Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 434. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Ámos, kapitola 7
1 Toto mi ukázal Panovník Hospodin:
Hle, připravuje kobylky,
když začíná růst otava.
Po královské senoseči, sotvaže otava vzešla,
2 stalo se, že docela sežraly byliny země.
I řekl jsem:
„Panovníku Hospodine, odpusť prosím!
Jak Jákob obstojí?
Je tak nepatrný!“
3 Hospodin byl nad tím jat lítostí:
„Nestane se to,“
řekl Hospodin.
4 Toto mi ukázal Panovník Hospodin:
Hle, Panovník Hospodin volá,
že povede spor ohněm.
Ten pozřel obrovskou propastnou tůň
a sžírá už i Jákobův podíl.
5 I řekl jsem:
„Panovníku Hospodine, ustaň prosím!
Jak Jákob obstojí?
Je tak nepatrný!“
6 Hospodin byl nad tím jat lítostí:
„Nestane se ani toto,“
řekl Panovník Hospodin. 7
Toto mi ukázal:
Hle, Panovník stojí na hradbách s olovnicí,
s olovnicí v ruce.
I řekl mi Hospodin:
„Ámosi, co vidíš?“ 8
Odpověděl jsem: „Olovnici.“
A Panovník řekl:
„Hle, spustím olovnici doprostřed Izraele,
svého lidu.
Už mu nebudu dál promíjet.
9 Posvátná návrší Izákova budou zpustošena,
Izraelovy svatyně budou obráceny v trosky,
proti domu Jarobeámovu se postavím s mečem.“
10 Bételský kněz Amasjáš poslal izraelskému králi Jarobeámovi zprávu: „Spikl se proti tobě Ámos přímo v izraelském domě. Není možné, aby země snášela všechna jeho slova.
11 Ámos totiž říká:
Jarobeám zemře mečem
a Izrael bude zcela jistě přesídlen ze své země.“
12 Pak řekl Amasjáš Ámosovi:
„Seber se, vidoucí,
a prchej do judské země!
Tam chleba jez a tam si prorokuj!
13 A nikdy už neprorokuj v Bét-elu,
neboť je to svatyně králova, královský dům.“
14 Ámos Amasjášovi odpověděl:
„Nebyl jsem prorok ani prorocký žák,
zabýval jsem se dobytkem a sykomorami.
15 Hospodin mě vzal od ovcí,
Hospodin mi rozkázal:
‚Jdi a prorokuj Izraeli, mému lidu!‘
16 Slyš tedy slovo Hospodinovo.
Ty říkáš: ‚Neprorokuj proti Izraeli,
nevynášej věštbu proti Izákovu domu!‘
17 Proto Hospodin praví toto:
‚Tvoje žena bude v městě provozovat smilství,
tvoji synové a dcery padnou mečem,
tvá půda bude rozměřena provazcem
a ty zemřeš v zemi nečisté.‘
Izrael bude zcela jistě přesídlen ze své země.“
Ámos, kapitola 8
1 Toto mi ukázal Panovník Hospodin:
Hle, koš zralého ovoce.
2 A zeptal se: „Ámosi, co vidíš?“
Odpověděl jsem: „Koš zralého ovoce.“
Hospodin mi řekl:
„Izrael, můj lid, je zralý pro konec.
Už mu nebudu dál promíjet.“
3 V onen den se obrátí chrámové zpěvy v kvílení,
je výrok Panovníka Hospodina,
mnoho mrtvých těl
bude pohozeno na všech místech. Tiše!
4 Slyšte to vy, kdo bažíte po ubožákovi
a kdo chcete odstranit pokorné v zemi.
5 Říkáte: „Kdy už pomine novoluní,
abychom zas prodávali obilí,
a den odpočinku, abychom otevřeli sýpku,
na míře ubírali,
na ceně přidávali
a podváděli falešnou váhou,
6 abychom si koupili nuzáky za stříbro,
ubožáka pro pár opánků,
a abychom prodali obilní zadinu.“
7 Přísahal Hospodin při sobě, při Pýše Jákobově:
Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.
8 Nebude se nad tím třást země
a truchlit každý její obyvatel?
Celá se vzedme jako Nil
a zase ustoupí a opadne jako egyptská řeka.
9 V onen den způsobím,
je výrok Panovníka Hospodina,
že slunce zapadne v poledne,
tmou zahalím zemi za jasného dne.
10 Vaše slavnosti proměním ve smutek,
všechny vaše písně v žalozpěvy.
Na všechna bedra vložím žíněnou suknici,
na každé hlavě bude lysina.
Učiním, že bude v zemi smutek jako nad jednorozeným
a její poslední chvíle jako den hořkosti.
11 Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina,
kdy pošlu na zemi hlad,
ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě,
nýbrž po slyšení slov Hospodinových.
12 Budou vrávorat od moře k moři
a ze severu na východ;
budou pobíhat a hledat slovo Hospodinovo,
ale nenajdou.
13 V onen den budou omdlévat žízní krásné panny i jinoši.
14 Ti, kteří přísahají při samařském provinění
a říkají: „Jakože živ je tvůj bůh, Dane,
a jakože živa je cesta Beer-šeby,“
padnou a již nepovstanou.
Ámos, kapitola 9
1 Spatřil jsem Panovníka, jak stojí nad oltářem.
Řekl: „Udeř do hlavice sloupu,
až se zachvějí prahy!
Sraz jim to všechno na hlavu,
ty poslední vybiji mečem.
Nikdo z nich neuteče,
neunikne, nevyvázne.
2 I kdyby se prokopali do podsvětí,
má ruka je odtud vezme.
Kdyby vystoupili na nebesa,
strhnu je odtud.
3 Ukryjí-li se na vrcholu Karmelu,
vypátrám je a vezmu je odtud.
Skryjí-li se před mým zrakem na mořském dně,
poručím hadu a vyštípe je odtud.
4 Půjdou-li před svými nepřáteli do zajetí,
poručím meči, aby je tam pobil,
neboť můj zrak spočinul na nich
ke zlému a ne k dobrému.“
5 Panovník Hospodin zástupů
sotva se dotkne země, už se zmítá
a všichni její obyvatelé truchlí.
Celá se vzedme jako Nil
a zase opadne jako egyptská řeka.
6 On buduje stupně svého domu na nebesích,
nad zemí zakládá svou klenbu.
On povolává mořské vody
a vylévá je na tvář země.
Jeho jméno je Hospodin.
7 Nejste snad pro mne jako Kúšijci,
vy, synové Izraele? je výrok Hospodinův.
Nevyvedl jsem Izraele z egyptské země
a Pelištejce z Kaftóru
a Arama z Kíru?
8 Hle, oči Panovníka Hospodina
jsou upřeny na toto hříšné království:
Vyhladím je z povrchu země.
Dům Jákobův však zcela nevyhladím,
je výrok Hospodinův.
9 Neboť hle, přikázal jsem
a zatřesu izraelským domem mezi všemi pronárody,
jako když se třese řešetem,
a žádný kamínek nepropadne na zem.
10 Zemřou mečem všichni hříšníci mého lidu,
kteří říkají: „Nás nic nepostihne,
nás nepotká nic zlého.“
11 V onen den postavím padající Davidův stánek
a jeho trhliny zazdím,
opravím, co na něm pobořeno,
a zbuduji jej jako za dnů dávných.
12 Podrobí si pozůstatek lidu edómského
a všech pronárodů;
i budou nazývány mým jménem,
je výrok Hospodina, který toto činí.
13 Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův,
kdy půjde oráč hned za žencem
a ten, kdo šlape hrozny, hned za rozsévačem.
Z hor bude kanout mladé víno
a všechny pahorky budou oplývat vláhou.
14 Úděl Izraele, svého lidu, změním,
oni znovu vybudují zpustošená města a osídlí je,
vysadí vinice a budou z nich pít víno,
založí zahrady a budou z nich jíst ovoce.
15 Zasadím je do jejich půdy
a již nikdy nebudou vykořeněni ze své země,
kterou jsem jim dal,
praví Hospodin, tvůj Bůh.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Toto mi ukázal Panovník Hospodin:
Hle, připravuje kobylky,
když začíná růst otava.
Po královské senoseči, sotvaže otava vzešla,
2 stalo se, že docela sežraly byliny země.
I řekl jsem:
„Panovníku Hospodine, odpusť prosím!
Jak Jákob obstojí?
Je tak nepatrný!“
3 Hospodin byl nad tím jat lítostí:
„Nestane se to,“
řekl Hospodin.
4 Toto mi ukázal Panovník Hospodin:
Hle, Panovník Hospodin volá,
že povede spor ohněm.
Ten pozřel obrovskou propastnou tůň
a sžírá už i Jákobův podíl.
5 I řekl jsem:
„Panovníku Hospodine, ustaň prosím!
Jak Jákob obstojí?
Je tak nepatrný!“
6 Hospodin byl nad tím jat lítostí:
„Nestane se ani toto,“
řekl Panovník Hospodin. 7
Toto mi ukázal:
Hle, Panovník stojí na hradbách s olovnicí,
s olovnicí v ruce.
I řekl mi Hospodin:
„Ámosi, co vidíš?“ 8
Odpověděl jsem: „Olovnici.“
A Panovník řekl:
„Hle, spustím olovnici doprostřed Izraele,
svého lidu.
Už mu nebudu dál promíjet.
9 Posvátná návrší Izákova budou zpustošena,
Izraelovy svatyně budou obráceny v trosky,
proti domu Jarobeámovu se postavím s mečem.“
10 Bételský kněz Amasjáš poslal izraelskému králi Jarobeámovi zprávu: „Spikl se proti tobě Ámos přímo v izraelském domě. Není možné, aby země snášela všechna jeho slova.
11 Ámos totiž říká:
Jarobeám zemře mečem
a Izrael bude zcela jistě přesídlen ze své země.“
12 Pak řekl Amasjáš Ámosovi:
„Seber se, vidoucí,
a prchej do judské země!
Tam chleba jez a tam si prorokuj!
13 A nikdy už neprorokuj v Bét-elu,
neboť je to svatyně králova, královský dům.“
14 Ámos Amasjášovi odpověděl:
„Nebyl jsem prorok ani prorocký žák,
zabýval jsem se dobytkem a sykomorami.
15 Hospodin mě vzal od ovcí,
Hospodin mi rozkázal:
‚Jdi a prorokuj Izraeli, mému lidu!‘
16 Slyš tedy slovo Hospodinovo.
Ty říkáš: ‚Neprorokuj proti Izraeli,
nevynášej věštbu proti Izákovu domu!‘
17 Proto Hospodin praví toto:
‚Tvoje žena bude v městě provozovat smilství,
tvoji synové a dcery padnou mečem,
tvá půda bude rozměřena provazcem
a ty zemřeš v zemi nečisté.‘
Izrael bude zcela jistě přesídlen ze své země.“
1 Toto mi ukázal Panovník Hospodin:
Hle, koš zralého ovoce.
2 A zeptal se: „Ámosi, co vidíš?“
Odpověděl jsem: „Koš zralého ovoce.“
Hospodin mi řekl:
„Izrael, můj lid, je zralý pro konec.
Už mu nebudu dál promíjet.“
3 V onen den se obrátí chrámové zpěvy v kvílení,
je výrok Panovníka Hospodina,
mnoho mrtvých těl
bude pohozeno na všech místech. Tiše!
4 Slyšte to vy, kdo bažíte po ubožákovi
a kdo chcete odstranit pokorné v zemi.
5 Říkáte: „Kdy už pomine novoluní,
abychom zas prodávali obilí,
a den odpočinku, abychom otevřeli sýpku,
na míře ubírali,
na ceně přidávali
a podváděli falešnou váhou,
6 abychom si koupili nuzáky za stříbro,
ubožáka pro pár opánků,
a abychom prodali obilní zadinu.“
7 Přísahal Hospodin při sobě, při Pýše Jákobově:
Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.
8 Nebude se nad tím třást země
a truchlit každý její obyvatel?
Celá se vzedme jako Nil
a zase ustoupí a opadne jako egyptská řeka.
9 V onen den způsobím,
je výrok Panovníka Hospodina,
že slunce zapadne v poledne,
tmou zahalím zemi za jasného dne.
10 Vaše slavnosti proměním ve smutek,
všechny vaše písně v žalozpěvy.
Na všechna bedra vložím žíněnou suknici,
na každé hlavě bude lysina.
Učiním, že bude v zemi smutek jako nad jednorozeným
a její poslední chvíle jako den hořkosti.
11 Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina,
kdy pošlu na zemi hlad,
ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě,
nýbrž po slyšení slov Hospodinových.
12 Budou vrávorat od moře k moři
a ze severu na východ;
budou pobíhat a hledat slovo Hospodinovo,
ale nenajdou.
13 V onen den budou omdlévat žízní krásné panny i jinoši.
14 Ti, kteří přísahají při samařském provinění
a říkají: „Jakože živ je tvůj bůh, Dane,
a jakože živa je cesta Beer-šeby,“
padnou a již nepovstanou.
1 Spatřil jsem Panovníka, jak stojí nad oltářem.
Řekl: „Udeř do hlavice sloupu,
až se zachvějí prahy!
Sraz jim to všechno na hlavu,
ty poslední vybiji mečem.
Nikdo z nich neuteče,
neunikne, nevyvázne.
2 I kdyby se prokopali do podsvětí,
má ruka je odtud vezme.
Kdyby vystoupili na nebesa,
strhnu je odtud.
3 Ukryjí-li se na vrcholu Karmelu,
vypátrám je a vezmu je odtud.
Skryjí-li se před mým zrakem na mořském dně,
poručím hadu a vyštípe je odtud.
4 Půjdou-li před svými nepřáteli do zajetí,
poručím meči, aby je tam pobil,
neboť můj zrak spočinul na nich
ke zlému a ne k dobrému.“
5 Panovník Hospodin zástupů
sotva se dotkne země, už se zmítá
a všichni její obyvatelé truchlí.
Celá se vzedme jako Nil
a zase opadne jako egyptská řeka.
6 On buduje stupně svého domu na nebesích,
nad zemí zakládá svou klenbu.
On povolává mořské vody
a vylévá je na tvář země.
Jeho jméno je Hospodin.
7 Nejste snad pro mne jako Kúšijci,
vy, synové Izraele? je výrok Hospodinův.
Nevyvedl jsem Izraele z egyptské země
a Pelištejce z Kaftóru
a Arama z Kíru?
8 Hle, oči Panovníka Hospodina
jsou upřeny na toto hříšné království:
Vyhladím je z povrchu země.
Dům Jákobův však zcela nevyhladím,
je výrok Hospodinův.
9 Neboť hle, přikázal jsem
a zatřesu izraelským domem mezi všemi pronárody,
jako když se třese řešetem,
a žádný kamínek nepropadne na zem.
10 Zemřou mečem všichni hříšníci mého lidu,
kteří říkají: „Nás nic nepostihne,
nás nepotká nic zlého.“
11 V onen den postavím padající Davidův stánek
a jeho trhliny zazdím,
opravím, co na něm pobořeno,
a zbuduji jej jako za dnů dávných.
12 Podrobí si pozůstatek lidu edómského
a všech pronárodů;
i budou nazývány mým jménem,
je výrok Hospodina, který toto činí.
13 Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův,
kdy půjde oráč hned za žencem
a ten, kdo šlape hrozny, hned za rozsévačem.
Z hor bude kanout mladé víno
a všechny pahorky budou oplývat vláhou.
14 Úděl Izraele, svého lidu, změním,
oni znovu vybudují zpustošená města a osídlí je,
vysadí vinice a budou z nich pít víno,
založí zahrady a budou z nich jíst ovoce.
15 Zasadím je do jejich půdy
a již nikdy nebudou vykořeněni ze své země,
kterou jsem jim dal,
praví Hospodin, tvůj Bůh.