Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 530. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Izajáš, kapitola 58
1 „Volej z plna hrdla, bez zábran!
Rozezvuč svůj hlas jako polnici!
Mému lidu ohlas jeho nevěrnost,
domu Jákobovu jeho hříchy.
2 Den co den se mne dotazují,
chtějí poznat moje cesty jako pronárod,
jenž koná spravedlnost
a řád svého Boha neopouští;
na spravedlivé řády se mě doptávají,
chtěli by mít Boha blízko.
3 ‚Proč se postíme, a nevšímáš si toho?
Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.‘
Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám
a honíte všechny své dělníky.
4 Postíte se jenom pro spory a hádky,
abyste mohli svévolně udeřit pěstí.
Nepostíte se tak,
aby bylo slyšet váš hlas na výšině.
5 Což to je půst, který si přeji?
Den, kdy se člověk pokořuje,
kdy hlavu sklání jako rákos,
žínici obléká a popelem si podestýlá?
Dá se toto nazvat postem,
dnem, v němž má Hospodin zalíbení?
6 Zdalipak půst, který já si přeji, není toto:
Rozevřít okovy svévole,
rozvázat jha,
dát ujařmeným volnost,
každé jho rozbít?
7 Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému,
přijímat do domu utištěné,
ty, kdo jsou bez přístřeší?
Vidíš-li nahého, obléknout ho,
nebýt netečný k vlastní krvi?
8 Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo
a rychle se zhojí tvá rána.
Před tebou půjde tvá spravedlnost,
za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.
9 Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví,
vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!‘
Odstraníš-li ze svého středu jho,
hrozící prst a ničemná slova,
10 budeš-li štědrý k hladovému
a nasytíš-li ztrápeného,
vzejde ti v temnotě světlo
a tvůj soumrak bude jak poledne.“
11 Hospodin tě povede neustále,
bude tě sytit i v krajinách vyprahlých,
zdatnost dodá tvým kostem;
budeš jako zahrada zavlažovaná,
jako vodní zřídlo,
jemuž se vody neztrácejí.
12 Co bylo od věků v troskách,
vybudují ti, kdo z tebe vzejdou,
opět postavíš, co založila minulá pokolení.
Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny
a obnovuje stezky k sídlům.
13 Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek,
od prosazování svých zálib v můj svatý den,
nazveš-li den odpočinku rozkošným,
svatý den Hospodinův přeslavným,
budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest,
že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči,
14 tu nalezneš rozkoš v Hospodinu
„a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země
a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit.“
Tak promluvila Hospodinova ústa.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 „Volej z plna hrdla, bez zábran!
Rozezvuč svůj hlas jako polnici!
Mému lidu ohlas jeho nevěrnost,
domu Jákobovu jeho hříchy.
2 Den co den se mne dotazují,
chtějí poznat moje cesty jako pronárod,
jenž koná spravedlnost
a řád svého Boha neopouští;
na spravedlivé řády se mě doptávají,
chtěli by mít Boha blízko.
3 ‚Proč se postíme, a nevšímáš si toho?
Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.‘
Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám
a honíte všechny své dělníky.
4 Postíte se jenom pro spory a hádky,
abyste mohli svévolně udeřit pěstí.
Nepostíte se tak,
aby bylo slyšet váš hlas na výšině.
5 Což to je půst, který si přeji?
Den, kdy se člověk pokořuje,
kdy hlavu sklání jako rákos,
žínici obléká a popelem si podestýlá?
Dá se toto nazvat postem,
dnem, v němž má Hospodin zalíbení?
6 Zdalipak půst, který já si přeji, není toto:
Rozevřít okovy svévole,
rozvázat jha,
dát ujařmeným volnost,
každé jho rozbít?
7 Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému,
přijímat do domu utištěné,
ty, kdo jsou bez přístřeší?
Vidíš-li nahého, obléknout ho,
nebýt netečný k vlastní krvi?
8 Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo
a rychle se zhojí tvá rána.
Před tebou půjde tvá spravedlnost,
za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.
9 Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví,
vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!‘
Odstraníš-li ze svého středu jho,
hrozící prst a ničemná slova,
10 budeš-li štědrý k hladovému
a nasytíš-li ztrápeného,
vzejde ti v temnotě světlo
a tvůj soumrak bude jak poledne.“
11 Hospodin tě povede neustále,
bude tě sytit i v krajinách vyprahlých,
zdatnost dodá tvým kostem;
budeš jako zahrada zavlažovaná,
jako vodní zřídlo,
jemuž se vody neztrácejí.
12 Co bylo od věků v troskách,
vybudují ti, kdo z tebe vzejdou,
opět postavíš, co založila minulá pokolení.
Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny
a obnovuje stezky k sídlům.
13 Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek,
od prosazování svých zálib v můj svatý den,
nazveš-li den odpočinku rozkošným,
svatý den Hospodinův přeslavným,
budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest,
že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči,
14 tu nalezneš rozkoš v Hospodinu
„a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země
a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit.“
Tak promluvila Hospodinova ústa.