Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 429. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Ozeáš, kapitola 5
1 Slyšte to, kněží,
napni pozornost, dome izraelský,
naslouchej, dome královský,
neboť vám byl svěřen soud.
Stali jste se však osidlem pro Mispu,
rozprostřenou sítí na Táboru,
2 jámou, kterou vyhloubili odpadlíci.
Ale já je všechny ztrestám.
3 Znám Efrajima,
Izrael se přede mnou neukryje.
Kdykoli, Efrajime, svádíš ke smilstvu,
bývá Izrael poskvrněn.
4 Jejich skutky jim nedovolí vrátit se k jejich Bohu;
je v nich duch smilstva,
neznají Hospodina.
5 Ten, jenž je Pýchou Izraele, obrátí se proti němu.
Izrael i Efrajim upadnou pro svoji nepravost,
upadne s nimi i Juda.
6 Se svým bravem a skotem pak půjdou hledat Hospodina,
ale nenajdou.
Unikl jim.
7 Zachovali se vůči Hospodinu věrolomně,
zplodili cizí syny.
Nyní je i s jejich podíly pohltí novoluní.
8 Zatrubte v Gibeji na polnici,
na pozoun v Rámě,
křičte na poplach v Bét-ávenu!
Táhnou proti tobě, Benjamíne!
9 Efrajim bude vzbuzovat úděs v den,
kdy bude ztrestán;
izraelské kmeny seznamuji s pravdou.
10 Judští velmožové jsou jako ti,
kdo přenášejí mezníky.
Vyleji na ně svou prchlivost jako vodu.
11 Efrajim bude poroben a zkrušen soudem,
protože se rád honí za žvástem.
12 Budu Efrajimovi jako hnisavá rána
a jako kostižer Judovu domu.
13 Když spatřil Efrajim svoji nemoc
a Juda svou otevřenou ránu,
šel Efrajim k Ašúrovi,
poslal k velkokráli.
Ten vás však vyléčit nemůže,
vaši otevřenou ránu nevyhojí!
14 Neboť já budu na Efrajima jako mladý lev,
na Judův dům jako lvíče.
Já, já rozsápu a odejdu,
uchvátím a nikdo nevysvobodí.
15 Odejdu, vrátím se ke svému místu,
dokud nevyznají svou vinu
a nezačnou mě hledat.
Ve svém soužení mě budou hledat za úsvitu.
Ozeáš, kapitola 6
1 „Pojďte, vraťme se k Hospodinu,
on nás rozsápal a také zhojí,
zranil nás a také obváže.
2 Po dvou dnech nám vrátí život,
třetího dne nám dá povstat
a my před ním budeme žít.
3 Poznávejme Hospodina,
usilujme ho poznat.
Jako jitřenka, tak jistě on vyjde.
Přijde k nám jako přívaly dešťů
a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi.“
4 Co mám s tebou dělat, Efrajime?
Co mám s tebou dělat, Judo?
Vaše zbožnost je jak jitřní obláček,
jako rosa, která hned po ránu mizí.
5 Proto jsem je otesával skrze proroky,
ubíjel jsem je výroky svých úst;
z mých soudů nad tebou ti vzejde světlo.
6 Chci milosrdenství, ne oběť,
poznání Boha je nad zápaly.
7 Oni však po způsobu lidí přestoupili smlouvu,
ve všem se vůči mně zachovali věrolomně.
8 Gileád je městem těch, kdo páchají ničemnosti,
městem krvavých stop.
9 Jako hordy na někoho číhající spolčují se kněží,
vraždí na cestě do Šekemu,
prosazují své mrzké plány.
10 V izraelském domě vidím strašnou věc:
Izrael se tam poskvrňuje Efrajimovým smilstvem.
11 A tobě, Judo, nastane žeň,
až změním úděl svého lidu.
Ozeáš, kapitola 7
1 Když chci léčit Izraele,
vychází najevo nepravost Efrajimova
a zlořády Samaří,
jak proradně jednají.
Zloděj se vloupává,
horda přepadává na ulici.
2 Ani jim nepřijde na mysl,
že na všechny jejich zlořády pamatuji.
Jejich skutky je obklopují,
mám je před očima.
3 Svými zlořády dělají radost králi,
svými přetvářkami velmožům.
4 Jsou to samí cizoložníci,
jsou jako sálající pec bez pekaře,
který přestal bdít,
když dal zadělané těsto kynout.
5 V den našeho krále jsou velmožové rozpáleni vínem;
spřáhl se s posměvači.
6 Záludně se k němu blíží,
jejich srdce je jako pec;
po celou noc spí jejich pekař,
za jitra shoří plápolajícím plamenem.
7 Každý z nich sálá jako pec,
požírají své soudce;
všichni jejich králové padají,
nikdo z nich nevolá ke mně.
8 Efrajim se směšuje s kdejakým lidem,
Efrajim je jako neobrácený podpopelný chléb.
9 Cizáci stravují jeho sílu,
on to nepoznává;
ačkoli prokvétá šedinami,
on to nepoznává.
10 Ten, jenž je Pýchou Izraele,
obrátí se proti němu.
K Hospodinu, svému Bohu, se nevracejí,
hledat ho je ani nenapadne. 1
1 Efrajim je jako nerozumná holubice,
snadno se dá zlákat.
Volají k Egyptu,
chodí do Asýrie.
12 Až zase půjdou,
rozestřu na ně svou síť,
schytám je jako nebeské ptactvo,
ztrestám je,
jak o tom slýchali ve svém shromáždění.
13 Běda jim, protože utekli ode mne.
Zhouba na ně, že mi byli nevěrní.
Já jsem je vykoupil,
oni však o mně mluví lži.
14 Ve svém srdci neúpějí ke mně,
když kvílejí na svých ložích.
Scházejí se při obilí a moštu
a mně se vyhýbají.
15 Ať jsem je trestal nebo posiloval jejich paži,
oni o mně smýšleli zle.
16 Obracejí se, ne však k Nejvyššímu,
jsou jako záludný luk.
Mečem padají jejich velmožové pro jazyk,
jenž soptí hněvem.
Proto sklidí jen úšklebky v egyptské zemi.
Ozeáš, kapitola 8
1 Polnici k ústům!
Jak orel na dům Hospodinův!
Přestoupili moji smlouvu,
proti mému zákonu se vzepřeli.
2 Budou ke mně úpět:
„Bože můj, my synové Izraele se k tobě známe.“
3 Izrael zanevřel na to, co je dobré,
bude jej honit nepřítel.
4 Krále si ustanovili, ale beze mne,
dosadili velmože, ale já se k nim neznám.
Ze svého stříbra a zlata
si udělali modlářské stvůry ke své vlastní zkáze.
5 Tvůj býček na tebe, Samaří, zanevřel.
Můj hněv proti nim plane!
Jak dlouho ještě?
Bez trestu nezůstanou.
6 Neboť ten býček je z Izraele,
udělal jej řemeslník, není to Bůh.
Ze samařského býčka zbudou jen třísky.
7 Zaseli vítr, sklidí bouři.
Nevyroste jim ani stéblo,
co vzklíčí, nevydá žádnou mouku;
kdyby snad i něco vydalo,
pohltí to cizáci.
8 Izrael bude pohlcen.
Hle, budou mezi pronárody
jako bezcenná nádoba.
9 Vystupovali k Ašúrovi,
k osamělému divokému oslu;
Efrajim kupčí láskou.
10 Ale i kdyby kupčili se všemi pronárody,
přece je seženu dohromady
a brzo začnou pociťovat břemeno krále velmožů.
11 Efrajim postavil mnoho oltářů, aby hřešil;
má tedy oltáře a hřeší.
12 Kdybych mu napsal ze svého zákona sebevíc,
bude to pokládáno za něco cizího.
13 Když mi obětují dary,
obětují maso, aby se najedli.
Hospodin v nich nemá zalíbení.
Však si připomene jejich nepravost
a ztrestá je za jejich hříchy.
Půjdou zpátky do Egypta.
14 Izrael zapomněl na svého Učinitele
a nastavěl chrámků,
Juda postavil mnoho opevněných měst.
Ale já pošlu na jeho města oheň
a ten pozře jejich paláce.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Slyšte to, kněží,
napni pozornost, dome izraelský,
naslouchej, dome královský,
neboť vám byl svěřen soud.
Stali jste se však osidlem pro Mispu,
rozprostřenou sítí na Táboru,
2 jámou, kterou vyhloubili odpadlíci.
Ale já je všechny ztrestám.
3 Znám Efrajima,
Izrael se přede mnou neukryje.
Kdykoli, Efrajime, svádíš ke smilstvu,
bývá Izrael poskvrněn.
4 Jejich skutky jim nedovolí vrátit se k jejich Bohu;
je v nich duch smilstva,
neznají Hospodina.
5 Ten, jenž je Pýchou Izraele, obrátí se proti němu.
Izrael i Efrajim upadnou pro svoji nepravost,
upadne s nimi i Juda.
6 Se svým bravem a skotem pak půjdou hledat Hospodina,
ale nenajdou.
Unikl jim.
7 Zachovali se vůči Hospodinu věrolomně,
zplodili cizí syny.
Nyní je i s jejich podíly pohltí novoluní.
8 Zatrubte v Gibeji na polnici,
na pozoun v Rámě,
křičte na poplach v Bét-ávenu!
Táhnou proti tobě, Benjamíne!
9 Efrajim bude vzbuzovat úděs v den,
kdy bude ztrestán;
izraelské kmeny seznamuji s pravdou.
10 Judští velmožové jsou jako ti,
kdo přenášejí mezníky.
Vyleji na ně svou prchlivost jako vodu.
11 Efrajim bude poroben a zkrušen soudem,
protože se rád honí za žvástem.
12 Budu Efrajimovi jako hnisavá rána
a jako kostižer Judovu domu.
13 Když spatřil Efrajim svoji nemoc
a Juda svou otevřenou ránu,
šel Efrajim k Ašúrovi,
poslal k velkokráli.
Ten vás však vyléčit nemůže,
vaši otevřenou ránu nevyhojí!
14 Neboť já budu na Efrajima jako mladý lev,
na Judův dům jako lvíče.
Já, já rozsápu a odejdu,
uchvátím a nikdo nevysvobodí.
15 Odejdu, vrátím se ke svému místu,
dokud nevyznají svou vinu
a nezačnou mě hledat.
Ve svém soužení mě budou hledat za úsvitu.
1 „Pojďte, vraťme se k Hospodinu,
on nás rozsápal a také zhojí,
zranil nás a také obváže.
2 Po dvou dnech nám vrátí život,
třetího dne nám dá povstat
a my před ním budeme žít.
3 Poznávejme Hospodina,
usilujme ho poznat.
Jako jitřenka, tak jistě on vyjde.
Přijde k nám jako přívaly dešťů
a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi.“
4 Co mám s tebou dělat, Efrajime?
Co mám s tebou dělat, Judo?
Vaše zbožnost je jak jitřní obláček,
jako rosa, která hned po ránu mizí.
5 Proto jsem je otesával skrze proroky,
ubíjel jsem je výroky svých úst;
z mých soudů nad tebou ti vzejde světlo.
6 Chci milosrdenství, ne oběť,
poznání Boha je nad zápaly.
7 Oni však po způsobu lidí přestoupili smlouvu,
ve všem se vůči mně zachovali věrolomně.
8 Gileád je městem těch, kdo páchají ničemnosti,
městem krvavých stop.
9 Jako hordy na někoho číhající spolčují se kněží,
vraždí na cestě do Šekemu,
prosazují své mrzké plány.
10 V izraelském domě vidím strašnou věc:
Izrael se tam poskvrňuje Efrajimovým smilstvem.
11 A tobě, Judo, nastane žeň,
až změním úděl svého lidu.
1 Když chci léčit Izraele,
vychází najevo nepravost Efrajimova
a zlořády Samaří,
jak proradně jednají.
Zloděj se vloupává,
horda přepadává na ulici.
2 Ani jim nepřijde na mysl,
že na všechny jejich zlořády pamatuji.
Jejich skutky je obklopují,
mám je před očima.
3 Svými zlořády dělají radost králi,
svými přetvářkami velmožům.
4 Jsou to samí cizoložníci,
jsou jako sálající pec bez pekaře,
který přestal bdít,
když dal zadělané těsto kynout.
5 V den našeho krále jsou velmožové rozpáleni vínem;
spřáhl se s posměvači.
6 Záludně se k němu blíží,
jejich srdce je jako pec;
po celou noc spí jejich pekař,
za jitra shoří plápolajícím plamenem.
7 Každý z nich sálá jako pec,
požírají své soudce;
všichni jejich králové padají,
nikdo z nich nevolá ke mně.
8 Efrajim se směšuje s kdejakým lidem,
Efrajim je jako neobrácený podpopelný chléb.
9 Cizáci stravují jeho sílu,
on to nepoznává;
ačkoli prokvétá šedinami,
on to nepoznává.
10 Ten, jenž je Pýchou Izraele,
obrátí se proti němu.
K Hospodinu, svému Bohu, se nevracejí,
hledat ho je ani nenapadne. 1
1 Efrajim je jako nerozumná holubice,
snadno se dá zlákat.
Volají k Egyptu,
chodí do Asýrie.
12 Až zase půjdou,
rozestřu na ně svou síť,
schytám je jako nebeské ptactvo,
ztrestám je,
jak o tom slýchali ve svém shromáždění.
13 Běda jim, protože utekli ode mne.
Zhouba na ně, že mi byli nevěrní.
Já jsem je vykoupil,
oni však o mně mluví lži.
14 Ve svém srdci neúpějí ke mně,
když kvílejí na svých ložích.
Scházejí se při obilí a moštu
a mně se vyhýbají.
15 Ať jsem je trestal nebo posiloval jejich paži,
oni o mně smýšleli zle.
16 Obracejí se, ne však k Nejvyššímu,
jsou jako záludný luk.
Mečem padají jejich velmožové pro jazyk,
jenž soptí hněvem.
Proto sklidí jen úšklebky v egyptské zemi.
1 Polnici k ústům!
Jak orel na dům Hospodinův!
Přestoupili moji smlouvu,
proti mému zákonu se vzepřeli.
2 Budou ke mně úpět:
„Bože můj, my synové Izraele se k tobě známe.“
3 Izrael zanevřel na to, co je dobré,
bude jej honit nepřítel.
4 Krále si ustanovili, ale beze mne,
dosadili velmože, ale já se k nim neznám.
Ze svého stříbra a zlata
si udělali modlářské stvůry ke své vlastní zkáze.
5 Tvůj býček na tebe, Samaří, zanevřel.
Můj hněv proti nim plane!
Jak dlouho ještě?
Bez trestu nezůstanou.
6 Neboť ten býček je z Izraele,
udělal jej řemeslník, není to Bůh.
Ze samařského býčka zbudou jen třísky.
7 Zaseli vítr, sklidí bouři.
Nevyroste jim ani stéblo,
co vzklíčí, nevydá žádnou mouku;
kdyby snad i něco vydalo,
pohltí to cizáci.
8 Izrael bude pohlcen.
Hle, budou mezi pronárody
jako bezcenná nádoba.
9 Vystupovali k Ašúrovi,
k osamělému divokému oslu;
Efrajim kupčí láskou.
10 Ale i kdyby kupčili se všemi pronárody,
přece je seženu dohromady
a brzo začnou pociťovat břemeno krále velmožů.
11 Efrajim postavil mnoho oltářů, aby hřešil;
má tedy oltáře a hřeší.
12 Kdybych mu napsal ze svého zákona sebevíc,
bude to pokládáno za něco cizího.
13 Když mi obětují dary,
obětují maso, aby se najedli.
Hospodin v nich nemá zalíbení.
Však si připomene jejich nepravost
a ztrestá je za jejich hříchy.
Půjdou zpátky do Egypta.
14 Izrael zapomněl na svého Učinitele
a nastavěl chrámků,
Juda postavil mnoho opevněných měst.
Ale já pošlu na jeho města oheň
a ten pozře jejich paláce.