak celé církve (Jud 20). Nebezpečí, které hrozí církevní obci skrze mylné učení, vyžaduje formulování a prosazení tradice! Tato tradice je zakořeněna všeobecně v židovském myšlení. Proti mylným názorům autor nevystupuje s argumentací, avšak předkládá příklady potrestání ve Starém zákoně. Nejdříve jmenuje tři příklady neposlušnosti (Jud 5-7): 1) Generace izraelského lidu vysvobozeného z Egypta kvůli své neposlušnosti umírá na poušti (Nm 14); 2) Boží andělé opustili své privilegované místo v nebi a zatoužili po pozemských ženách (Gn 6,1-4). Bůh je za to uzavřel pod zemí v temnotě až do dne soudu (1 Hen 10, 4-6; kapitoly 12-13); 3) Sodoma a Gomora byly za svou nemravnost potrestány ohněm (Gn 19,1-28). V aplikační části (Jud 8-10) je zdůrazněn kontrast mezi domýšlivostí nepřátel a mírností archanděla Michaela (legenda na základě Dt 34). Pak jsou vyjmenovány tři typy hříšníků (Jud 11-13) propadajících soudu (příklady těch, kdo podle rabínské tradice “nebudou mít podíl na budoucím světě” [Aboth R. Nathan 41,14]): 1) Kain – představitel člověka, který nedbá na Boží zákony; 2) Balám – přijal od Baláka peníze, aby zlořečil Božímu lidu (Nm 22,7.28; Dt 23,5); 3) Kore – reptal proti Mojžíšovi a Áronovi (Nm 16,1nn). Pak následuje proroctví Henochovo (Gn 5,23n) o soudu (Jud 14-15). Jud 17-23 obsahuje výzvu k vytrvalosti a nápravě bloudících.
Středem christologie Jud je očekávání Pánova příchodu, který se ukáže při soudu se svými anděly (Jud 14n). Projeví své milosrdenství vůči církevní obci (Jud 21) a potrestá protivníky za jejich bezbožnost. Úcta k andělům byla v této církevní obci samozřejmostí (srov. Jud 8n). Je možné tvrdit, že list Judův poukazuje na společný základ křesťanství a židovství, a proto je významným svědectvím v židokřesťanském dialogu.
5. Literatura
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
P.-A. Seethaler, První a druhý list Petrův, List Judův, MSKNZ 16, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
zpracoval: Petr Mareček
List Judův, kapitola 1
1 Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista: 2 Milosrdenství, pokoj a láska ať se vám rozhojní!
3 Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. 4 Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista. 5 Chci vám však připomenout, třebaže to všechno již dávno víte, že Hospodin sice vysvobodil lid z egyptské země, potom však zahubil ty, kteří neuvěřili. 6 Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. 7 Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně.
8 Podobně i tito blouznivci poskvrňují své tělo, žádnou autoritu neuznávají, nadpozemským mocnostem se rouhají. 9 A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin. 10 Tito však se rouhají tomu, co neznají; a co pudem jako nerozumná zvířata znají, v tom propadají zhoubě. 11 Běda jim, neboť se dali cestou Kainovou a jako Balaám se nechali svést úplatkem a jako Kore zahynuli pro svou vzpouru. 12 Ti jsou úskalím vašeho bratrského stolování, když s vámi hodují bez bázně před Bohem a jsou jako pastýři, kteří pasou sami sebe. Jsou jako mraky bez deště, hnané větrem, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát mrtvé a vykořeněné, 13 divoké vlny mořské, vyvrhující své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jimž navěky je připravena nejčernější tma. 14 Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama: Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, 15 aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všechny bezbožné z jejich skutků, které kdy ve své bezbožnosti spáchali, i ze všech zpupných řečí, které ti hříšníci mluvili proti němu. 16 Vzpouzejí se a odporují Božímu vedení a žijí si podle svých vášní, jejich ústa mluví nadutě a lichotí lidem pro svůj prospěch.
17 Ale vy, milovaní, pamatujte na to, co předpověděli apoštolové Pána našeho Ježíše Krista, 18 neboť vám říkali, že v posledním čase přijdou posměvači, žijící bezbožně podle svých vášní. 19 To jsou ti původci roztržek; jsou pudoví a nemají Ducha Božího. 20 Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, 21 uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.
22 S těmi, kdo pochybují, mějte slitování; 23 zachraňujte je z hořícího ohně. Mějte slitování i nad jinými, ale s obezřetností, ať se vám oškliví i jejich plášť, poskvrněný hříchem.
24 Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, 25 jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1. Úvodní charakteristika
List Judův je jedním ze sedmi listů (Jak, Jud 1-2 Petr, 1-3 Jan), které se od doby Eusebia (Historia ecclesiastica, 2,23,24n; 6,14,1) nazývají jako katolické listy, neboť jsou adresovány všem křesťanům. Výraz „katolický“ v označení těchto listů znamená „obecný“ tzn. „určený pro všeobecnou církev“. Na rozdíl od listů Corpus Paulinum, které jsou pojmenovány podle adresátů, jsou katolické listy označovány podle jména autora.
2. Autor, adresáti, doba a místo sepsání,
Autor tohoto krátkého listu (25 veršů) se představuje jako „Juda (Ioudas), služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův“ (Jud 1). Když vyloučíme Jidáše (Ioudas) Iškariotského (Mk 3,19; 14,10n.43-46; Mt 27,3-10; Sk 1,15-19), zbývají v NZ tři možní kandidáti: 1) Juda Jakubův je jmenován v seznamech apoštolů (Lk 6,16 a Sk 1,13; srov. též Jan 14,22). V seznamech apoštolů u Mt 10,3 a Mk 3,18 je místo něho Tadeáš. Považovat apoštola Judy – Tadeáše za autoritu tohoto listu je sporné, protože o něm nic nevíme a pro Jud 17 tvoří „apoštolové našeho Pána Ježíše Krista“ zvláštní skupinu (rozdílnou od bratří Páně). Zároveň je třeba dodat, že tradiční ztotožnění Judy, „bratra Páně“, s apoštolem Judou – Tadeášem se dnes již nezastává. 2) Prorok Juda zvaný Barsabáš (Sk 15,22.27.32): Několik biblistů se domnívá, že jej lze metaforicky považovat za „bratra“ Jakubova (Jud 1), protože byl v jeho blízkosti v Jeruzalémě a nesl jeho dopis křesťanům v Sýrii a Kilikii (srov. E. E. Ellis). 3) Juda, jeden ze čtyř jmenovaných Ježíšových bratří (třetí v pořadí v Mk 6,3; čtvrtý v Mt 13,55): Toto řešení je nejčastější a nejpravděpodobnější. Autor listu se totiž představuje jako „bratr Jakubův“ (Jud 1). 1 Kor 9,5 potvrzuje misijní činnost „bratrů Páně“ a list Judův by tak mohl být svědectvím tohoto misijního působení. Židovsko-křesťanský myšlenkový svět vysvítající z tohoto listu také potvrzuje možnost, že autorem tohoto listu byl Juda, bratr Páně.
Proti autorství Judy, bratra Páně, však přesto existují důvody: a) proč se autor listu neoznačuje přímo jako bratr Páně, ale uvádí se jako bratr Jakubův? b) výraz „bratr“ je mnohoznačný, často je používán v Novém zákoně ve smyslu „spolupracovníka“ (např. Kol 1,1); c) zápas o víru popsaný v Jud 3.20 poukazuje na problémy ortodoxie, hereze a vystoupení mylných učitelů (srov. 1 Tim 4,1-3; 2 Tim 4,3n; 1 Jan 2,18; 4,1-3; Did 16,3), které byly charakteristické pro poapoštolskou dobu; d) autor se sám řadí do pozdějšího období prvotní církve a chápe období apoštolů jako dobu pokládání základů víry (srov. Jud 17n); Podle Hegesippova svědectví historický Juda nepatřil k velkým a známým postavám prvotní církve (viz Eusebius, HE, 3,20,1-6). S největší pravděpodobností je list Judův pseudoepigrafickým spisem (srov. W. G. Kümmel; H. Paulsen), který napsal neznámý židokřesťan pod autoritou Judy, bratra Páně, v období kontroverzí v církvi.
Adresáty tohoto listu nelze jednoznačně určit, jelikož údaj v Jud 1b představuje neurčité vyjádření. Jedná se nejspíše o křesťany mimo Palestinu. Profil církevní obce Jud je možné stanovit jen v obrysech. V listu převládá polemika vůči protivníkům církve. Výchozím bodem listu je aktuální ohrožení víry církevní obce (Jud 3). Podle autora listu se vloudili do církevní obce bezbožní lidé, kteří zapírají Ježíše Krista (Jud 4).
Z Jud není možné jednoznačně určit místo vzniku listu. Z toho důvodu předkládají biblisté nejrůznější návrhy: Palestina/Sýrie, Alexandrie, Malá Asie. Tvrzení, že Palestina/Sýrie je místem vzniku Jud, podporuje hypotéza, která připisuje autorství listu Judovi, bratru Páně (např. K. H. Schelkle). Tomuto však odporuje situace adresáta a zároveň nepřijetí tohoto listu v syrské církvi. Historie působení tohoto listu (Klement Alexandrijský – cituje jej třikrát) poukazuje na Alexandrii. Informace o křesťanství v Alexandrii na konci 1. stol. jsou tak nepatrné, že Alexandrii jako místo vzniku Jud je třeba chápat čistě hypoteticky. Podobnosti v učení o andělech mezi Jud a Kol a příbuznost Jud pastorálním listům poukazují na pravděpodobnost vzniku listu v Malé Asii (např. R. Heiligenthal). Zároveň je možné chápat Jud jako svědectví vlivu pavlovské teologie v dějinách církve (srov. Jud 19.20.24n). Brzké přijetí Judova listu druhým Petrovým listem též poukazuje na Malou Asii, jako místo vzniku Jud. Přesnou dobu sepsání Jud nelze stanovit. Zdá se, že mohl vzniknout v létech 80-100 po Kr.
3. Struktura a obsah
1. Začátek listu (1-4)
1.1. Preskript (1-2)
1.2. Příčina a důvod listu - téma (3-4)
2. Prorocký soudní výrok proti mylným učitelům (5-16)
2.1. Tři příklady trestních rozsudků a jejich aplikace (5-10)
2.2. Tři typy hříšníků propadajících soudu (11-13)
2.3. Proroctví o soudu (14-16)
3. Výzva k vytrvalosti a nápravě bloudících (17-23)
3.1. Od apoštolů předem ohlášený fenomén (17-19)
3.2. Napomenutí ke křesťanskému způsobu života (20-21)
3.3. Pokyny k jednání vůči členům ohrožujícím společenství (22-23)
4. Závěrečná doxologie (24-25)
4. Literární a teologický charakter
Argumentace Judova listu je obklopena rozsáhlou a komplexní tradicí. V textu se objevují četné odkazy a narážky na Starý zákon. Nápadné jsou časté odvolávky na staré židovské tradice, což se jinak neobjevuje v Novém zákoně. Řada příkladů v Jud 5-7 rozvíjí souvislost mezi nesprávným životem a Božím soudem a nachází paralely v Sir 16,6-15; CD 2,17-3,12; 3 Mak 2,4-7; Test-Nef 3,4-5. Text Jud 6 o padlých andělech zapadá do dlouhé řady židovské interpretace začínající Gn 6,1-4; podobné texty je možno též objevit v apokalyptické knize: Etiopský Henoch 10,4-6.11-13; 12,4-13,1. Osudem měst Sodomy a Gomory, o kterém se mluví v Jud 7, se zabývají nesčetné židovské a křesťanské texty (srov. 3 Mak 2,5; Jub 16,6; 20,5; 22,22; Josephus Flavius, Židovská válka 5,566; Mt 10,15; 11,24; Lk 10,12; 17,29). V Jud 14b.15 autor listu cituje knihu Etiopského Henocha 1,9, aby zdůraznil bezbožnost protivníků a nezbytnost nastávajícího soudu, který má být nad nimi vykonán. Citace, narážky a způsob argumentace v Jud ukazují, jak silně byl autor listu židovstvím ovlivněn.
List Judův má za úkol zabezpečit identitu církevní obce. Církevní obec bojuje o víru, která byla „jednou provždy odevzdána Božímu lidu“ (Jud 3). Tato víra je identická s tím, co předpověděli apoštolé (Jud 17) a je základem života křesťanů a tak celé církve (Jud 20). Nebezpečí, které hrozí církevní obci skrze mylné učení, vyžaduje formulování a prosazení tradice! Tato tradice je zakořeněna všeobecně v židovském myšlení. Proti mylným názorům autor nevystupuje s argumentací, avšak předkládá příklady potrestání ve Starém zákoně. Nejdříve jmenuje tři příklady neposlušnosti (Jud 5-7): 1) Generace izraelského lidu vysvobozeného z Egypta kvůli své neposlušnosti umírá na poušti (Nm 14); 2) Boží andělé opustili své privilegované místo v nebi a zatoužili po pozemských ženách (Gn 6,1-4). Bůh je za to uzavřel pod zemí v temnotě až do dne soudu (1 Hen 10, 4-6; kapitoly 12-13); 3) Sodoma a Gomora byly za svou nemravnost potrestány ohněm (Gn 19,1-28). V aplikační části (Jud 8-10) je zdůrazněn kontrast mezi domýšlivostí nepřátel a mírností archanděla Michaela (legenda na základě Dt 34). Pak jsou vyjmenovány tři typy hříšníků (Jud 11-13) propadajících soudu (příklady těch, kdo podle rabínské tradice “nebudou mít podíl na budoucím světě” [Aboth R. Nathan 41,14]): 1) Kain – představitel člověka, který nedbá na Boží zákony; 2) Balám – přijal od Baláka peníze, aby zlořečil Božímu lidu (Nm 22,7.28; Dt 23,5); 3) Kore – reptal proti Mojžíšovi a Áronovi (Nm 16,1nn). Pak následuje proroctví Henochovo (Gn 5,23n) o soudu (Jud 14-15). Jud 17-23 obsahuje výzvu k vytrvalosti a nápravě bloudících.
Středem christologie Jud je očekávání Pánova příchodu, který se ukáže při soudu se svými anděly (Jud 14n). Projeví své milosrdenství vůči církevní obci (Jud 21) a potrestá protivníky za jejich bezbožnost. Úcta k andělům byla v této církevní obci samozřejmostí (srov. Jud 8n). Je možné tvrdit, že list Judův poukazuje na společný základ křesťanství a židovství, a proto je významným svědectvím v židokřesťanském dialogu.
5. Literatura
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
P.-A. Seethaler, První a druhý list Petrův, List Judův, MSKNZ 16, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
zpracoval: Petr Mareček
1 Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista: 2 Milosrdenství, pokoj a láska ať se vám rozhojní!
3 Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. 4 Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista. 5 Chci vám však připomenout, třebaže to všechno již dávno víte, že Hospodin sice vysvobodil lid z egyptské země, potom však zahubil ty, kteří neuvěřili. 6 Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. 7 Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně.
8 Podobně i tito blouznivci poskvrňují své tělo, žádnou autoritu neuznávají, nadpozemským mocnostem se rouhají. 9 A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin. 10 Tito však se rouhají tomu, co neznají; a co pudem jako nerozumná zvířata znají, v tom propadají zhoubě. 11 Běda jim, neboť se dali cestou Kainovou a jako Balaám se nechali svést úplatkem a jako Kore zahynuli pro svou vzpouru. 12 Ti jsou úskalím vašeho bratrského stolování, když s vámi hodují bez bázně před Bohem a jsou jako pastýři, kteří pasou sami sebe. Jsou jako mraky bez deště, hnané větrem, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát mrtvé a vykořeněné, 13 divoké vlny mořské, vyvrhující své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jimž navěky je připravena nejčernější tma. 14 Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama: Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, 15 aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všechny bezbožné z jejich skutků, které kdy ve své bezbožnosti spáchali, i ze všech zpupných řečí, které ti hříšníci mluvili proti němu. 16 Vzpouzejí se a odporují Božímu vedení a žijí si podle svých vášní, jejich ústa mluví nadutě a lichotí lidem pro svůj prospěch.
17 Ale vy, milovaní, pamatujte na to, co předpověděli apoštolové Pána našeho Ježíše Krista, 18 neboť vám říkali, že v posledním čase přijdou posměvači, žijící bezbožně podle svých vášní. 19 To jsou ti původci roztržek; jsou pudoví a nemají Ducha Božího. 20 Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, 21 uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.
22 S těmi, kdo pochybují, mějte slitování; 23 zachraňujte je z hořícího ohně. Mějte slitování i nad jinými, ale s obezřetností, ať se vám oškliví i jejich plášť, poskvrněný hříchem.
24 Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, 25 jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen.