Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 447. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Izajáš, kapitola 22
1 Výnos o Údolí vidění:
Co je s tebou, že jsi celé vystoupilo na střechy,
2 město plné hluku, halasu,
město rozjařené?
Skolení tvoji nebyli skoleni mečem,
nezemřeli v boji.
3 Do jednoho prchli všichni tvoji náčelníci;
byli jati bez výstřelu z luku.
Všichni tvoji zastižení byli do jednoho jati v dáli na útěku.
4 Proto jsem řekl: „Odvraťte ode mne oči,
ať hořekuji a pláči;
nesnažte se mě těšit nad zhoubou dcery mého lidu!“
5 Neboť den poděšení a pošlapání a rozruchu,
den Panovníka, Hospodina zástupů, nastal v Údolí vidění,
den zhroucení zdí a křiku o pomoc k hoře.
6 Élam zvedl toulec,
má vozy s posádkou a koně,
a Kír obnažil štít.
7 Nejlepší z tvých dolin jsou plny vozů;
jezdci zaujali postavení před branami.
8 Odkryto bylo Judovo zaštítění.
Onoho dne jsi vzhlížel k výzbroji Domu lesa.
9 Viděli jste, jak mnoho bylo průlomů do města Davidova
a shromažďovali jste vodu z Dolního rybníka.
10 Pořídili jste soupis domů v Jeruzalémě
a strhávali jste domy pro zpevnění hradeb.
11 Mezi obojími hradbami jste zřídili nádrž
pro vodu Starého rybníka.
Nevzhlíželi jste však k tomu, který vše způsobil,
a neohlíželi jste se na toho, který to odedávna připravoval.
12 Onoho dne Panovník, Hospodin zástupů,
vyzval k pláči a k nářku a k vyholení lysiny
a k přepásání žíněnou suknicí,
13 a hle, veselí a radost,
porážení dobytka a zabíjení ovcí,
jedení masa a pití vína.
„Jezme a pijme, stejně zítra zemřeme!“
14 Mému sluchu však Hospodin zástupů zjevil
„Tato vaše nepravost jistotně nedojde smíření, zemřete,“
praví Panovník, Hospodin zástupů.
15 Toto praví Panovník, Hospodin zástupů:
Jdi, vydej se k tomu hodnostáři,
promluv k Šebnovi, správci domu:
16 „Co tu pohledáváš, koho tu máš,
žes tu vytesal pro sebe hrob?
Dal sis hrob vytesat vysoko,
dal sis vyhloubit příbytek ve skále!
17 Hle, Hospodin tě odvrhne,
odvrhne tě, ty hrdino, zabalí tě,
18 smotá, jako klubko tě svine,
jako míč tě odhodí do široširé země.
Tam umřeš a tam skončí tvé slavné vozy,
pohano domu svého pána.
19 Srazím tě z tvého postavení;
ze svého úřadu budeš svržen.
20 V onen den povolám svého služebníka Eljakíma,
syna Chilkijášova.
21 Obléknu ho do tvé suknice,
připevním mu tvoji šerpu,
tvou vladařskou moc vložím do jeho rukou
a stane se otcem obyvatel Jeruzaléma
i Judova domu.
22 Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova
; když otevře, nikdo nezavře,
a když zavře, nikdo neotevře.
23 Zarazím ho jako hřeb na spolehlivém místě
a stane se stolcem slávy otcovského domu.
24 Ale zavěsí se na něj všechna váha otcovského domu,
výhonky a odnože,
všechny malé nádoby,
jak misky, tak i všechny džbány.“
25 „V onen den, je výrok Hospodina zástupů, povolí hřeb zaražený na spolehlivém místě, zlomí se, spadne a náklad, který je na něm, se zničí.“ Tak promluvil Hospodin.
Izajáš, kapitola 23
1 Výnos o Týru:
Kvilte, zámořské lodě!
Týr je vypleněn, je bez domu, je bez přístavu;
z Kitejské země to bylo rozhlášeno.
2 Zmlkněte, obyvatelé pobřeží!
Bylo v tobě plno sidónských obchodníků, mořeplavců.
3 Přes velké vody dopravovali výnos zemí,
setbu od Delty a sklizeň od Nilu;
byls tržištěm pronárodů. 4
Styď se, Sidóne!
Vždyť prohlásilo moře,
mořská pevnost řekla:
„Nepracuji k porodu a nerodím
ani nevychovávám jinochy,
o panny nepečuji.“
5 Jakmile ta zpráva dojde Egypťanům,
budou se nad zprávou o Týru svíjet v křeči.
6 Přeplavte se do Taršíše,
obyvatelé pobřeží, kvilte!
7 To že je váš rozjařený Týr?
Jeho původ je v dávnověku;
nohy ho nosí do daleka,
tam se usazuje.
8 Kdo takto rozhodl o Týru,
který udílel koruny panovnické?
Jeho obchodníci byli knížaty
a jeho kramáři nejváženějšími v zemi.
9 Hospodin zástupů tak rozhodl,
aby zlomil pýchu vší nádhery,
aby zlehčil všechny nejváženější v zemi.
10 Rozlej se jako Nil po své zemi,
taršíšská dcero; už tu není hráz.
11 Hospodin vztáhl ruku na moře,
otřásl královstvími,
vydal příkaz proti Kenaanu o zničení jeho záštit.
12 Vyhlásil: „Už nikdy nebudeš jásat,
násilím potupená panno, dcero sidónská!
Ke Kitejcům! Vstaň, přeplav se!
Ani tam nenajdeš odpočinutí.“
13 Pohleď na zemi Kaldejců; ten lid tu už není. Asýrie ji určila divé sběři. Postavili obléhací věže, paláce strhli, město obrátili v rozvaliny.
14 Kvilte, zámořské lodě,
vaše záštita je vypleněna!
15 V onen den bude Týr zapomenut na sedmdesát let, jako by to byly dny jediného krále; do uplynutí sedmdesáti let se Týru povede jako v té písničce o nevěstce:
16 „Vezmi citeru, obcházej město,
nevěstko zapomenutá,
hezky hrej, zpívej píseň za písní,
ať se připomeneš.“
17 Po uplynutí sedmdesáti let navštíví Hospodin Týr a ten se vrátí ke své nevěstčí mzdě; bude smilnit se všemi královstvími světa, co jich je na zemi. 18 Ale jeho obchodní zisk a jeho nevěstčí mzda se stanou svatým majetkem Hospodinovým. Nebudou uloženy ani uschovány; jeho obchodní zisk bude patřit těm, kteří přebývají před tváří Hospodinovou, aby se dosyta najedli a dobře oblékli.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Výnos o Údolí vidění:
Co je s tebou, že jsi celé vystoupilo na střechy,
2 město plné hluku, halasu,
město rozjařené?
Skolení tvoji nebyli skoleni mečem,
nezemřeli v boji.
3 Do jednoho prchli všichni tvoji náčelníci;
byli jati bez výstřelu z luku.
Všichni tvoji zastižení byli do jednoho jati v dáli na útěku.
4 Proto jsem řekl: „Odvraťte ode mne oči,
ať hořekuji a pláči;
nesnažte se mě těšit nad zhoubou dcery mého lidu!“
5 Neboť den poděšení a pošlapání a rozruchu,
den Panovníka, Hospodina zástupů, nastal v Údolí vidění,
den zhroucení zdí a křiku o pomoc k hoře.
6 Élam zvedl toulec,
má vozy s posádkou a koně,
a Kír obnažil štít.
7 Nejlepší z tvých dolin jsou plny vozů;
jezdci zaujali postavení před branami.
8 Odkryto bylo Judovo zaštítění.
Onoho dne jsi vzhlížel k výzbroji Domu lesa.
9 Viděli jste, jak mnoho bylo průlomů do města Davidova
a shromažďovali jste vodu z Dolního rybníka.
10 Pořídili jste soupis domů v Jeruzalémě
a strhávali jste domy pro zpevnění hradeb.
11 Mezi obojími hradbami jste zřídili nádrž
pro vodu Starého rybníka.
Nevzhlíželi jste však k tomu, který vše způsobil,
a neohlíželi jste se na toho, který to odedávna připravoval.
12 Onoho dne Panovník, Hospodin zástupů,
vyzval k pláči a k nářku a k vyholení lysiny
a k přepásání žíněnou suknicí,
13 a hle, veselí a radost,
porážení dobytka a zabíjení ovcí,
jedení masa a pití vína.
„Jezme a pijme, stejně zítra zemřeme!“
14 Mému sluchu však Hospodin zástupů zjevil
„Tato vaše nepravost jistotně nedojde smíření, zemřete,“
praví Panovník, Hospodin zástupů.
15 Toto praví Panovník, Hospodin zástupů:
Jdi, vydej se k tomu hodnostáři,
promluv k Šebnovi, správci domu:
16 „Co tu pohledáváš, koho tu máš,
žes tu vytesal pro sebe hrob?
Dal sis hrob vytesat vysoko,
dal sis vyhloubit příbytek ve skále!
17 Hle, Hospodin tě odvrhne,
odvrhne tě, ty hrdino, zabalí tě,
18 smotá, jako klubko tě svine,
jako míč tě odhodí do široširé země.
Tam umřeš a tam skončí tvé slavné vozy,
pohano domu svého pána.
19 Srazím tě z tvého postavení;
ze svého úřadu budeš svržen.
20 V onen den povolám svého služebníka Eljakíma,
syna Chilkijášova.
21 Obléknu ho do tvé suknice,
připevním mu tvoji šerpu,
tvou vladařskou moc vložím do jeho rukou
a stane se otcem obyvatel Jeruzaléma
i Judova domu.
22 Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova
; když otevře, nikdo nezavře,
a když zavře, nikdo neotevře.
23 Zarazím ho jako hřeb na spolehlivém místě
a stane se stolcem slávy otcovského domu.
24 Ale zavěsí se na něj všechna váha otcovského domu,
výhonky a odnože,
všechny malé nádoby,
jak misky, tak i všechny džbány.“
25 „V onen den, je výrok Hospodina zástupů, povolí hřeb zaražený na spolehlivém místě, zlomí se, spadne a náklad, který je na něm, se zničí.“ Tak promluvil Hospodin.
1 Výnos o Týru:
Kvilte, zámořské lodě!
Týr je vypleněn, je bez domu, je bez přístavu;
z Kitejské země to bylo rozhlášeno.
2 Zmlkněte, obyvatelé pobřeží!
Bylo v tobě plno sidónských obchodníků, mořeplavců.
3 Přes velké vody dopravovali výnos zemí,
setbu od Delty a sklizeň od Nilu;
byls tržištěm pronárodů. 4
Styď se, Sidóne!
Vždyť prohlásilo moře,
mořská pevnost řekla:
„Nepracuji k porodu a nerodím
ani nevychovávám jinochy,
o panny nepečuji.“
5 Jakmile ta zpráva dojde Egypťanům,
budou se nad zprávou o Týru svíjet v křeči.
6 Přeplavte se do Taršíše,
obyvatelé pobřeží, kvilte!
7 To že je váš rozjařený Týr?
Jeho původ je v dávnověku;
nohy ho nosí do daleka,
tam se usazuje.
8 Kdo takto rozhodl o Týru,
který udílel koruny panovnické?
Jeho obchodníci byli knížaty
a jeho kramáři nejváženějšími v zemi.
9 Hospodin zástupů tak rozhodl,
aby zlomil pýchu vší nádhery,
aby zlehčil všechny nejváženější v zemi.
10 Rozlej se jako Nil po své zemi,
taršíšská dcero; už tu není hráz.
11 Hospodin vztáhl ruku na moře,
otřásl královstvími,
vydal příkaz proti Kenaanu o zničení jeho záštit.
12 Vyhlásil: „Už nikdy nebudeš jásat,
násilím potupená panno, dcero sidónská!
Ke Kitejcům! Vstaň, přeplav se!
Ani tam nenajdeš odpočinutí.“
13 Pohleď na zemi Kaldejců; ten lid tu už není. Asýrie ji určila divé sběři. Postavili obléhací věže, paláce strhli, město obrátili v rozvaliny.
14 Kvilte, zámořské lodě,
vaše záštita je vypleněna!
15 V onen den bude Týr zapomenut na sedmdesát let, jako by to byly dny jediného krále; do uplynutí sedmdesáti let se Týru povede jako v té písničce o nevěstce:
16 „Vezmi citeru, obcházej město,
nevěstko zapomenutá,
hezky hrej, zpívej píseň za písní,
ať se připomeneš.“
17 Po uplynutí sedmdesáti let navštíví Hospodin Týr a ten se vrátí ke své nevěstčí mzdě; bude smilnit se všemi královstvími světa, co jich je na zemi. 18 Ale jeho obchodní zisk a jeho nevěstčí mzda se stanou svatým majetkem Hospodinovým. Nebudou uloženy ani uschovány; jeho obchodní zisk bude patřit těm, kteří přebývají před tváří Hospodinovou, aby se dosyta najedli a dobře oblékli.