Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 442. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Izajáš, kapitola 9
1 Lid, který chodí v temnotách,
uvidí velké světlo;
nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti,
zazáří světlo.
2 Rozmnožil jsi národ,
rozhojnil jsi jeho radost;
budou se před tebou radovat,
jako se radují ve žních,
tak jako jásají ti,
kdo se dělí o kořist.
3 Neboť jho jeho břemene
a hůl na jeho záda
i prut jeho poháněče
zlomíš jako v den Midjánu.
4 Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy
a každý plášť vyválený v prolité krvi
budou k spálení, budou potravou ohně
5 Neboť se nám narodí dítě,
bude nám dán syn,
na jehož rameni spočine vláda
a bude mu dáno jméno:
„Divuplný rádce, Božský bohatýr,
Otec věčnosti, Vládce pokoje.“
6 Jeho vladařství se rozšíří
a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově
a na jeho království.
Upevní a podepře je právem
a spravedlností od toho času až navěky.
Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
7 Slovo poslal Panovník proti Jákobovi
a dopadlo na Izraele.
8 Všechen lid o tom zvěděl,
Efrajim i obyvatelé Samaří.
V pýše a velikášství srdce však říkají:
9 „Co bylo z cihel, spadlo,
vystavíme to z kvádrů;
smokvoně byly vykáceny,
nahradíme je cedry.“
10 I pozvedl Hospodin proti nim protivníky – Resína –
a popudil proti nim jejich nepřátele:
11 z východu Arama,
ze západu Pelištejce,
aby plnými ústy požírali Izraele.
Tím vším se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka zůstává napřažena.
12 Avšak lid se neobrátil k tomu, který ho bil,
Hospodina zástupů se nedotazovali.
13 Proto Hospodin odsekl od Izraele hlavu i ocas,
palmovou ratolest i sítinu v jediný den.
14 Stařec a vznešený jsou ona hlava
a prorok učící klam je onen ocas.
15 Vůdcové tohoto lidu se stali svůdci
a ti, kdo se dají vést, jsou ztraceni.
16 Proto neměl Panovník radost z jeho jinochů
a nad jeho sirotky a vdovami se neslitoval,
protože všichni jsou to rouhači a zlovolníci,
bludně mluví každá ústa.
Tím vším se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka zůstává napřažena.
17 Avšak jejich svévole hoří jako oheň,
požírá bodláčí a křoví,
zapaluje houštiny lesa
a kouř se vířivě vznáší.
18 Země se zatměla pro prchlivost Hospodina zástupů
a lid se stal potravou ohně;
nikdo nemá soucit ani s bratrem.
19 Hltá, co je napravo, a zůstává hladový,
požírá nalevo, a sytý není,
požírá maso své vlastní paže,
20 Manases Efrajima, Efrajim Manasesa
a na Judu se vrhají společně.
Tím vším se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka zůstává napřažena.
Izajáš, kapitola 10
1 Běda těm, kdo nařizují ničemná nařízení
těm, kdo předpisují plahočení,
2 nuzným odnímají možnost obhajoby,
utištěné mého lidu zbavují práva;
jejich kořistí jsou vdovy
a sirotky olupují.
3 Co si počnete v den navštívení,
až se z dálky přižene zkáza?
Ke komu se utečete o pomoc,
kde zanecháte svoji slávu?
4 Nezbude než sklonit se mezi vězně
či zůstat ležet mezi zabitými.
Tím vším se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka zůstává napřažena.
5 „Běda Asýrii, metle mého hněvu,
té holi, skrze kterou projevím svůj hrozný hněv.
6 Posílám ji na rouhavý pronárod,
proti lidu, proti němuž plane má prchlivost;
dávám jí příkaz,
aby kořistila a kořistila, loupila a loupila,
aby jej šlapala jako hlínu na ulicích.
7 Ona si to však představit nedovede,
neuvažuje o tom v svém srdci,
myslí jen na to, jak by vyhubila,
jak by vymýtila nemálo pronárodů.
8 Říká: ‚Což nejsou mí velitelé zároveň králi?
9 Což nedopadlo Kalno jako Karkemíš?
Nebo Chamát jako Arpád a Samaří jako Damašek?‘
10 Jako sáhla moje ruka po královstvích bůžků –
a jejich tesané modly byly nad jeruzalémské i nad samařské –,
11 cožpak s Jeruzalémem a jeho modlářskými stvůrami nenaložím,
jako jsem naložil se Samařím a jeho bůžky?“
12 Až Panovník přivede ke konci celé své dílo
na hoře Sijónu a v Jeruzalémě, řekne:
„Ztrestám asyrského krále pro ovoce jeho velikášského srdce,
i to, co je v jeho povýšených očích proslavené,
13 neboť řekl:
‚Vykonal jsem to silou své ruky
a svou moudrostí – vždyť se v tom vyznám.
Zrušil jsem hranice národů,
co nakupily, to jsem vydrancoval
a jako býk jsem svrhl vládce z trůnu.
14 Jako hnízdo nalezla má ruka bohatství národů;
jako se vybírají opuštěná vejce,
tak jsem vybral celou zemi.
Nikdo ani křídlem nezamával,
nikdo zobák neotevřel a nepípl.‘
15 Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká?
A pila povyšovat se nad toho, kdo jí řeže?
Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá,
nebo hůl se vynášet, že není dřevo.“
16 Proto pošle Pán, Hospodin zástupů,
na asyrské vypasence úbytě
a pod asyrskou slávou to zapraská praskotem ohně.
17 Světlo Izraelovo se stane ohněm
a jeho Svatý plamenem.
Ten bude hořet a pozře její křoví
a bodláčí v jediný den.
18 I slávu jejího lesa a sadu stráví se vším všudy,
jako choroba užírá chorého.
19 Stromů v jejím lese zůstane tak málo,
že je spočítá i chlapec.
20 V onen den se pozůstat,ek Izraele
s uprchlíky domu Jákobova
nebude už opírat o toho, který ho bije,
ale bude se věrně opírat o Hospodina,
Svatého, Boha Izraele.
21 Pozůstatek se vrátí, pozůstatek Jákoba,
k Bohu – bohatýru.
22 Neboť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli,
jak mořského písku,
vrátí se k němu jen pozůstatek.
Je rozhodnut skoncovat,
jako záplava se valí spravedlnost.
23 Ano, Panovník, Hospodin zástupů, se rozhodl učinit konec,
a to po celé zemi.
24 Proto Panovník, Hospodin zástupů, praví toto: „Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asýrie. Bije tě metlou a zvedá na tebe hůl jako kdysi Egypt. 25 Ještě jen kratičký čas a můj hrozný hněv skončí; je však můj hněv zničí.“ 26 Hospodin zástupů nad ní zamává bičem, jako když bil Midjána na Havraní skále, a zdvihne svou hůl na moře jako kdysi na Egypt.
27 V onen den ti spadne z ramen její břímě
a její jho z šíje,
jho se z tebe sesmekne jak po oleji.
28 Už táhne na Aját, prošel Migrónem
a zbroj si v Michmásu složil.
29 Prošli průsmykem.
Řekli: „Přenocujeme v Gebě.“
Ráma se třásla,
Saulova Gibea se dala na útěk.
30 Pronikavě křič, galímská dcero,
Lajšo, napjatě poslouchej,
odpověz, Anatóte.
31 V Madméně je poplach,
gebímští obyvatelé hledají záštitu.
32 Ještě dnes stane v Nóbu
a rukou mávne proti hoře sijónské dcery
proti pahorku jeruzalémskému.
33 Hle, Pán, Hospodin zástupů,
hrozivou silou klestí větvoví,
pyšně se tyčící stromy jsou porubány,
i ty nejvyšší jsou poníženy.
34 Železem bude vysekáno lesní houští,
Libanón padne rukou Vznešeného.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Lid, který chodí v temnotách,
uvidí velké světlo;
nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti,
zazáří světlo.
2 Rozmnožil jsi národ,
rozhojnil jsi jeho radost;
budou se před tebou radovat,
jako se radují ve žních,
tak jako jásají ti,
kdo se dělí o kořist.
3 Neboť jho jeho břemene
a hůl na jeho záda
i prut jeho poháněče
zlomíš jako v den Midjánu.
4 Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy
a každý plášť vyválený v prolité krvi
budou k spálení, budou potravou ohně
5 Neboť se nám narodí dítě,
bude nám dán syn,
na jehož rameni spočine vláda
a bude mu dáno jméno:
„Divuplný rádce, Božský bohatýr,
Otec věčnosti, Vládce pokoje.“
6 Jeho vladařství se rozšíří
a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově
a na jeho království.
Upevní a podepře je právem
a spravedlností od toho času až navěky.
Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
7 Slovo poslal Panovník proti Jákobovi
a dopadlo na Izraele.
8 Všechen lid o tom zvěděl,
Efrajim i obyvatelé Samaří.
V pýše a velikášství srdce však říkají:
9 „Co bylo z cihel, spadlo,
vystavíme to z kvádrů;
smokvoně byly vykáceny,
nahradíme je cedry.“
10 I pozvedl Hospodin proti nim protivníky – Resína –
a popudil proti nim jejich nepřátele:
11 z východu Arama,
ze západu Pelištejce,
aby plnými ústy požírali Izraele.
Tím vším se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka zůstává napřažena.
12 Avšak lid se neobrátil k tomu, který ho bil,
Hospodina zástupů se nedotazovali.
13 Proto Hospodin odsekl od Izraele hlavu i ocas,
palmovou ratolest i sítinu v jediný den.
14 Stařec a vznešený jsou ona hlava
a prorok učící klam je onen ocas.
15 Vůdcové tohoto lidu se stali svůdci
a ti, kdo se dají vést, jsou ztraceni.
16 Proto neměl Panovník radost z jeho jinochů
a nad jeho sirotky a vdovami se neslitoval,
protože všichni jsou to rouhači a zlovolníci,
bludně mluví každá ústa.
Tím vším se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka zůstává napřažena.
17 Avšak jejich svévole hoří jako oheň,
požírá bodláčí a křoví,
zapaluje houštiny lesa
a kouř se vířivě vznáší.
18 Země se zatměla pro prchlivost Hospodina zástupů
a lid se stal potravou ohně;
nikdo nemá soucit ani s bratrem.
19 Hltá, co je napravo, a zůstává hladový,
požírá nalevo, a sytý není,
požírá maso své vlastní paže,
20 Manases Efrajima, Efrajim Manasesa
a na Judu se vrhají společně.
Tím vším se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka zůstává napřažena.
1 Běda těm, kdo nařizují ničemná nařízení
těm, kdo předpisují plahočení,
2 nuzným odnímají možnost obhajoby,
utištěné mého lidu zbavují práva;
jejich kořistí jsou vdovy
a sirotky olupují.
3 Co si počnete v den navštívení,
až se z dálky přižene zkáza?
Ke komu se utečete o pomoc,
kde zanecháte svoji slávu?
4 Nezbude než sklonit se mezi vězně
či zůstat ležet mezi zabitými.
Tím vším se jeho hněv neodvrátil
a jeho ruka zůstává napřažena.
5 „Běda Asýrii, metle mého hněvu,
té holi, skrze kterou projevím svůj hrozný hněv.
6 Posílám ji na rouhavý pronárod,
proti lidu, proti němuž plane má prchlivost;
dávám jí příkaz,
aby kořistila a kořistila, loupila a loupila,
aby jej šlapala jako hlínu na ulicích.
7 Ona si to však představit nedovede,
neuvažuje o tom v svém srdci,
myslí jen na to, jak by vyhubila,
jak by vymýtila nemálo pronárodů.
8 Říká: ‚Což nejsou mí velitelé zároveň králi?
9 Což nedopadlo Kalno jako Karkemíš?
Nebo Chamát jako Arpád a Samaří jako Damašek?‘
10 Jako sáhla moje ruka po královstvích bůžků –
a jejich tesané modly byly nad jeruzalémské i nad samařské –,
11 cožpak s Jeruzalémem a jeho modlářskými stvůrami nenaložím,
jako jsem naložil se Samařím a jeho bůžky?“
12 Až Panovník přivede ke konci celé své dílo
na hoře Sijónu a v Jeruzalémě, řekne:
„Ztrestám asyrského krále pro ovoce jeho velikášského srdce,
i to, co je v jeho povýšených očích proslavené,
13 neboť řekl:
‚Vykonal jsem to silou své ruky
a svou moudrostí – vždyť se v tom vyznám.
Zrušil jsem hranice národů,
co nakupily, to jsem vydrancoval
a jako býk jsem svrhl vládce z trůnu.
14 Jako hnízdo nalezla má ruka bohatství národů;
jako se vybírají opuštěná vejce,
tak jsem vybral celou zemi.
Nikdo ani křídlem nezamával,
nikdo zobák neotevřel a nepípl.‘
15 Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká?
A pila povyšovat se nad toho, kdo jí řeže?
Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá,
nebo hůl se vynášet, že není dřevo.“
16 Proto pošle Pán, Hospodin zástupů,
na asyrské vypasence úbytě
a pod asyrskou slávou to zapraská praskotem ohně.
17 Světlo Izraelovo se stane ohněm
a jeho Svatý plamenem.
Ten bude hořet a pozře její křoví
a bodláčí v jediný den.
18 I slávu jejího lesa a sadu stráví se vším všudy,
jako choroba užírá chorého.
19 Stromů v jejím lese zůstane tak málo,
že je spočítá i chlapec.
20 V onen den se pozůstat,ek Izraele
s uprchlíky domu Jákobova
nebude už opírat o toho, který ho bije,
ale bude se věrně opírat o Hospodina,
Svatého, Boha Izraele.
21 Pozůstatek se vrátí, pozůstatek Jákoba,
k Bohu – bohatýru.
22 Neboť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli,
jak mořského písku,
vrátí se k němu jen pozůstatek.
Je rozhodnut skoncovat,
jako záplava se valí spravedlnost.
23 Ano, Panovník, Hospodin zástupů, se rozhodl učinit konec,
a to po celé zemi.
24 Proto Panovník, Hospodin zástupů, praví toto: „Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asýrie. Bije tě metlou a zvedá na tebe hůl jako kdysi Egypt. 25 Ještě jen kratičký čas a můj hrozný hněv skončí; je však můj hněv zničí.“ 26 Hospodin zástupů nad ní zamává bičem, jako když bil Midjána na Havraní skále, a zdvihne svou hůl na moře jako kdysi na Egypt.
27 V onen den ti spadne z ramen její břímě
a její jho z šíje,
jho se z tebe sesmekne jak po oleji.
28 Už táhne na Aját, prošel Migrónem
a zbroj si v Michmásu složil.
29 Prošli průsmykem.
Řekli: „Přenocujeme v Gebě.“
Ráma se třásla,
Saulova Gibea se dala na útěk.
30 Pronikavě křič, galímská dcero,
Lajšo, napjatě poslouchej,
odpověz, Anatóte.
31 V Madméně je poplach,
gebímští obyvatelé hledají záštitu.
32 Ještě dnes stane v Nóbu
a rukou mávne proti hoře sijónské dcery
proti pahorku jeruzalémskému.
33 Hle, Pán, Hospodin zástupů,
hrozivou silou klestí větvoví,
pyšně se tyčící stromy jsou porubány,
i ty nejvyšší jsou poníženy.
34 Železem bude vysekáno lesní houští,
Libanón padne rukou Vznešeného.