Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 439. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Izajáš, kapitola 2
1 Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův.
2 I stane se v posledních dnech,
že se hora Hospodinova domu
bude tyčit nad vrcholy hor,
bude povznesena nad pahorky
a budou k ní proudit všechny pronárody.
3 Mnohé národy půjdou a budou se pobízet:
„Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu,
do domu Boha Jákobova.
Bude nás učit svým cestám
a my po jeho stezkách budeme chodit.“
Ze Sijónu vyjde zákon,
slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
4 On bude soudit pronárody,
on ztrestá národy mnohé.
I překují své meče na radlice,
svá kopí na vinařské nože.
Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu,
nebudou se již cvičit v boji.
5 Nuže, dome Jákobův,
choďme v Hospodinově světle!
6 Odmrštil jsi svůj lid, Jákobův dům,
protože jsou plni východního pohanství,
věští z mraků jako Pelištejci,
s dětmi cizáků si podávají ruce.
7 Jeho země je plná stříbra a zlata,
jeho poklady jsou nepřeberné,
jeho země je plná koní
a jeho vozům není konce.
8 Jeho země je plná bůžků,
klanějí se dílu svých rukou,
tomu, co vyrobili svými prsty.
9 Člověk se hrbí, muž se ponižuje,
a ty jim nepromineš.
10 Zalez do skal,
schovej se v prachu ze strachu před Hospodinem,
před jeho velebnou důstojností!
11 Ponížen bude zpupný pohled člověka,
sehnuta bude lidská povýšenost;
v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
12 Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost,
na všechno, co se povznáší – to bude sníženo –,
13 na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné,
na všechny bášanské duby,
14 na všechny vysoké hory
a na všechny pahorky vyvýšené,
15 na každou vypínající se věž
a na každou strmou hradbu,
16 na všechny zámořské lodě
i na veškerou okázalost.
17 Sehnuta bude zpupnost člověka,
ponížena bude lidská povýšenost,
v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
18 Bůžkové nadobro vymizejí.
19 Lidé zalezou do jeskyň v skalách
a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem,
před jeho velebnou důstojností,
až povstane, aby nahnal zemi strach.
20 V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům
své bůžky stříbrné i bůžky zlaté,
které mu vyrobili, aby se jim klaněl.
21 Zaleze do skalních rozsedlin
a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem,
před jeho velebnou důstojností,
až povstane, aby nahnal zemi strach.
22 Přestaňte už s člověkem,
který nemá než dech svého chřípí.
Jakoupak má cenu?
Izajáš, kapitola 3
1 Hle, Pán, Hospodin zástupů,
již odnímá Jeruzalému a Judsku oporu i podpěru,
všechnu oporu chleba
i všechnu oporu vody,
2 bohatýra i bojovníka,
soudce i proroka,
věštce i starce,
3 velitele i vznešeného,
rádce i zručného řemeslníka
a zkušeného zaříkávače.
4 Za velitele dám jim chlapce,
vládnout jim budou výrostkové.
5 V lidu bude popohánět jeden druhého,
druh druha,
chlapec zaútočí na starého,
bezectný na váženého.
6 Člověk uchopí svého bratra z otcovského domu a řekne:
„Máš plášť, buď naším náčelníkem!
Měj si tyto rozvaliny v moci.“
7 On se však v onen den ohradí:
„Nebudu ranhojičem,
nemám doma ani chléb ani plášť.
Nečiňte mě náčelníkem lidu!“
8 Jeruzalém klopýtl a Judsko padlo;
jejich jazyk a jejich skutky byly proti Hospodinu
a do očí vzdorovali jeho slávě.
9 Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí,
jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají.
Běda jim, připravili si zlou odplatu.
10 Řekněte: „Spravedlivému bude dobře,
bude jíst ovoce svých skutků.“
11 Běda, zle bude svévolníku,
tomu se dostane odplaty za to, co páchal.
12 A můj lid – pacholata jsou jeho poháněči
a vládnou mu ženy.
Můj lide, ti, kdo řídí tvé kroky, jsou svůdci
a matou cestu tvého putování.
13 Hospodin se postavil, povede spor,
stojí, aby vedl při s národy.
14 Hospodin zahajuje soud se staršími svého lidu
a s velmoži jeho:
„Spásali jste vinici,
máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného.
15 Jak to, že deptáte můj lid
a drtíte tvář utištěných?“
je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.
16 I řekl Hospodin:
„Dcery sijónské se vypínají,
chodí s pozdviženou šíjí,
svůdně hledí, cupitavě chodí,
na nohou jim chřestí nákotníky.“
17 Panovník proto zachvátí témě dcer sijónských prašivinou,
Hospodin obnaží jejich spánky.
18 V onen den odejme Panovník okrasné nákotníky, náčelky a půlměsíčky, 19 náušnice, náramky a závojíčky, 20 čelenky a řetízky, stužky, talismany a amulety, 21 prsteny a nosní kroužky, 22 slavnostní roucha a přehozy, šátky a váčky, 23 zrcátka i košilky, turbany a řízy.
24 A stane se, že bude namísto balzámu hnis
a místo pásu smyčka,
místo pracných účesů lysina,
místo skvostného roucha žíněný pás
a vypálené znamení na místě krásy.
25 Tvoji muži, Sijóne, padnou mečem
a bohatýři v boji.
26 Rmoutit se a truchlit budou brány Sijónu;
o vše připravený bude sedět na zemi.
Izajáš, kapitola 4
1 Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den.
Řeknou: „Budeme jíst vlastní chléb
a odívat se vlastními šaty,
jenom ať se jmenujeme tvým jménem,
zbav nás naší potupy.“
2 V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou,
plod země důstojností a okrasou
pro ty z Izraele, kdo vyvázli.
3 Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě. 4 A Panovník smyje špínu dcer sijónských a odplaví krev ze středu Jeruzaléma duchem soudu, duchem žhoucím. 5 A nad každým místem hory sijónské i nad každým jejím shromážděním stvoří Hospodin ve dne oblak, totiž kouř, a plameny ohnivé záře v noci: to bude baldachýn nad veškerou slávou, 6 stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem i deštěm.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův.
2 I stane se v posledních dnech,
že se hora Hospodinova domu
bude tyčit nad vrcholy hor,
bude povznesena nad pahorky
a budou k ní proudit všechny pronárody.
3 Mnohé národy půjdou a budou se pobízet:
„Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu,
do domu Boha Jákobova.
Bude nás učit svým cestám
a my po jeho stezkách budeme chodit.“
Ze Sijónu vyjde zákon,
slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
4 On bude soudit pronárody,
on ztrestá národy mnohé.
I překují své meče na radlice,
svá kopí na vinařské nože.
Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu,
nebudou se již cvičit v boji.
5 Nuže, dome Jákobův,
choďme v Hospodinově světle!
6 Odmrštil jsi svůj lid, Jákobův dům,
protože jsou plni východního pohanství,
věští z mraků jako Pelištejci,
s dětmi cizáků si podávají ruce.
7 Jeho země je plná stříbra a zlata,
jeho poklady jsou nepřeberné,
jeho země je plná koní
a jeho vozům není konce.
8 Jeho země je plná bůžků,
klanějí se dílu svých rukou,
tomu, co vyrobili svými prsty.
9 Člověk se hrbí, muž se ponižuje,
a ty jim nepromineš.
10 Zalez do skal,
schovej se v prachu ze strachu před Hospodinem,
před jeho velebnou důstojností!
11 Ponížen bude zpupný pohled člověka,
sehnuta bude lidská povýšenost;
v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
12 Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost,
na všechno, co se povznáší – to bude sníženo –,
13 na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné,
na všechny bášanské duby,
14 na všechny vysoké hory
a na všechny pahorky vyvýšené,
15 na každou vypínající se věž
a na každou strmou hradbu,
16 na všechny zámořské lodě
i na veškerou okázalost.
17 Sehnuta bude zpupnost člověka,
ponížena bude lidská povýšenost,
v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
18 Bůžkové nadobro vymizejí.
19 Lidé zalezou do jeskyň v skalách
a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem,
před jeho velebnou důstojností,
až povstane, aby nahnal zemi strach.
20 V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům
své bůžky stříbrné i bůžky zlaté,
které mu vyrobili, aby se jim klaněl.
21 Zaleze do skalních rozsedlin
a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem,
před jeho velebnou důstojností,
až povstane, aby nahnal zemi strach.
22 Přestaňte už s člověkem,
který nemá než dech svého chřípí.
Jakoupak má cenu?
1 Hle, Pán, Hospodin zástupů,
již odnímá Jeruzalému a Judsku oporu i podpěru,
všechnu oporu chleba
i všechnu oporu vody,
2 bohatýra i bojovníka,
soudce i proroka,
věštce i starce,
3 velitele i vznešeného,
rádce i zručného řemeslníka
a zkušeného zaříkávače.
4 Za velitele dám jim chlapce,
vládnout jim budou výrostkové.
5 V lidu bude popohánět jeden druhého,
druh druha,
chlapec zaútočí na starého,
bezectný na váženého.
6 Člověk uchopí svého bratra z otcovského domu a řekne:
„Máš plášť, buď naším náčelníkem!
Měj si tyto rozvaliny v moci.“
7 On se však v onen den ohradí:
„Nebudu ranhojičem,
nemám doma ani chléb ani plášť.
Nečiňte mě náčelníkem lidu!“
8 Jeruzalém klopýtl a Judsko padlo;
jejich jazyk a jejich skutky byly proti Hospodinu
a do očí vzdorovali jeho slávě.
9 Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí,
jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají.
Běda jim, připravili si zlou odplatu.
10 Řekněte: „Spravedlivému bude dobře,
bude jíst ovoce svých skutků.“
11 Běda, zle bude svévolníku,
tomu se dostane odplaty za to, co páchal.
12 A můj lid – pacholata jsou jeho poháněči
a vládnou mu ženy.
Můj lide, ti, kdo řídí tvé kroky, jsou svůdci
a matou cestu tvého putování.
13 Hospodin se postavil, povede spor,
stojí, aby vedl při s národy.
14 Hospodin zahajuje soud se staršími svého lidu
a s velmoži jeho:
„Spásali jste vinici,
máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného.
15 Jak to, že deptáte můj lid
a drtíte tvář utištěných?“
je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.
16 I řekl Hospodin:
„Dcery sijónské se vypínají,
chodí s pozdviženou šíjí,
svůdně hledí, cupitavě chodí,
na nohou jim chřestí nákotníky.“
17 Panovník proto zachvátí témě dcer sijónských prašivinou,
Hospodin obnaží jejich spánky.
18 V onen den odejme Panovník okrasné nákotníky, náčelky a půlměsíčky, 19 náušnice, náramky a závojíčky, 20 čelenky a řetízky, stužky, talismany a amulety, 21 prsteny a nosní kroužky, 22 slavnostní roucha a přehozy, šátky a váčky, 23 zrcátka i košilky, turbany a řízy.
24 A stane se, že bude namísto balzámu hnis
a místo pásu smyčka,
místo pracných účesů lysina,
místo skvostného roucha žíněný pás
a vypálené znamení na místě krásy.
25 Tvoji muži, Sijóne, padnou mečem
a bohatýři v boji.
26 Rmoutit se a truchlit budou brány Sijónu;
o vše připravený bude sedět na zemi.
1 Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den.
Řeknou: „Budeme jíst vlastní chléb
a odívat se vlastními šaty,
jenom ať se jmenujeme tvým jménem,
zbav nás naší potupy.“
2 V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou,
plod země důstojností a okrasou
pro ty z Izraele, kdo vyvázli.
3 Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě. 4 A Panovník smyje špínu dcer sijónských a odplaví krev ze středu Jeruzaléma duchem soudu, duchem žhoucím. 5 A nad každým místem hory sijónské i nad každým jejím shromážděním stvoří Hospodin ve dne oblak, totiž kouř, a plameny ohnivé záře v noci: to bude baldachýn nad veškerou slávou, 6 stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem i deštěm.