Vezmi a čti celou Bibli

¹ „Bratří a otcové, vyslechněte, co vám chci nyní říci na svou obhajobu.“ ² Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, úplně se uklidnili a Pavel pokračoval: ³ „Já jsem Žid a narodil jsem se v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. V Gamalielově škole jsem byl přesně vyučen zákonu našich otců. Byl jsem právě tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni, ⁴ a víru v Ježíše Krista jsem pronásledoval až na smrt, muže i ženy jsem dával spoutat a uvěznit, ⁵ jak mi může dosvědčit velekněz a celý sbor starších. Od nich jsem dostal doporučující dopisy pro židovské souvěrce v Damašku a vydal jsem se tam, abych tamější stoupence nové víry přivedl v poutech do Jeruzaléma a dal je potrestat.

⁶ Když jsem ještě byl na cestě a blížil se k Damašku, kolem poledne mě najednou obklopilo jasné světlo z nebe. ⁷ Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘ ⁸ Já jsem odpověděl: ‚Kdo jsi, Pane?‘ A on mi řekl: ‚Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.‘ ⁹ Moji průvodci viděli sice světlo, ale neslyšeli hlas toho, kdo ke mně mluvil. ¹⁰ Řekl jsem: ‚Co mám dělat, Pane?‘ A Pán mi řekl: ‚Vstaň a pokračuj v cestě do Damašku; tam ti bude řečeno všechno, co ti Bůh ukládá.‘ ¹¹ Protože jsem byl oslepen jasem toho světla, museli mě moji druhové vzít za ruku a tak mě dovedli do Damašku.

¹² Jeden muž, zbožný podle Božího zákona, jménem Ananiáš, který měl dobrou pověst u všech místních židů, ¹³ přišel za mnou, přistoupil ke mně a řekl: ‚Bratře Saule, otevři oči!‘ A já jsem v tu chvíli nabyl zraku. ¹⁴ On mi řekl: ‚Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst. ¹⁵ Budeš jeho svědkem před všemi lidmi a budeš mluvit o tom, co jsi viděl a slyšel. ¹⁶ Nuže, neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.‘

¹⁷ Když jsem se potom vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámě, upadl jsem do vytržení mysli. ¹⁸ Spatřil jsem Pána, jak mi říká: ‚Pospěš si a rychle odejdi z Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o mně.‘ ¹⁹ Já jsem odpověděl: ‚Pane, oni vědí, že jsem dával uvěznit a bičovat v synagógách ty, kdo v tebe věří. ²⁰ Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, byl jsem při tom, schvaloval jsem to a hlídal jsem šaty těch, kdo ho kamenovali.‘ ²¹ Ale Pán mi řekl: ‚Jdi, neboť já tě chci poslat daleko k pohanům!‘“

²² Poslouchali ho až do chvíle, kdy řekl tato slova; ale pak začali křičet: „Sprovoď ho ze světa! Nesmí zůstat na živu!“

²³ Protože křičeli, strhávali ze sebe šaty a házeli do vzduchu prach, ²⁴ rozkázal velitel vojákům, aby Pavla zavedli do pevnosti; dal jim pokyn, aby při výslechu použili bičování, neboť chtěl zjistit, proč proti němu tolik běsní. ²⁵ Když ho přivázali, řekl Pavel důstojníkovi, který měl službu: „Smíte bičovat římského občana, a to bez soudu?“ ²⁶ Když to důstojník uslyšel, šel k veliteli a hlásil mu to. Řekl mu: „Co chceš dělat? Ten člověk je římský občan!“ ²⁷ Velitel přišel k Pavlovi a ptal se ho: „Řekni mi, jsi římský občan?“ On odpověděl: „Ano.“ ²⁸ Velitel mu na to řekl: „Já jsem získal toto občanství za veliké peníze.“ Ale Pavel prohlásil: „Já jsem se jako římský občan už narodil.“ ²⁹ Ihned od něho odstoupili ti, co ho měli vyslýchat. A velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat.

³⁰ Na druhý den, aby bezpečně zjistil, z čeho židé Pavla obviňují, dal ho vyvést z vězení a nařídil, aby se shromáždili velekněží a celá rada.

¹ Pak dal přivést Pavla a postavil ho před ně. Pavel upřel zrak na jejich shromáždění a řekl: „Bratří, až do dneška žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem.“ ² Tu nařídil velekněz Ananiáš těm, kdo stáli u Pavla, aby ho udeřili přes ústa. ³ Nato se Pavel k němu obrátil a řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Sedíš zde, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu rozkazuješ, aby mě bili?“ ⁴ Ti, co stáli u Pavla, řekli: „Troufáš si urážet Božího velekněze?“ ⁵ Pavel odpověděl: „Nevěděl jsem, bratří, že je to velekněz. Vím, že je psáno: ‚Nebudeš tupit vládce svého lidu.‘“

⁶ Protože Pavel věděl, že jedna část rady patří k saduceům a druhá k farizeům, zvolal: „Bratří, já jsem farizeus, syn farizeův. Jsem souzen pro naději ve zmrtvýchvstání.“ ⁷ Když to řekl, vznikl spor mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdvojilo. ⁸ Saduceové totiž říkají, že není zmrtvýchvstání a že nejsou andělé a duchové, kdežto farizeové vyznávají obojí. ⁹ Nastal velký křik a někteří zákoníci z farizejské strany vstali a začali namítat: „Nic zlého na tom člověku nenacházíme. Co když k němu mluvil duch nebo anděl?“ ¹⁰ Hádka byla stále prudší a velitel se bál, že Pavla rozsápou. Proto povolal vojenský oddíl, aby Pavla vyrval z jejich středu a zavedl ho do pevnosti.

¹¹ Následující noc stanul před Pavlem Pán a řekl: „Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.“

¹² Když nastal den, židé se spolčili a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí. ¹³ Bylo jich více než čtyřicet, kdo se takto spikli. ¹⁴ Ti šli k velekněžím a starším a řekli: „Zapřisáhli jsme se, že nic nevezmeme do úst, dokud Pavla nezabijeme. ¹⁵ Vy teď spolu s radou požádejte velitele, aby dal Pavla přivést před vás, pod záminkou, že chcete důkladněji vyšetřit jeho případ. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než přijde na místo.“

¹⁶ O těch úkladech se doslechl syn Pavlovy sestry. Šel do pevnosti a oznámil to Pavlovi. ¹⁷ Pavel zavolal jednoho z důstojníků a řekl mu: „Zaveď tohoto mladíka k veliteli, má pro něho zprávu.“ ¹⁸ Ten ho vzal s sebou, dovedl k veliteli a řekl mu: „Zavolal mě vězeň Pavel a požádal mě, abych tohoto mladíka dovedl k tobě, protože ti chce něco sdělit.“ ¹⁹ Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a zeptal se: „Co mi chceš oznámit?“ ²⁰ On mu řekl: „Židé se domluvili, že tě požádají, abys dal zítra Pavla dovést před radu, která bude předstírat, že chce jeho případ důkladněji vyšetřit. ²¹ Ale ty jim nevěř, neboť na něho číhá více než čtyřicet mužů, kteří se zavázali přísahou, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvé rozhodnutí.“ ²² Velitel mladíka propustil a přikázal mu: „Nikomu nevyzraď, žes mi to oznámil.“

²³ Pak zavolal dva ze svých důstojníků a dal jim rozkaz: „Připravte na devátou hodinu večer dvě stě pěšáků pro cestu do Cesareje, dále sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců. ²⁴ Ať přichystají mezky a Pavla bezpečně dopraví k místodržiteli Félixovi.“ ²⁵ Současně napsal dopis tohoto znění: ²⁶ „Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe. ²⁷ Muže, kterého ti posílám, se zmocnili Židé a chtěli ho zabít. Když jsem se dověděl, že je to římský občan, zasáhl jsem s vojenským oddílem a vysvobodil ho. ²⁸ Chtěl jsem přesně zjistit, z čeho jej obviňují, a proto jsem ho dal přivést před jejich radu. ²⁹ Shledal jsem, že se žaloba týká sporných otázek jejich zákona, ale že nejde o žádný zločin, který by zasluhoval smrt nebo vězení. ³⁰ Protože jsem se dověděl, že proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho ihned k tobě a také žalobcům jsem nařídil, aby ho žalovali před tvým soudem.“

³¹ Vojáci tedy podle rozkazu vzali Pavla a během noci ho dopravili do Antipatridy. ³² Na druhý den nechali jezdce pokračovat v cestě s Pavlem a sami se vrátili do pevnosti. ³³ Jezdci dojeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a předali mu i Pavla. ³⁴ Místodržitel přečetl dopis a zeptal se Pavla, z které provincie pochází. Když se dověděl, že z Kilikie, ³⁵ řekl: „Vyslechnu tě, jakmile se dostaví tvoji žalobci.“ A dal rozkaz, aby byl hlídán v Herodově paláci.

¹ Za pět dní přišel velekněz Ananiáš s několika staršími a s nějakým Tertullem právníkem, a dostavili se k místodržiteli, aby na Pavla podali žalobu. Když byl Pavel předvolán, ² Tertullus začal obžalobu: „Vznešený Félixi, tvou zásluhou se těšíme dokonalému míru a tvou moudrou péčí spěje všechno u tohoto národa k lepšímu. ³ Vždy a všude to přijímáme s velikou vděčností. ⁴ Ale abych tě už déle nezdržoval, prosím tě, abys byl tak laskav a krátce nás vyslechl. ⁵ Shledali jsme, že tento člověk jako morová nákaza po celém světě vyvolává nepokoje mezi Židy a je hlavou nazorejské sekty. ⁶ Pokusil se i znesvětit chrám a my jsme ho zadrželi a chtěli jsme ho soudit podle našeho zákona. ⁷ Ale velitel Lysias zasáhl a násilně nám ho vzal z rukou; a poručil, aby jeho žalobci přišli k tobě. ⁸ Až ho budeš vyslýchat, můžeš se sám přesvědčit o tom všem, co na něj žalujeme.“ ⁹ K jeho řeči se připojili i Židé a tvrdili, že je tomu tak.

¹⁰ Když ho místodržitel vyzval k obhajobě, Pavel promluvil: „Vím, že už mnoho let vykonáváš úřad soudce v tomto národě, a proto s klidnou myslí přednáším svou obhajobu. ¹¹ Můžeš si zjistit, že tomu není víc než dvanáct dní, co jsem přišel do Jeruzaléma, abych se poklonil Bohu, ¹² a ani v chrámě, ani v synagógách, ani jinde ve městě mě nikdo nepřistihl, že bych se s někým přel anebo dokonce podněcoval vzpouru davu. ¹³ A nemohou dokázat před tebou nic, pro co mě nyní žalují. ¹⁴ Přiznávám se ti však k tomu, že podle směru, který oni označují za sektu, sloužím Bohu svých předků: Věřím všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách, ¹⁵ a tak jako oni mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu. ¹⁶ Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svědomí před Bohem i lidmi. ¹⁷ Po mnoha letech jsem se vrátil, abych svému národu odevzdal peněžitou podporu a přinesl oběti v chrámě. ¹⁸ A při nich mě tam po očistném obřadu spatřili. Nedošlo při tom ani k shluku, ani k výtržnostem. ¹⁹ Byli tam ovšem někteří Židé z provincie Asie a ti by měli být přítomni před tebou a přednést žalobu, mají-li něco proti mně. ²⁰ Anebo tito přítomní ať řeknou, jaký zločin na mně našli, když jsem stál před veleradou, ²¹ kromě toho, že jsem mezi nimi zvolal: ‚Pro víru ve zmrtvýchvstání jsem dnes od vás souzen.‘“

²² Pak Félix, ač dobře znal všecko o tom učení, odročil přelíčení a řekl: „Jakmile přijde velitel Lysias, rozhodnu ve vaší při.“ ²³ Nařídil důstojníkovi, aby Pavla držel v mírné vazbě a nikomu z jeho přátel nebránil, kdyby mu chtěl posloužit.

²⁴ Po několika dnech přišel Félix se svou manželkou Drusillou, která byla židovka, dal si zavolat Pavla a poslouchal jeho výklad o víře v Krista Ježíše. ²⁵ Když však Pavel začal hovořit o spravedlnosti a zdrženlivosti a o budoucím soudu, pocítil Félix úzkost a řekl: „Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zase zavolat.“ ²⁶ Zároveň doufal, že dostane od Pavla peníze. Proto si ho také dal častěji zavolat a hovořil s ním. ²⁷ Po dvou letech se stal jeho nástupcem Porcius Festus. Ale Félix zanechal Pavla ve vazbě, protože se chtěl zavděčit Židům.

¹ Za tři dny po svém příchodu do provincie odebral se Festus z Cesareje do Jeruzaléma. ² Tam se k němu dostavili velekněží a přední Židé s žalobou proti Pavlovi. Žádali ho, ³ aby jim prokázal laskavost a dal Pavla přivést do Jeruzaléma. Ale byla to léčka, protože chtěli Pavla na cestě zabít. ⁴ Festus jim odpověděl, že Pavel je ve vazbě v Cesareji a on sám že také brzo odcestuje. ⁵ A řekl: „Ať tedy vaši zástupci tam jdou se mnou a podají na toho člověka žalobu, jestliže se něčeho dopustil.“

⁶ Festus se mezi nimi nezdržel víc než osm nebo deset dní a vrátil se do Cesareje. Na druhý den zasedl k soudu a rozkázal přivést Pavla. ⁷ Když ho přivedli, postavili se proti němu Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění; nemohli je však nijak dokázat. ⁸ Pavel se hájil takto: „Neprovinil jsem se ničím ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři.“ ⁹ Festus se chtěl zavděčit Židům a odpověděl Pavlovi: „Chceš jít do Jeruzaléma a tam být přede mnou souzen z těchto obvinění?“ ¹⁰ Ale Pavel řekl: „Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Proti Židům jsem se v ničem neprovinil, jak i ty velmi dobře víš. ¹¹ Jestliže jsem vinen a spáchal jsem něco, za co si zasloužím smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však pravda, z čeho mě tito žalobci obviňují, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.“ ¹² Nato Festus promluvil se svými rádci a pak odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“

¹³ Uplynulo několik dní a do Cesareje přišli král Agrippa a Bereniké, aby pozdravili Festa. ¹⁴ Protože se tam zdrželi nějakou dobu, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: „Je zde muž, kterého Félix zanechal ve vazbě. ¹⁵ Když jsem přišel do Jeruzaléma, obrátili se na mne velekněží a židovští starší se žalobou proti němu a žádali jeho odsouzení. ¹⁶ Odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku odsoudit člověka, dokud není postaven před žalobce a nedostane možnost hájit se proti jejich obvinění. ¹⁷ Když sem přišli, bez odkladu jsem hned druhý den zasedl k soudu a rozkázal jsem přivést toho muže. ¹⁸ Žalobci vystoupili proti němu, ale neobviňovali ho ze žádných zločinů, jak jsem očekával, ¹⁹ nýbrž měli s ním jen nějaké spory o své náboženství a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že je živ. ²⁰ Protože se v těchto otázkách nevyznám, navrhoval jsem, zda by se nechtěl odebrat do Jeruzaléma a tam být v té věci souzen. ²¹ Avšak Pavel podal odvolání a žádal, aby byl ponechán ve vazbě až do rozhodnutí císařova; proto jsem dal rozkaz, aby zůstal ve vězení, než ho pošlu k císaři.“ ²² Agrippa řekl Festovi: „Také já bych rád slyšel toho člověka.“ Festus odpověděl: „Zítra ho budeš slyšet.“

²³ Na druhý den tedy přišli Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a vstoupili spolu s vysokými důstojníky a předními muži města do přijímací síně. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel. ²⁴ Festus pak promluvil: „Králi Agrippo a všichni zde přítomní, vidíte toho muže, na něhož si u mne všichni Židé jak v Jeruzalémě, tak zde stěžovali a křičeli, že nesmí zůstat na živu. ²⁵ Já jsem zjistil, že nespáchal nic, zač by zasluhoval smrt. Protože on sám se odvolal k císaři, rozhodl jsem, že ho k němu pošlu. ²⁶ Nemám však nic určitého, co bych o něm císaři napsal. Proto jsem ho dal předvést před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abyste ho vyslechli a já se dověděl, co mám napsat. ²⁷ Zdá se mi totiž nerozumné poslat vězně a neuvést zároveň obvinění vznesená proti němu.“