Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 59. den čtení Přehled čtení„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka.
Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání,
které jsou v tobě ukryté.
Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky.
Amen.“Numeri, kapitola 18
1 Hospodin řekl Áronovi: „Ty a s tebou tvoji synové i celý tvůj rod budete odpovědni za každou nepravost ve svatyni; ty a s tebou tvoji synové budete odpovědni za každou nepravost svého kněžství. 2 Také svým bratřím, pokolení Léviho, kmenu svého otce, dovolíš, aby přistupovali s tebou. Přidruží se k tobě a budou ti přisluhovat, kdežto ty a s tebou tvoji synové budete před stanem svědectví. 3 Budou držet stráž u tebe i stráž při celém stanu. Ale k předmětům ve svatyni a k oltáři se nepřiblíží, aby nezemřeli ani oni ani vy. 4 Přidruží se k tobě a budou držet stráž při stanu setkávání a konat při stanu veškerou službu. Nikdo nepovolaný se k vám nepřiblíží. 5 Budete držet stráž při svatyni a stráž při oltáři, aby už na Izraelce nedolehl hrozný hněv. 6 Já sám jsem vzal vaše bratry lévijce z Izraelců pro vás jako dar, jako darované Hospodinu, aby vykonávali službu při stanu setkávání. 7 Ty však a s tebou tvoji synové budete dbát na své kněžské povinnosti ve všem, co se týká oltáře i služby uvnitř před oponou; tam budete sloužit. Vaši kněžskou službu vám dávám darem. Kdyby se přiblížil někdo nepovolaný, zemře.“
8 Hospodin promluvil k Áronovi: „Hle, dávám ti na starost své oběti pozdvihování; dávám je provždy platným nařízením tobě i tvým synům jako příděl ze všech svatých darů Izraelců. 9 Z nejsvětějších darů, z toho, co nepřijde na oheň, ti bude patřit toto: všechny jejich obětní dary při každé jejich oběti přídavné i při každé jejich oběti za hřích a za vinu, které mi budou dávat; nejsvětější dary budou patřit tobě a tvým synům. 10 Na velesvatém místě je budeš jíst; bude je jíst každý mužského pohlaví; svaté patří tobě. 11 Toto bude tvoje: oběť pozdvihování z jejich darů. Při všech obětech podávání, přinášených Izraelci, dávám ji tobě a s tebou i tvým synům a dcerám provždy platným nařízením; smí je jíst každý, kdo je v tvém domě čistý. 12 Dávám ti všechen nejlepší čerstvý olej a všechen nejlepší mošt a obilí, jejich prvotiny, které budou odevzdávat Hospodinu. 13 Tvoje budou rané plody ze všeho, co bude v jejich zemi, co budou přinášet Hospodinu; smí je jíst každý, kdo je v tvém domě čistý. 14 Tvé bude i všechno, co je v Izraeli postiženo klatbou. 15 Všechno, co z veškerého tvorstva otvírá lůno a co se přináší v oběť Hospodinu, jak z lidí, tak z dobytka, bude tvoje; avšak prvorozené z lidí bezpodmínečně vyplatíš, také vyplatíš prvorozené z nečistého dobytka. 16 Budeš je vyplácet od stáří jednoho měsíce; výplatné se bude vyměřovat ve stříbře: pět šekelů podle váhy určené svatyní; jeden šekel je dvacet zrn. 17 Nebudeš vyplácet jen prvorozené ze skotu nebo prvorozené z ovcí či z koz; je to svaté. Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk obrátíš v obětní dým. To je ohnivá oběť, libá vůně pro Hospodina. 18 Jejich maso bude tvoje, stejně jako jsou tvoje hrudí z oběti podávání a pravá kýta. 19 Všechny oběti pozdvihování svatých darů, které pozdvihují Izraelci k Hospodinu, dávám tobě a s tebou i tvým synům a dcerám provždy platným nařízením. Je to smlouva potvrzená solí, provždy platná před Hospodinem pro tebe i pro tvé potomstvo.“ 20 Hospodin řekl Áronovi: „V jejich zemi nebudeš mít mezi nimi dědictví ani podíl. Tvůj podíl i tvé dědictví uprostřed Izraelců jsem já.
21 Léviovcům dávám v Izraeli za dědictví všechny desátky za jejich službu, neboť oni konají službu při stanu setkávání. 22 Izraelci ať se už ke stanu setkávání nepřibližují, aby se neobtížili hříchem a nezemřeli. 23 Službu při stanu setkávání budou konat pouze lévijci; sami budou odpovědni za každou svou nepravost. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení. A nebudou mít uprostřed Izraelců dědictví. 24 Zato dávám lévijcům za dědictví desátky Izraelců, které pozdvihují k Hospodinu v oběť pozdvihování. Proto jsem jim řekl, že nebudou mít uprostřed Izraelců dědictví.“
25 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 26 „Mluv k lévijcům a řekni jim: Když převezmete od Izraelců desátky, které vám od nich dávám do dědictví, budete z nich pozdvihovat v oběť Hospodinu desátý díl z desátku. 27 To vám bude uznáno za vaši oběť pozdvihování, jako by šlo o obilí z humna a o šťávu z lisu. 28 Tak budete pozdvihovat také vy oběť pozdvihování Hospodinu, totiž ze všech svých desátků, které od Izraelců přijmete, a z nich odevzdáte Hospodinovu oběť pozdvihování knězi Áronovi. 29 Ze všech darů vám náležejících budete pozdvihovat každou oběť pozdvihování Hospodinu, svatý díl ze všeho nejlepšího. 30 Dále jim řekneš: Když budete pozdvihovat to nejlepší z nich, bude to lévijcům uznáno jako výtěžek z humna a lisu. 31 Smíte to jíst spolu se svými rodinami kdekoli, neboť to je vaše mzda za vaši službu při stanu setkávání. 32 Neobtížíte se hříchem, když z toho budete pozdvihováním oddělovat to nejlepší, neznesvětíte svaté dary Izraelců a nezemřete.“
Numeri, kapitola 19
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: 2 „Toto je nařízení zákona, které přikázal Hospodin: Mluv k Izraelcům, ať k tobě přivedou červenohnědou krávu bez vady a bez poskvrny, na niž dosud nebylo vloženo jho. 3 Předáte ji knězi Eleazarovi; ten ji vyvede ven z tábora a za jeho přítomnosti bude poražena. 4 Kněz Eleazar potom nabere na prst trochu její krve a sedmkrát stříkne krví směrem ke stanu setkávání. 5 Kráva pak před jeho očima bude spálena; spálí se její kůže i maso a krev včetně výmětů. 6 Potom vezme kněz cedrové dřevo s yzopem a karmínovým barvivem a hodí je na spalovanou krávu. 7 Až si kněz vypere roucha a omyje se celý vodou, může vejít do tábora, ale bude nečistý až do večera. 8 I ten, kdo ji spaluje, vypere si ve vodě roucha, celý se omyje vodou a bude nečistý až do večera. 9 Někdo čistý sebere popel ze spálené krávy a uloží jej na čisté místo venku za táborem. Tam se bude uchovávat pro pospolitost Izraelců, pro přípravu očistné vody k očišťování od hříchu. 10 I ten, kdo sebere popel z krávy, vypere si roucha a bude nečistý až do večera.
To bude provždy platné nařízení pro Izraelce i pro hosta, který pobývá mezi nimi: 11 Kdo by se dotkl kteréhokoli mrtvého člověka, bude nečistý po sedm dní. 12 Třetího a sedmého dne se bude tou vodou očišťovat od hříchu a bude čistý. Jestliže se však nebude očišťovat od hříchu třetího a sedmého dne, nebude čistý. 13 Každý, kdo by se dotkl mrtvého, člověka, který zemřel, a neočistil by se od hříchu, poskvrní Hospodinův příbytek. Takový bude z Izraele vyobcován, neboť nebyl pokropen očistnou vodou; je nečistý, jeho nečistota na něm zůstává lpět.
14 Toto je řád: Když někdo zemře ve stanu, každý, kdo do toho stanu vstoupí, a každý, kdo v tom stanu je, bude nečistý po sedm dní. 15 Také každá otevřená nádoba, pokud na ní není přivázána poklice, bude nečistá. 16 Každý, kdo se na poli dotkne skoleného mečem nebo mrtvého anebo lidských kostí či hrobu, bude nečistý po sedm dní. 17 Pro nečistého vezmou trochu prachu z krávy spálené k očišťování od hříchu a na něj se do nádoby nalije čerstvá voda. 18 Někdo čistý vezme yzop, smočí v té vodě a stříkne na stan, na všechno nádobí i na všechny lidi, kteří tam jsou, i na toho, kdo se dotkl kostí nebo skoleného anebo mrtvého či hrobu. 19 Třetího a sedmého dne stříkne čistý na nečistého, a tak jej očistí sedmého dne od hříchu. Ten si vypere roucho, omyje se vodou a večer bude čistý. 20 Když se někdo znečistí a od hříchu se neočistí, bude vyobcován ze shromáždění, neboť poskvrnil Hospodinovu svatyni; nebyl pokropen očistnou vodou, je nečistý. 21 To jim bude provždy platné nařízení. Ten, kdo bude stříkat očistnou vodou, vypere si roucha, a kdo se dotkne očistné vody, bude nečistý až do večera. 22 Také vše, čeho se dotkne nečistý, bude nečisté, i člověk, který se ho dotkne, bude nečistý až do večera.“
Numeri, kapitola 20
1 Celá pospolitost Izraelců dorazila v prvním měsíci na poušť Sin. Lid se usadil v Kádeši. Tam zemřela Mirjam a byla tam i pochována. 2 Pospolitost neměla vody. Proto se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi. 3 Lid se dal s Mojžíšem do sváru. Naříkali: „Kéž bychom byli také zahynuli, když zahynuli naši bratří před Hospodinem! 4 Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění na tuto poušť? Abychom tu pomřeli, my i náš dobytek? 5 Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás uvedli na toto zlé místo? Na místo, kde nelze sít obilí ani pěstovat fíky nebo vinnou révu či granátová jablka, ba není tady ani voda k napití.“ 6 I odešli Mojžíš a Áron od shromáždění ke vchodu do stanu setkávání a padli na tvář. Tu se jim ukázala Hospodinova sláva.
7 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 8 „Vezmi hůl, svolej spolu se svým bratrem Áronem pospolitost a před jejich očima promluvte ke skalisku, ať vydá vodu. Vyvedeš jim tak vodu ze skaliska a napojíš pospolitost i jejich dobytek.“ 9 Mojžíš tedy vzal hůl, která byla před Hospodinem, jak mu přikázal. 10 I svolal Mojžíš s Áronem shromáždění před skalisko. Řekl jim: „Poslyšte, odbojníci! To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?“ 11 Nato Mojžíš pozdvihl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skaliska a vytryskl proud vody, takže se napila pospolitost i jejich dobytek. 12 Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám.“ 13 To jsou Vody Meriba (to je Vody sváru), protože se Izraelci přeli s Hospodinem; on však mezi nimi prokázal svou svatost.
14 Mojžíš vyslal z Kádeše posly k edómskému králi se žádostí: „Toto praví tvůj bratr Izrael: Ty znáš všechny útrapy, které nás potkaly. 15 Naši otcové sestoupili do Egypta. V Egyptě jsme sídlili po dlouhý čas. Egypťané však s námi i s našimi otci nakládali zle. 16 Úpěli jsme k Hospodinu a on nás vyslyšel. Seslal svého posla a vyvedl nás z Egypta. A tak jsme v Kádeši, v městě na pomezí tvého území. 17 Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepotáhneme přes pole ani vinice a nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud neprojdeme tvým územím.“ 18 Ale Edóm mu řekl: „Mou zemí procházet nebudeš, jinak proti tobě vytáhnu s mečem.“ 19 Izraelci mu odpověděli: „Potáhneme po silnici. Jestliže budeme pít tvou vodu, my nebo náš dobytek, zaplatíme ji. O nic jiného nejde, než abychom mohli pěšky projít.“ 20 Edóm zase odmítl: „Procházet nebudeš.“ A vytáhl proti němu s početným lidem a s velkou mocí. 21 Tak odmítl Edóm povolit Izraeli průchod svým územím, a Izrael se mu vyhnul.
22 Z Kádeše táhli dál a celá pospolitost Izraelců dorazila k hoře Hóru. 23 Na hoře Hóru na pomezí edómské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: 24 „Áron bude připojen ke svému lidu a nevejde do země, kterou dám Izraelcům, protože jste jednali vzpurně proti mému rozkazu při Vodách sváru. 25 Vyveď Árona a jeho syna Eleazara vzhůru na horu Hór. 26 Svlékni Áronovi jeho roucho a obleč do něho jeho syna Eleazara. Áron bude připojen k svému lidu, zemře tam.“ 27 Mojžíš vykonal, co mu přikázal Hospodin. Před očima celé pospolitosti vystoupili na horu Hór. 28 Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl do něho jeho syna Eleazara. I zemřel tam Áron na vrcholu hory. Mojžíš s Eleazarem z hory pak sestoupili. 29 Když celá pospolitost spatřila, že Áron zesnul, celý dům izraelský Árona oplakával po třicet dní.
Numeri, kapitola 21
1 Když uslyšel aradský král, Kenaanec sídlící v Negebu, že Izrael přichází cestou z Atárímu, dal se s Izraelem do boje a některé z nich zajal. 2 Tu se Izrael zavázal Hospodinu slibem: „Jestliže skutečně vydáš do mých rukou tento lid, zničím jejich města jako klatá.“ 3 Hospodin Izraele vyslyšel a Kenaance mu vydal. Vyhubil je i s jejich městy jako klaté a nazval to místo Chorma (to je Klatbě propadlé).
4 Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti 5 a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ 6 I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. 7 Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. 8 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ 9 Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.
10 Izraelci táhli dál a utábořili se v Obótu. 11 Pak vytáhli z Obótu a utábořili se v Ijé-abárímu, na poušti ležící na východ od Moábu. 12 Odtud táhli dál a utábořili se v úvalu Zeredu. 13 Odtud táhli dál a utábořili se na druhé straně Arnónu, na poušti vycházející z emorejského území; Arnón je totiž moábskou hranicí mezi Moábem a Emorejci. 14 Proto se říká v Knize Hospodinových bojů:
„Přemohl Vahéba v bouři i úvaly, Arnón 15 a sráz úvalů, který spadá tam, co sídlí Ar, který se dotýká pomezí moábského.“
16 Odtud táhli do Beéru. To je Beér (neboli Studna), kde řekl Hospodin Mojžíšovi: „Shromáždi lid a já jim dám vodu.“
17 Tehdy zpíval Izrael tuto píseň:
„Vytryskni, studnice!
Zazpívejte o ní!
18 Studnici kopali velmožové, hloubili ji urození z lidu palcátem a svými holemi.“
A z pouště táhli do Matany, 19 z Matany do Nachalíelu, z Nachalíelu do Bamótu, 20 z Bamótu do údolí v poli Moábském při vrcholu Pisgy, který vyčnívá nad pustinou Ješímónem.
21 Izrael vyslal k emorejskému králi Síchonovi posly se vzkazem: 22 „Chtěl bych projít tvou zemí. Neodbočíme do polí ani do vinic a nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou, dokud neprojdeme tvým územím.“ 23 Síchon však Izraeli svým územím projít nedovolil, ale shromáždil všechen svůj lid a vytáhl proti Izraeli na poušť. Dorazil do Jahsy a bojoval s Izraelem. 24 Izrael ho však pobil ostřím meče a obsadil jeho zemi od Arnónu po Jabok až k Amónovcům; hranice Amónovců byla totiž pevná. 25 Izrael zabral všechna tato města. Tak se Izrael usadil ve všech emorejských městech i v Chešbónu a ve všech jeho vesnicích. 26 Chešbón byl totiž městem Síchona, krále emorejského. Ten bojoval proti někdejšímu moábskému králi a odňal z jeho rukou všechnu jeho zemi až k Arnónu. 27 Proto říkají průpovídkáři:
„Vejděte do Chešbónu!
Pěkně je vystavěno a opevněno Síchonovo město!
28 Avšak oheň vyšlehne z Chešbónu, plamen ze Síchonovy tvrze, pozře Ar Moábský, baaly posvátných návrší Arnónu.
29 Běda tobě, Moábe, jsi ztracen, lide Kemóšův!
Učinil z jeho synů utečence, z jeho dcer zajatkyně Síchona, krále Emorejců.
30 Ale my jsme jim vrhli los. Zanikl Chešbón po Dibón, zpustošili jsme jej po Nófach, tam u Médeby.“ 31
Tak se Izrael usadil v emorejské zemi. 32 Mojžíš pak poslal zvědy, aby prošli Jaezer. Dobyli jeho vesnice a podrobili si Emorejce, kteří tam byli. 33 Nato se obrátili a vystoupili cestou k Bášanu. Bášanský král Óg vytáhl se vším svým lidem k boji proti nim do Edreí. 34 Hospodin však řekl Mojžíšovi: „Neboj se ho, neboť ho vydám do tvých rukou se vším jeho lidem i s jeho zemí. Naložíš s ním, jako jsi naložil se Síchonem, králem emorejským, sídlícím v Chešbónu.“ 35 A pobili ho i s jeho syny a všechen jeho lid, takže nikdo nevyvázl, a jeho zemi obsadili.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Hospodin řekl Áronovi: „Ty a s tebou tvoji synové i celý tvůj rod budete odpovědni za každou nepravost ve svatyni; ty a s tebou tvoji synové budete odpovědni za každou nepravost svého kněžství. 2 Také svým bratřím, pokolení Léviho, kmenu svého otce, dovolíš, aby přistupovali s tebou. Přidruží se k tobě a budou ti přisluhovat, kdežto ty a s tebou tvoji synové budete před stanem svědectví. 3 Budou držet stráž u tebe i stráž při celém stanu. Ale k předmětům ve svatyni a k oltáři se nepřiblíží, aby nezemřeli ani oni ani vy. 4 Přidruží se k tobě a budou držet stráž při stanu setkávání a konat při stanu veškerou službu. Nikdo nepovolaný se k vám nepřiblíží. 5 Budete držet stráž při svatyni a stráž při oltáři, aby už na Izraelce nedolehl hrozný hněv. 6 Já sám jsem vzal vaše bratry lévijce z Izraelců pro vás jako dar, jako darované Hospodinu, aby vykonávali službu při stanu setkávání. 7 Ty však a s tebou tvoji synové budete dbát na své kněžské povinnosti ve všem, co se týká oltáře i služby uvnitř před oponou; tam budete sloužit. Vaši kněžskou službu vám dávám darem. Kdyby se přiblížil někdo nepovolaný, zemře.“
8 Hospodin promluvil k Áronovi: „Hle, dávám ti na starost své oběti pozdvihování; dávám je provždy platným nařízením tobě i tvým synům jako příděl ze všech svatých darů Izraelců. 9 Z nejsvětějších darů, z toho, co nepřijde na oheň, ti bude patřit toto: všechny jejich obětní dary při každé jejich oběti přídavné i při každé jejich oběti za hřích a za vinu, které mi budou dávat; nejsvětější dary budou patřit tobě a tvým synům. 10 Na velesvatém místě je budeš jíst; bude je jíst každý mužského pohlaví; svaté patří tobě. 11 Toto bude tvoje: oběť pozdvihování z jejich darů. Při všech obětech podávání, přinášených Izraelci, dávám ji tobě a s tebou i tvým synům a dcerám provždy platným nařízením; smí je jíst každý, kdo je v tvém domě čistý. 12 Dávám ti všechen nejlepší čerstvý olej a všechen nejlepší mošt a obilí, jejich prvotiny, které budou odevzdávat Hospodinu. 13 Tvoje budou rané plody ze všeho, co bude v jejich zemi, co budou přinášet Hospodinu; smí je jíst každý, kdo je v tvém domě čistý. 14 Tvé bude i všechno, co je v Izraeli postiženo klatbou. 15 Všechno, co z veškerého tvorstva otvírá lůno a co se přináší v oběť Hospodinu, jak z lidí, tak z dobytka, bude tvoje; avšak prvorozené z lidí bezpodmínečně vyplatíš, také vyplatíš prvorozené z nečistého dobytka. 16 Budeš je vyplácet od stáří jednoho měsíce; výplatné se bude vyměřovat ve stříbře: pět šekelů podle váhy určené svatyní; jeden šekel je dvacet zrn. 17 Nebudeš vyplácet jen prvorozené ze skotu nebo prvorozené z ovcí či z koz; je to svaté. Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk obrátíš v obětní dým. To je ohnivá oběť, libá vůně pro Hospodina. 18 Jejich maso bude tvoje, stejně jako jsou tvoje hrudí z oběti podávání a pravá kýta. 19 Všechny oběti pozdvihování svatých darů, které pozdvihují Izraelci k Hospodinu, dávám tobě a s tebou i tvým synům a dcerám provždy platným nařízením. Je to smlouva potvrzená solí, provždy platná před Hospodinem pro tebe i pro tvé potomstvo.“ 20 Hospodin řekl Áronovi: „V jejich zemi nebudeš mít mezi nimi dědictví ani podíl. Tvůj podíl i tvé dědictví uprostřed Izraelců jsem já.
21 Léviovcům dávám v Izraeli za dědictví všechny desátky za jejich službu, neboť oni konají službu při stanu setkávání. 22 Izraelci ať se už ke stanu setkávání nepřibližují, aby se neobtížili hříchem a nezemřeli. 23 Službu při stanu setkávání budou konat pouze lévijci; sami budou odpovědni za každou svou nepravost. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení. A nebudou mít uprostřed Izraelců dědictví. 24 Zato dávám lévijcům za dědictví desátky Izraelců, které pozdvihují k Hospodinu v oběť pozdvihování. Proto jsem jim řekl, že nebudou mít uprostřed Izraelců dědictví.“
25 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 26 „Mluv k lévijcům a řekni jim: Když převezmete od Izraelců desátky, které vám od nich dávám do dědictví, budete z nich pozdvihovat v oběť Hospodinu desátý díl z desátku. 27 To vám bude uznáno za vaši oběť pozdvihování, jako by šlo o obilí z humna a o šťávu z lisu. 28 Tak budete pozdvihovat také vy oběť pozdvihování Hospodinu, totiž ze všech svých desátků, které od Izraelců přijmete, a z nich odevzdáte Hospodinovu oběť pozdvihování knězi Áronovi. 29 Ze všech darů vám náležejících budete pozdvihovat každou oběť pozdvihování Hospodinu, svatý díl ze všeho nejlepšího. 30 Dále jim řekneš: Když budete pozdvihovat to nejlepší z nich, bude to lévijcům uznáno jako výtěžek z humna a lisu. 31 Smíte to jíst spolu se svými rodinami kdekoli, neboť to je vaše mzda za vaši službu při stanu setkávání. 32 Neobtížíte se hříchem, když z toho budete pozdvihováním oddělovat to nejlepší, neznesvětíte svaté dary Izraelců a nezemřete.“
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: 2 „Toto je nařízení zákona, které přikázal Hospodin: Mluv k Izraelcům, ať k tobě přivedou červenohnědou krávu bez vady a bez poskvrny, na niž dosud nebylo vloženo jho. 3 Předáte ji knězi Eleazarovi; ten ji vyvede ven z tábora a za jeho přítomnosti bude poražena. 4 Kněz Eleazar potom nabere na prst trochu její krve a sedmkrát stříkne krví směrem ke stanu setkávání. 5 Kráva pak před jeho očima bude spálena; spálí se její kůže i maso a krev včetně výmětů. 6 Potom vezme kněz cedrové dřevo s yzopem a karmínovým barvivem a hodí je na spalovanou krávu. 7 Až si kněz vypere roucha a omyje se celý vodou, může vejít do tábora, ale bude nečistý až do večera. 8 I ten, kdo ji spaluje, vypere si ve vodě roucha, celý se omyje vodou a bude nečistý až do večera. 9 Někdo čistý sebere popel ze spálené krávy a uloží jej na čisté místo venku za táborem. Tam se bude uchovávat pro pospolitost Izraelců, pro přípravu očistné vody k očišťování od hříchu. 10 I ten, kdo sebere popel z krávy, vypere si roucha a bude nečistý až do večera.
To bude provždy platné nařízení pro Izraelce i pro hosta, který pobývá mezi nimi: 11 Kdo by se dotkl kteréhokoli mrtvého člověka, bude nečistý po sedm dní. 12 Třetího a sedmého dne se bude tou vodou očišťovat od hříchu a bude čistý. Jestliže se však nebude očišťovat od hříchu třetího a sedmého dne, nebude čistý. 13 Každý, kdo by se dotkl mrtvého, člověka, který zemřel, a neočistil by se od hříchu, poskvrní Hospodinův příbytek. Takový bude z Izraele vyobcován, neboť nebyl pokropen očistnou vodou; je nečistý, jeho nečistota na něm zůstává lpět.
14 Toto je řád: Když někdo zemře ve stanu, každý, kdo do toho stanu vstoupí, a každý, kdo v tom stanu je, bude nečistý po sedm dní. 15 Také každá otevřená nádoba, pokud na ní není přivázána poklice, bude nečistá. 16 Každý, kdo se na poli dotkne skoleného mečem nebo mrtvého anebo lidských kostí či hrobu, bude nečistý po sedm dní. 17 Pro nečistého vezmou trochu prachu z krávy spálené k očišťování od hříchu a na něj se do nádoby nalije čerstvá voda. 18 Někdo čistý vezme yzop, smočí v té vodě a stříkne na stan, na všechno nádobí i na všechny lidi, kteří tam jsou, i na toho, kdo se dotkl kostí nebo skoleného anebo mrtvého či hrobu. 19 Třetího a sedmého dne stříkne čistý na nečistého, a tak jej očistí sedmého dne od hříchu. Ten si vypere roucho, omyje se vodou a večer bude čistý. 20 Když se někdo znečistí a od hříchu se neočistí, bude vyobcován ze shromáždění, neboť poskvrnil Hospodinovu svatyni; nebyl pokropen očistnou vodou, je nečistý. 21 To jim bude provždy platné nařízení. Ten, kdo bude stříkat očistnou vodou, vypere si roucha, a kdo se dotkne očistné vody, bude nečistý až do večera. 22 Také vše, čeho se dotkne nečistý, bude nečisté, i člověk, který se ho dotkne, bude nečistý až do večera.“
1 Celá pospolitost Izraelců dorazila v prvním měsíci na poušť Sin. Lid se usadil v Kádeši. Tam zemřela Mirjam a byla tam i pochována. 2 Pospolitost neměla vody. Proto se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi. 3 Lid se dal s Mojžíšem do sváru. Naříkali: „Kéž bychom byli také zahynuli, když zahynuli naši bratří před Hospodinem! 4 Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění na tuto poušť? Abychom tu pomřeli, my i náš dobytek? 5 Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás uvedli na toto zlé místo? Na místo, kde nelze sít obilí ani pěstovat fíky nebo vinnou révu či granátová jablka, ba není tady ani voda k napití.“ 6 I odešli Mojžíš a Áron od shromáždění ke vchodu do stanu setkávání a padli na tvář. Tu se jim ukázala Hospodinova sláva.
7 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 8 „Vezmi hůl, svolej spolu se svým bratrem Áronem pospolitost a před jejich očima promluvte ke skalisku, ať vydá vodu. Vyvedeš jim tak vodu ze skaliska a napojíš pospolitost i jejich dobytek.“ 9 Mojžíš tedy vzal hůl, která byla před Hospodinem, jak mu přikázal. 10 I svolal Mojžíš s Áronem shromáždění před skalisko. Řekl jim: „Poslyšte, odbojníci! To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?“ 11 Nato Mojžíš pozdvihl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skaliska a vytryskl proud vody, takže se napila pospolitost i jejich dobytek. 12 Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám.“ 13 To jsou Vody Meriba (to je Vody sváru), protože se Izraelci přeli s Hospodinem; on však mezi nimi prokázal svou svatost.
14 Mojžíš vyslal z Kádeše posly k edómskému králi se žádostí: „Toto praví tvůj bratr Izrael: Ty znáš všechny útrapy, které nás potkaly. 15 Naši otcové sestoupili do Egypta. V Egyptě jsme sídlili po dlouhý čas. Egypťané však s námi i s našimi otci nakládali zle. 16 Úpěli jsme k Hospodinu a on nás vyslyšel. Seslal svého posla a vyvedl nás z Egypta. A tak jsme v Kádeši, v městě na pomezí tvého území. 17 Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepotáhneme přes pole ani vinice a nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud neprojdeme tvým územím.“ 18 Ale Edóm mu řekl: „Mou zemí procházet nebudeš, jinak proti tobě vytáhnu s mečem.“ 19 Izraelci mu odpověděli: „Potáhneme po silnici. Jestliže budeme pít tvou vodu, my nebo náš dobytek, zaplatíme ji. O nic jiného nejde, než abychom mohli pěšky projít.“ 20 Edóm zase odmítl: „Procházet nebudeš.“ A vytáhl proti němu s početným lidem a s velkou mocí. 21 Tak odmítl Edóm povolit Izraeli průchod svým územím, a Izrael se mu vyhnul.
22 Z Kádeše táhli dál a celá pospolitost Izraelců dorazila k hoře Hóru. 23 Na hoře Hóru na pomezí edómské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: 24 „Áron bude připojen ke svému lidu a nevejde do země, kterou dám Izraelcům, protože jste jednali vzpurně proti mému rozkazu při Vodách sváru. 25 Vyveď Árona a jeho syna Eleazara vzhůru na horu Hór. 26 Svlékni Áronovi jeho roucho a obleč do něho jeho syna Eleazara. Áron bude připojen k svému lidu, zemře tam.“ 27 Mojžíš vykonal, co mu přikázal Hospodin. Před očima celé pospolitosti vystoupili na horu Hór. 28 Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl do něho jeho syna Eleazara. I zemřel tam Áron na vrcholu hory. Mojžíš s Eleazarem z hory pak sestoupili. 29 Když celá pospolitost spatřila, že Áron zesnul, celý dům izraelský Árona oplakával po třicet dní.
1 Když uslyšel aradský král, Kenaanec sídlící v Negebu, že Izrael přichází cestou z Atárímu, dal se s Izraelem do boje a některé z nich zajal. 2 Tu se Izrael zavázal Hospodinu slibem: „Jestliže skutečně vydáš do mých rukou tento lid, zničím jejich města jako klatá.“ 3 Hospodin Izraele vyslyšel a Kenaance mu vydal. Vyhubil je i s jejich městy jako klaté a nazval to místo Chorma (to je Klatbě propadlé).
4 Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti 5 a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ 6 I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. 7 Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. 8 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ 9 Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.
10 Izraelci táhli dál a utábořili se v Obótu. 11 Pak vytáhli z Obótu a utábořili se v Ijé-abárímu, na poušti ležící na východ od Moábu. 12 Odtud táhli dál a utábořili se v úvalu Zeredu. 13 Odtud táhli dál a utábořili se na druhé straně Arnónu, na poušti vycházející z emorejského území; Arnón je totiž moábskou hranicí mezi Moábem a Emorejci. 14 Proto se říká v Knize Hospodinových bojů:
„Přemohl Vahéba v bouři i úvaly, Arnón 15 a sráz úvalů, který spadá tam, co sídlí Ar, který se dotýká pomezí moábského.“
16 Odtud táhli do Beéru. To je Beér (neboli Studna), kde řekl Hospodin Mojžíšovi: „Shromáždi lid a já jim dám vodu.“
17 Tehdy zpíval Izrael tuto píseň:
„Vytryskni, studnice!
Zazpívejte o ní!
18 Studnici kopali velmožové, hloubili ji urození z lidu palcátem a svými holemi.“
A z pouště táhli do Matany, 19 z Matany do Nachalíelu, z Nachalíelu do Bamótu, 20 z Bamótu do údolí v poli Moábském při vrcholu Pisgy, který vyčnívá nad pustinou Ješímónem.
21 Izrael vyslal k emorejskému králi Síchonovi posly se vzkazem: 22 „Chtěl bych projít tvou zemí. Neodbočíme do polí ani do vinic a nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou, dokud neprojdeme tvým územím.“ 23 Síchon však Izraeli svým územím projít nedovolil, ale shromáždil všechen svůj lid a vytáhl proti Izraeli na poušť. Dorazil do Jahsy a bojoval s Izraelem. 24 Izrael ho však pobil ostřím meče a obsadil jeho zemi od Arnónu po Jabok až k Amónovcům; hranice Amónovců byla totiž pevná. 25 Izrael zabral všechna tato města. Tak se Izrael usadil ve všech emorejských městech i v Chešbónu a ve všech jeho vesnicích. 26 Chešbón byl totiž městem Síchona, krále emorejského. Ten bojoval proti někdejšímu moábskému králi a odňal z jeho rukou všechnu jeho zemi až k Arnónu. 27 Proto říkají průpovídkáři:
„Vejděte do Chešbónu!
Pěkně je vystavěno a opevněno Síchonovo město!
28 Avšak oheň vyšlehne z Chešbónu, plamen ze Síchonovy tvrze, pozře Ar Moábský, baaly posvátných návrší Arnónu.
29 Běda tobě, Moábe, jsi ztracen, lide Kemóšův!
Učinil z jeho synů utečence, z jeho dcer zajatkyně Síchona, krále Emorejců.
30 Ale my jsme jim vrhli los. Zanikl Chešbón po Dibón, zpustošili jsme jej po Nófach, tam u Médeby.“ 31
Tak se Izrael usadil v emorejské zemi. 32 Mojžíš pak poslal zvědy, aby prošli Jaezer. Dobyli jeho vesnice a podrobili si Emorejce, kteří tam byli. 33 Nato se obrátili a vystoupili cestou k Bášanu. Bášanský král Óg vytáhl se vším svým lidem k boji proti nim do Edreí. 34 Hospodin však řekl Mojžíšovi: „Neboj se ho, neboť ho vydám do tvých rukou se vším jeho lidem i s jeho zemí. Naložíš s ním, jako jsi naložil se Síchonem, králem emorejským, sídlícím v Chešbónu.“ 35 A pobili ho i s jeho syny a všechen jeho lid, takže nikdo nevyvázl, a jeho zemi obsadili.