Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 437. den čtení Přehled čtení„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka.
Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání,
které jsou v tobě ukryté.
Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky.
Amen.“Micheáš, kapitola 6
1 Slyšte nyní, co praví Hospodin:
Povstaň, veď soud s horami,
nechť slyší pahorky tvůj hlas!
2 Slyšte Hospodinův spor,
hory i nepohnutelné základy země!
Hospodin vede spor se svým lidem,
činí výtky Izraeli:
3 Lide můj, co jsem ti udělal?
Jaké potíže jsem ti působil?
Odpověz mi.
4 Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země,
vykoupil jsem tě z domu otroctví,
poslal jsem před tebou Mojžíše,
Árona a Mirjam.
5 Lide můj, jenom si vzpomeň na záměr Baláka,
krále moábského,
a co mu odpověděl Bileám,
Beórův syn,
jak jsi pak táhl od Šitímu do Gilgálu,
abys pochopil Hospodinovy spravedlivé činy.
6 „Jak předstoupím před Hospodina?
S čím se mám sklonit před Bohem na výšině?
Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými,
s ročními býčky?
7 Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů,
v deseti tisících potoků oleje?
Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence,
v oběť za svůj hřích plod svého lůna?“
8 Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré
a co od tebe Hospodin žádá:
jen to, abys zachovával právo,
miloval milosrdenství
a pokorně chodil se svým Bohem.
9 Slyš, Hospodin volá na město.
– Pohotovou pomocí je vzhlížet k tvému jménu. –
Slyšte o metle! Kdo ji přivolal?
10 Což stále budou ve svévolníkově domě
poklady nabyté svévolí
a míra ošizená, popouzející k hněvu?
11 Mám snad za poctivé prohlásit nespravedlivé váhy
a váček s falešným závažím?
12 Jeho boháči jsou plni násilí,
jeho obyvatelé mluví zrádně,
v jejich ústech je lstivý jazyk.
13 Proto na tebe sešlu nemoci a rány,
pro tvoje hříchy tě zpustoším.
14 Budeš jíst, ale nenasytíš se,
budeš jen hladovět;
nevyvázneš s tím, co sis dalo stranou,
a s čím vyvázneš, vydám meči.
15 Budeš sít, a žní se nedočkáš;
budeš lisovat olivy, a olejem se nepomažeš;
vylisuješ mošt, a vína se nenapiješ.
16 Ustanovení Omrího se drží toto město,
všech skutků Achabova domu;
řídíte se jejich radami.
Proto učiním, že budeš vzbuzovat úděs
a tvoji obyvatelé posměch.
Ponesete potupu mého lidu.
Micheáš, kapitola 7
1 Běda mně! Jsem jako paběrky letní sklizně,
jako paběrky po vinobraní.
Není tu hrozen k snědku
ani raný fík, po němž toužím.
2 Zbožný vymizel ze země,
přímého mezi lidmi není.
Všichni strojí vražedné úklady,
jeden druhého do sítě loví.
3 Oběma rukama páchají zlo pro svůj prospěch,
velmož i soudce úplatky vymáhají,
mocný mluví, jak se mu zachce;
a všechno zpřevracejí.
4 Nejlepší z nich je jak potměchuť,
nejpoctivější jako plot z trní.
Přichází den, který vyhlíželi tvoji proroci,
den tvého navštívení;
již nastává mezi nimi rozruch.
5 Nevěřte bližnímu,
nespoléhejte na přítele;
před tou, jež uléhá po tvém boku,
se střez otevřít ústa.
6 Syn tupí otce,
dcera povstává proti matce,
snacha proti tchyni;
každý má nepřátele ve vlastním domě.
7 Ale já budu vyhlížet k Hospodinu,
čekat na Boha, který mě spasí.
Můj Bůh mě vyslyší.
8 „Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně!
Padla-li jsem, povstanu,
sedím-li ve tmě,
mým světlem je Hospodin.
9 Chci nést Hospodinův hrozný hněv,
neboť jsem proti němu hřešila,
dokud on neurovná můj spor
a nezjedná mi právo.
Vyvede mě na světlo
a uzřím jeho spravedlnost.
10 Má nepřítelkyně to uvidí
a pokryje ji hanba.
To je ta, která mi říká:
‚Kde je Hospodin, tvůj Bůh?‘
Na vlastní oči ji spatřím,
až bude pošlapána jak bláto na ulicích.“
11 To bude den budování tvých zdí.
Onoho dne se rozšíří tvé hranice.
12 Bude to den, kdy přijdou k tobě
z Asýrie a egyptských měst,
od Egypta až k řece Eufratu,
od moře k moři, od hory k hoře.
13 Ale země bude zpustošena kvůli svým obyvatelům,
pro ovoce jejich skutků.
14 Pas berlou svou svůj lid,
ovce dědictví svého,
ty, který sám jediný přebýváš v lesní divočině na Karmelu.
Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dnů odvěkých,
15 jako za dnů, kdy jsi vycházel z egyptské země.
Ukáži lidu podivuhodné věci.
16 Spatří to pronárody a zastydí se
za všechno své siláctví.
Přiloží ruku na ústa,
uši jim ohluchnou.
17 Prach budou lízat jako had;
jako zeměplazi polezou ve zmatku ze svých hradišť.
Se strachem se budou obracet k Hospodinu,
našemu Bohu.
Tebe se budou bát.
18 Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost,
promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví!
Nesetrvává ve svém hněvu,
neboť si oblíbil milosrdenství.
19 Opět se nad námi slituje,
rozšlape naše nepravosti.
Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy,
20 prokážeš věrnost Jákobovi,
milosrdenství Abrahamovi,
jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Slyšte nyní, co praví Hospodin:
Povstaň, veď soud s horami,
nechť slyší pahorky tvůj hlas!
2 Slyšte Hospodinův spor,
hory i nepohnutelné základy země!
Hospodin vede spor se svým lidem,
činí výtky Izraeli:
3 Lide můj, co jsem ti udělal?
Jaké potíže jsem ti působil?
Odpověz mi.
4 Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země,
vykoupil jsem tě z domu otroctví,
poslal jsem před tebou Mojžíše,
Árona a Mirjam.
5 Lide můj, jenom si vzpomeň na záměr Baláka,
krále moábského,
a co mu odpověděl Bileám,
Beórův syn,
jak jsi pak táhl od Šitímu do Gilgálu,
abys pochopil Hospodinovy spravedlivé činy.
6 „Jak předstoupím před Hospodina?
S čím se mám sklonit před Bohem na výšině?
Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými,
s ročními býčky?
7 Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů,
v deseti tisících potoků oleje?
Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence,
v oběť za svůj hřích plod svého lůna?“
8 Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré
a co od tebe Hospodin žádá:
jen to, abys zachovával právo,
miloval milosrdenství
a pokorně chodil se svým Bohem.
9 Slyš, Hospodin volá na město.
– Pohotovou pomocí je vzhlížet k tvému jménu. –
Slyšte o metle! Kdo ji přivolal?
10 Což stále budou ve svévolníkově domě
poklady nabyté svévolí
a míra ošizená, popouzející k hněvu?
11 Mám snad za poctivé prohlásit nespravedlivé váhy
a váček s falešným závažím?
12 Jeho boháči jsou plni násilí,
jeho obyvatelé mluví zrádně,
v jejich ústech je lstivý jazyk.
13 Proto na tebe sešlu nemoci a rány,
pro tvoje hříchy tě zpustoším.
14 Budeš jíst, ale nenasytíš se,
budeš jen hladovět;
nevyvázneš s tím, co sis dalo stranou,
a s čím vyvázneš, vydám meči.
15 Budeš sít, a žní se nedočkáš;
budeš lisovat olivy, a olejem se nepomažeš;
vylisuješ mošt, a vína se nenapiješ.
16 Ustanovení Omrího se drží toto město,
všech skutků Achabova domu;
řídíte se jejich radami.
Proto učiním, že budeš vzbuzovat úděs
a tvoji obyvatelé posměch.
Ponesete potupu mého lidu.
1 Běda mně! Jsem jako paběrky letní sklizně,
jako paběrky po vinobraní.
Není tu hrozen k snědku
ani raný fík, po němž toužím.
2 Zbožný vymizel ze země,
přímého mezi lidmi není.
Všichni strojí vražedné úklady,
jeden druhého do sítě loví.
3 Oběma rukama páchají zlo pro svůj prospěch,
velmož i soudce úplatky vymáhají,
mocný mluví, jak se mu zachce;
a všechno zpřevracejí.
4 Nejlepší z nich je jak potměchuť,
nejpoctivější jako plot z trní.
Přichází den, který vyhlíželi tvoji proroci,
den tvého navštívení;
již nastává mezi nimi rozruch.
5 Nevěřte bližnímu,
nespoléhejte na přítele;
před tou, jež uléhá po tvém boku,
se střez otevřít ústa.
6 Syn tupí otce,
dcera povstává proti matce,
snacha proti tchyni;
každý má nepřátele ve vlastním domě.
7 Ale já budu vyhlížet k Hospodinu,
čekat na Boha, který mě spasí.
Můj Bůh mě vyslyší.
8 „Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně!
Padla-li jsem, povstanu,
sedím-li ve tmě,
mým světlem je Hospodin.
9 Chci nést Hospodinův hrozný hněv,
neboť jsem proti němu hřešila,
dokud on neurovná můj spor
a nezjedná mi právo.
Vyvede mě na světlo
a uzřím jeho spravedlnost.
10 Má nepřítelkyně to uvidí
a pokryje ji hanba.
To je ta, která mi říká:
‚Kde je Hospodin, tvůj Bůh?‘
Na vlastní oči ji spatřím,
až bude pošlapána jak bláto na ulicích.“
11 To bude den budování tvých zdí.
Onoho dne se rozšíří tvé hranice.
12 Bude to den, kdy přijdou k tobě
z Asýrie a egyptských měst,
od Egypta až k řece Eufratu,
od moře k moři, od hory k hoře.
13 Ale země bude zpustošena kvůli svým obyvatelům,
pro ovoce jejich skutků.
14 Pas berlou svou svůj lid,
ovce dědictví svého,
ty, který sám jediný přebýváš v lesní divočině na Karmelu.
Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dnů odvěkých,
15 jako za dnů, kdy jsi vycházel z egyptské země.
Ukáži lidu podivuhodné věci.
16 Spatří to pronárody a zastydí se
za všechno své siláctví.
Přiloží ruku na ústa,
uši jim ohluchnou.
17 Prach budou lízat jako had;
jako zeměplazi polezou ve zmatku ze svých hradišť.
Se strachem se budou obracet k Hospodinu,
našemu Bohu.
Tebe se budou bát.
18 Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost,
promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví!
Nesetrvává ve svém hněvu,
neboť si oblíbil milosrdenství.
19 Opět se nad námi slituje,
rozšlape naše nepravosti.
Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy,
20 prokážeš věrnost Jákobovi,
milosrdenství Abrahamovi,
jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům.