Vezmi a čti celou Bibli

¹ Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo:

„Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“

² Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ ³ Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ ⁴ Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ ⁵ Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ ⁶ Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. ⁷ A řekl mu: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi.“ ⁸ Abram odvětil: „Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?“ ⁹ I řekl mu: „Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě.“ ¹⁰ Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil. ¹¹ Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl. ¹² Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota. ¹³ Tu Hospodin Abramovi řekl: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. ¹⁴ Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. ¹⁵ Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří. ¹⁶ Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti.“ ¹⁷ Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň. ¹⁸ V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu:

„Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu, ¹⁹ zemi Kénijců, Kenazejců a Kadmónců, ²⁰ Chetejců, Perizejců a Refájců, ²¹ Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců.“

¹ Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. ² Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny rady uposlechl. ³ Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. ⁴ I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit. ⁵ Tu řekla Sáraj Abramovi: „Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin.“ ⁶ Abram Sáraji odvětil: „Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré.“ Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla.

⁷ Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru, ⁸ a otázal se jí: „Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?“ Odvětila: „Prchám od své paní Sáraje.“ ⁹ Hospodinův posel jí řekl: „Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“ ¹⁰ Dále jí řekl: „Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat.“ ¹¹ A dodal:

„Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh), neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel. ¹² Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím.“

¹³ I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, „Bůh vševidoucí“, neboť řekla: „Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?“ ¹⁴ Proto se ta studně nazývá ‚Studnicí Živého, který mě vidí‘; je mezi Kádešem a Beredem.

¹⁵ Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael. ¹⁶ Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.

¹ Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl:

„Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! ² Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“ ³

Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil:

⁴ „Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. ⁵ Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů.

⁶ Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. ⁷ Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. ⁸ A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem.“ ⁹ Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. ¹⁰ Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. ¹¹ Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. ¹² Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. ¹³ Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. ¹⁴ Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“

¹⁵ Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna). ¹⁶ Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů.“ ¹⁷ Tu padl Abraham na tvář, usmál se a v duchu si řekl: „Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?“ ¹⁸ Proto Abraham Bohu řekl: „Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!“ ¹⁹ Bůh však pravil: „A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Bude se smát). Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou. ²⁰ A pokud jde o Izmaela, vyslyšel jsem tě: Hle, požehnám mu a rozplodím a rozmnožím ho převelice; zplodí dvanáct knížat a učiním z něho veliký národ. ²¹ Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti porodí Sára příštího roku v tomto čase.“ ²² Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho.

²³ Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil. ²⁴ Abrahamovi bylo devětadevadesát let, když jeho neobřezané tělo bylo obřezáno. ²⁵ Jeho synu Izmaelovi bylo třináct let, když bylo jeho neobřezané tělo obřezáno. ²⁶ Abraham i jeho syn Izmael byli obřezáni v týž den. ²⁷ Také všechna jeho čeleď, ať doma zrození či za stříbro od cizince koupení, byli obřezáni spolu s ním.