Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

Dá se za rok přečíst Bible?

Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.

Co je k tomu tedy ještě potřeba?

Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u královských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.

Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Takové plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.

Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kteří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku třiceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nadchlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.

Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bibli, nejlepší?

Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjednodušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve společenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.

Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potýkají?

Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodokmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.

Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kostela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevykládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost

vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.

Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?

I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člověk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář pokusit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl následovat druhý krok, co znamená pro nás.

Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.

Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není skoro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?

Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vatikánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.

Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.

Jaký překlad byste doporučil?

Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.

Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bible pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.

Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dispozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.

Čím tedy začít?

Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového zákona Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduššího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.

Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srdcích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.

Jak velká část je v liturgických textech?

Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.

Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozornost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?

Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člověkem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťanské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto knihu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.

Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše společenství.

Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako literu?

Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.

A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?

Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.

Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.

Barbora Hronová

(s dovolením převzato z časopisu hradecké diecéze IKD 9/2010)

Rozpis na 512. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Izajáš, Úvod ke knize Izaiáš

Kniha Izaiáš

1. Izaiáš (Iz 1–39)

Osobnost a kniha

Prorok, jehož jméno značí Hospodin je spása, pocházel z Jeruzaléma, z urozeného rodu, narodil se kolem r. 765; jeho působení trvalo zhruba do konce VIII. stol., ale týkalo se jen některých kritických momentů, mezi nimiž nemáme o něm žádné zprávy.

Izaiáš je povolán za proroka v r. 740 – v této 1. fázi kritizuje rozmařilost obyvatel obou království, která bude potrestána (kap. 1–5); v období syrsko-efraimské války (kolem r. 735) varuje před spojenectvím s protiasyrskou koalicí, povzbuzuje k důvěře v Boha (kap. 1–6); kolem r. 724 ohlašuje brzký zánik Samaří (kap. 28); do začátku vlády Ezechiášovy (asi r. 716) spadají výroky proti národům (kap. 13–23); nezdařené Sancheribovo tažení proti Jeruzalému r. 701 je vylíčeno v kap. 36–39.

Přímé Izaiášovo autorství je sporné – lze je např. s jistotou vyloučit u biografické části (kap. 36–39), též 2 tzv. apokalypsy jsou pozdějšího data; důležitá byla jeho kázání (symbolické činy jsou u něj vzácné, svým synům však dává symbolická jména).

Struktura spisu zahrnujícího Iz 1–39:

1. kap. 1–5: proroctví proti Judsku a Jeruzalému;

2. kap. 6–12: kniha Immanuelova;

3. kap. 13–23: proroctví proti národům;

4. kap. 24–27: velká apokalypsa;

5. kap. 28–33: sbírka „běda“;

6. kap. 34–35: malá apokalypsa;

7. kap. 36–39: historická vsuvka

Základní témata: obhajoba Božího práva (kritika útlaku chudých), vyvolení Siónu, proti němuž marně útočí cizí národy; Boží svatost a transcendence jako mysterium tremendum; spása přicházející od Hospodina vyžaduje nespoléhat na lidské prostředky, ale mít víru; mesianismus vázaný na davidovskou linii, vrcholící v budoucím ideálním Potomku.

Z literárního hlediska je Izaiáš geniálním básníkem – užívá velmi působivých obrazů, dovede v hutné zkratce spojit konkrétnost se vznešeností.

2. Deuteroizaiáš (Iz 40–55)

Anonymní prorok útěchy (srov. Iz 40,1), aktivní ke konci babylónského zajetí, jeho spis přiřazen k Izaiášovu, jelikož patří k jeho duchovním dědicům; odlišen od Izaiáše v XVIII. stol. Döderleinem; zahrnuje kap. 40–55; rozdíly jsou rázu stylistického i obsahového (rozvláčnější, méně konkrétní, s apologetickým zaměřením) – zmínka o Kýrovi předpokládá 2. pol. VI. stol. př. Kr.

Kap. 40–48 se týkají spíše Jákoba-Izraele a jejich dominantním tématem je návrat ze zajetí, líčený jako nový exodus, slavnější než byl první (Hospodin sám je povede) – tradice blízká severu; kap. 49–55 se týkají Jeruzaléma a Siónu (tradice příznačná pro jih) a jejich dominantním tématem je stvoření jako vytržení z nicoty (širší základna pro naděje zajatců a současně polemika s babylónskými kosmogonickými mýty).

Služebník Hospodinův

Protagonista 4 zpěvů, původně asi tvořících jednotný text, později rozdělených a včleněných do Deuteroizaiáše (Duhmova teorie z konce XIX. stol.); jejich začátek je vždy zřetelný, konec 1. a 3. je nejistý: 42,1–4 (9); 49,1–6; 50,4–9 (11); 52,13–53,12; autorem snad Deuteroizaiáš sám, do textu vřazeny jím samým nebo jeho žáky.

Služebník Hospodinův je Bohem vyvolený, obdařený jeho Duchem, poslaný k Izraeli i k jiným národům hlásat právo; narazí přitom na odpor, ale jeho utrpení a smrt mají spasitelnou hodnotu; titul Hospodinův služebník není nový ani ojedinělý ve SZ, témata zpěvů (např. monoteismus, obrácení národů) souvisejí s obsahem zbytku knihy

Různé výklady odpovídají na otázku, kdo je Hospodinův služebník: výklad kolektivní ho ztotožňuje s Izraelem nebo alespoň s jeho ideální částí, výklady individuální za ním vidí buď historickou osobnost (Jeremiáš, Deuteroizaiáš) nebo osobnost eschatologickou (nesoucí rysy někoho z minulosti); nejpravděpodobnější je spojení kolektivního a individuálního aspektu – korporativní osobnost (jedinec zastupující společenství)

Překvapivým prvkem Zpěvů je převrat v běžném chápání lidských hodnot a Božího vyvolení – oproti samozřejmému úspěchu spravedlivého zde navenek spravedlivý ztroskotá, ale právě tím splní svůj úkol (nikoli jako trest za své hříchy, nýbrž jako ospravedlnění mnohých); tyto texty přijatelně vysvětlují pohoršlivý charakter Ježíšovy smrti, ačkoli NZ výslovně Ježíše se Služebníkem neztotožňuje (výjimku tvoří např. citace Iz 53,4 v Mt 8,17) – často zmiňovaný Syn člověka však má jeho rysy.

3. Tritoizaiáš (Iz 56–66)

Duhm oddělil kap. 56–66 od Deuteroizaiáše a přisoudil je neznámému prorokovi označovanému jako Tritoizaiáš; zdá se, že jde o sbírku různých prorockých výroků pocházejících od více autorů a z různých období, převážně však z první doby po návratu ze zajetí (někde předpokládají chrám dosud neobnovený, jinde již obnovený).

Prorok čelí zklamání z neuskutečněných nadějí tím, že jako důvod uvádí chybějící obrácení lidu a viny v oblasti náboženské i sociální, ale také potvrzuje neodvolatelnost Hospodinových příslibů; spis má mnoho společného jak s Deuteroizaiášem tak i s Ezechielem (důraz na chrámový kult); Iz 61,1–2 cituje Lk 4,18–19 jako promulgaci Ježíšova poslání.

Izajáš, kapitola 40

¹ „Potěšte, potěšte můj lid,“

praví váš Bůh.

² Mluvte k srdci Jeruzaléma,

provolejte k němu:

Čas jeho služby se naplnil,

odpykal si své provinění.

Vždyť z Hospodinovy ruky přijal

dvojnásobně za všechny své hříchy.

³ Hlas volajícího:

„Připravte na poušti cestu Hospodinu!

Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!

⁴ Každé údolí ať je vyvýšeno,

každá hora a pahorek sníženy.

Pahorkatina ať v rovinu se změní

a horské hřbety v pláně.

⁵ I zjeví se Hospodinova sláva

a všechno tvorstvo společně spatří,

že promluvila Hospodinova ústa.“

⁶ Hlas toho, jenž praví: „Volej!“

I otázal se: „Co mám volat?“

„Všechno tvorstvo je tráva

a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí.

⁷ Tráva usychá, květ vadne,

zavane-li na něj vítr Hospodinův.

Věru, lid je pouhá tráva.

⁸ Tráva usychá, květ vadne,

ale slovo Boha našeho je stálé navěky.“

⁹ Vystup si na horu vysokou,

Sijóne, který neseš radostnou zvěst,

co nejvíc zesil svůj hlas,

Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst,

zesil jej, neboj se!

Řekni judským městům:

„Hle, váš Bůh!

¹⁰ Panovník Hospodin přichází s mocí,

jeho paže se ujme vlády.

Hle, svoji mzdu má s sebou,

u sebe svůj výdělek.

¹¹ Jak pastýř pase své stádo,

beránky svou paží shromažďuje,

v náručí je nosí,

březí ovečky šetrně vede.“

¹² Kdopak svou hrstí odměřil vodstvo

a pídí nebesa změřil?

Kdo shrnul v odměrku všechen prach země

a hory odvážil na vahadlech,

pahorky na vážkách?

¹³ Kdo změřil Hospodinova ducha

a byl mu rádcem a vedl ho k poznání?

¹⁴ Kohopak o radu žádal, aby rozumnosti nabyl,

aby ho poučil o stezce práva,

naučil poznání

a seznámil ho s cestami rozumnosti?

¹⁵ Hle, pronárody jsou jako kapka ve vědru,

jak prášek na vahách.

Ale on pozvedá ostrovy jak smítko.

¹⁶ Dříví Libanónu by na oheň nestačilo,

jeho zvěř by nestačila pro zápalnou oběť.

¹⁷ Všechny pronárody nejsou před ním ničím,

jsou mu méně nežli nic, než nicota.

¹⁸ Ke komu připodobníte Boha?

Jakou podobu mu přisoudíte?

¹⁹ Řemeslník odleje modlu

a zlatotepec ji potáhne zlatem,

stříbrné řetízky přidělá zlatník.

²⁰ Chudák, který na takovou oběť nemá,

vybere dřevo, které netrouchniví,

a vyhledá zručného řemeslníka,

aby mu zhotovil modlu, jež by se neviklala.

²¹ Což o tom nevíte? Což jste neslyšeli?

Neoznámili vám to už na počátku?

Což nechápete,

kdo položil základy zemi?

²² Ten, který sídlí nad obzorem země,

jejíž obyvatelé jsou jako kobylky,

ten, který nebesa jak závoj roztahuje

a napíná je jako stan k obývání.

²³ Ten hodnostáře za nic nemá

a jako s nicotou nakládá se soudci země

²⁴ Sotva byli zasazeni, sotva byli zaseti,

sotva jejich odnož kořeny do země zapustila,

zaduje na ně a oni schnou

a vichr je odnáší jako slámu.

²⁵ „Ke komu mě chcete připodobnit,

aby mi byl roven?“ praví Svatý.

²⁶ „K výšině zvedněte zraky

a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?“

Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd

a všechny volá jménem;

má obrovskou sílu a úžasnou moc,

nechybí mu ani jedna.

²⁷ Proč říkáš, Jákobe,

proč, Izraeli, mluvíš takto:

„Má cesta je Hospodinu skryta,

můj Bůh přehlíží mé právo?“

²⁸ Cožpak nevíš?

Cožpak jsi neslyšel?

Hospodin, Bůh věčný,

stvořitel končin země,

není zemdlený, není znavený,

jeho rozumnost vystihnout nelze.

²⁹ On dává zemdlenému sílu

a dostatek odvahy bezmocnému.

³⁰ Mladíci jsou zemdlení a unavení,

jinoši se potácejí, klopýtají.

³¹ Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina,

nabývají nové síly;

vznášejí se jak orlové,

běží bez únavy,

jdou bez umdlení.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.