ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 61. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Numeri, kapitola 25

1 Když Izrael pobýval v Šitímu, začal lid smilnit s Moábkami. 2 Zvaly totiž lid k obětním hodům svého božstva a lid hodoval a klaněl se jejich božstvu. 3 Tak se Izrael spřáhl s Baal-peórem. Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem. 4 I řekl Hospodin Mojžíšovi: „Vezmi všechny představitele lidu a dej jim na slunci zpřerážet údy kvůli Hospodinu, ať se Hospodinův planoucí hněv odvrátí od Izraele.“ 5 Mojžíš tedy izraelským soudcům řekl: „Pobijte každý ze svých mužů ty, kdo se spřáhli s Baal-peórem.“ 6

I přišel jakýsi Izraelec a přivedl ke svým bratřím Midjánku před očima Mojžíše i celé pospolitosti Izraelců, právě když plakali u vchodu do stanu setkávání. 7 Když to spatřil Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, vystoupil zprostředku pospolitosti, vzal do ruky oštěp, 8 vešel za izraelským mužem do ženské části stanu a probodl je oba, izraelského muže i tu ženu až k jejím rodidlům. Tak byla mezi Izraelci pohroma zastavena. 9 Ale mrtvých při té pohromě bylo čtyřiadvacet tisíc.

10 Nato promluvil Hospodin k Mojžíšovi: 11 „Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mé rozhořčení od Izraelců tím, že dal uprostřed nich průchod mé žárlivosti, takže jsem ve své žárlivosti s Izraelci neskoncoval. 12 Proto vyhlas: Hle, daruji mu svou smlouvu pokoje. 13 Ta bude pro něho i pro jeho potomstvo smlouvou trvalého kněžství za to, že horlil pro svého Boha. Bude za Izraelce vykonávat smírčí obřady.“ 14 Jméno zabitého izraelského muže, který byl zabit spolu s Midjánkou, bylo Zimrí, syn Sálův; byl to předák jednoho rodu Šimeónova. 15 Jméno zabité midjánské ženy bylo Kozbí, dcera Súrova; ten byl kmenový náčelník jednoho rodu v Midjánsku.

16 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 17 „Napadni Midjánce a pobijte je. 18 Oni napadli vás svými nástrahami, které vám nastražili prostřednictvím Peóra a své sestry Kozbí, dcery midjánského náčelníka, zabité v den pohromy, která vznikla kvůli Peórovi.“

Numeri, kapitola 26

Po té pohromě 1 řekl Hospodin Mojžíšovi a Eleazarovi, synu kněze Árona: 2 „Pořiďte soupis celé pospolitosti Izraelců, od dvacetiletých výše podle otcovských rodů, všech, kteří jsou v Izraeli schopni vycházet do boje.“ 3 I promluvil k nim Mojžíš s knězem Eleazarem na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu 4 a pořídili soupis od dvacetiletých výše, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Toto byli Izraelci, kteří vyšli z egyptské země: 5 Rúben, Izraelův prvorozený. Rúbenovci: Chanók a od něho chanócká čeleď, od Palúa palúská čeleď, 6 od Chesróna chesrónská čeleď, od Karmího karmíjská čeleď. 7 To jsou rúbenské čeledi; povolaných do služby z nich bylo čtyřicet tři tisíce sedm set třicet. – 8 Palúovci: Elíab 9 a Elíabovi synové: Nemúel, Dátan a Abíram; to byl ten Dátan a Abíram, zástupci pospolitosti, kteří se vzepřeli proti Mojžíšovi a Áronovi spolu se skupinou Kórachovou, když se ona vzepřela proti Hospodinu. 10 Země otevřela svůj chřtán a pohltila je i Kóracha. Tehdy ta skupina zhynula a oheň pozřel dvě stě padesát mužů. Stali se výstražným znamením. 11 Kórachovi synové však nezemřeli.

12 Šimeónovci podle čeledí: od Nemúela nemúelská čeleď, od Jamína jamínská čeleď, od Jakína jakínská čeleď, 13 od Zeracha zerašská čeleď, od Šaula šaulská čeleď. 14 To jsou čeledi šimeónské; bylo jich dvacet dva tisíce dvě stě.

15 Gádovci podle čeledí: od Sefóna sefónská čeleď, od Chagího chagíjská čeleď, od Šúniho šúnijská čeleď, 16 od Ozního ozníjská čeleď, od Ériho érijská čeleď, 17 od Aróda aródská čeleď, od Aréliho arélijská čeleď. 18 To jsou čeledi Gádovců s jejich povolanými do služby; těch bylo čtyřicet tisíc pět set.

19 Judovi synové byli též Er a Ónan; Er a Ónan však zemřeli v kenaanské zemi. 20 Judovci podle čeledí byli: od Šely šelská čeleď, od Peresa pereská čeleď, od Zeracha zerašská čeleď. 21 Peresovci byli: od Chesróna chesrónská čeleď, od Chámula chámulská čeleď. 22 To jsou čeledi Judovy s jejich povolanými do služby; těch bylo sedmdesát šest tisíc pět set.

23 Isacharovci podle čeledí: Tóla a od něho tólská čeleď, od Púvy púvská čeleď, 24 od Jašúba jašúbská čeleď, od Šimróna šimrónská čeleď. 25 To jsou čeledi Isacharovy s jejich povolanými do služby; těch bylo šedesát čtyři tisíce tři sta.

26 Zabulónovci podle čeledí: od Sereda seredská čeleď, od Elóna elónská čeleď, od Jachleela jachleelská čeleď. 27 To jsou čeledi zabulónské s jejich povolanými do služby; těch bylo šedesát tisíc pět set.

28 Josefovi synové podle čeledí: Manases a Efrajim. 29 Manasesovci: od Makíra makírská čeleď. Makír zplodil Gileáda; od Gileáda gileádská čeleď. 30 To jsou Gileádovci: Íezer a od něho íezerská čeleď, od Cheleka chelecká čeleď, 31 Asríel a od něho asríelská čeleď, Šekem a od něho šekemská čeleď, 32 Šemída a od něho šemídská čeleď, Chefer a od něho cheferská čeleď. 33 Selofchad, syn Cheferův, neměl syny, jenom dcery; jména Selofchadových dcer jsou: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa. 34 To jsou čeledi Manasesovy s jejich povolanými do služby; těch bylo padesát dva tisíce sedm set.

35 To jsou Efrajimovci podle čeledí: od Šútelacha šútelašská čeleď, od Bekera bekerská čeleď, od Tachana tachanská čeleď. 36 To jsou Šútelachovci: od Erána eránská čeleď. 37 To jsou čeledi Efrajimovců s jejich povolanými do služby; těch bylo třicet dva tisíce pět set. To jsou Josefovci podle čeledí.

38 Benjamínovci podle čeledí: od Bely belská čeleď, od Ašbela ašbelská čeleď, od Achírama achíramská čeleď, 39 od Šefúfama šúfamská čeleď, od Chúfama chúfamská čeleď. 40 Belovci byli: Ard a Naamán; od Arda ardská čeleď, od Naamána naamánská čeleď. 41 To jsou Benjamínovci podle čeledí; povolaných do služby z nich bylo čtyřicet pět tisíc šest set.

42 Danovci podle čeledí: od Šúchama šúchamská čeleď. To jsou čeledi Danovy podle čeledí. 43 Všech šúchamských čeledí s jejich povolanými do služby bylo šedesát čtyři tisíce čtyři sta.

44 Ašerovci podle čeledí: od Jimny jimenská čeleď, od Jišvího jišvíjská čeleď, od Beríji beríjská čeleď. 45 Od Beríovců také: od Chebera cheberská čeleď, od Malkíela malkíelská čeleď. 46 Jméno Ašerovy dcery bylo Serach. 47 To jsou čeledi Ašerovců s jejich povolanými do služby; těch bylo padesát tři tisíce čtyři sta.

48 Neftalíovci podle čeledí: od Jachseela jachseelská čeleď, od Gúního gúníjská čeleď, 49 od Jesera jeserská čeleď, od Šiléma šilémská čeleď. 50 To jsou čeledi Neftalíovy podle čeledí; povolaných do služby z nich bylo čtyřicet pět tisíc čtyři sta. 51 Toto byli Izraelci povolaní do služby, celkem šest set jeden tisíc sedm set třicet.

52 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 53 „Těm bude rozdělena země v dědictví podle jmenného seznamu. 54 Většímu přidělíš větší dědictví, menšímu menší dědictví, každému bude dáno dědictví podle počtu povolaných do služby. 55 Země bude rozdělena losem; budou dědit podle jmen otcovských pokolení. 56 Dědictví ať je každému rozděleno losem, jak velikému, tak malému.“

57 To jsou povolaní do služby z pokolení Léviho podle čeledí: od Geršóna geršónská čeleď, od Kehata kehatská čeleď, od Merarího meraríjská čeleď. 58 To jsou čeledi Léviho: čeleď libníjská, čeleď chebrónská, čeleď machlíjská, čeleď mušíjská a čeleď kórachovská. Kehat zplodil Amráma. 59 Jméno Amrámovy ženy bylo Jókebed, dcera Léviho, která se narodila Lévimu v Egyptě. Porodila Amrámovi Árona a Mojžíše a jejich sestru Mirjam. 60 Áronovi se narodil Nádab, Abíhú, Eleazar a Ítamar. 61 Nádab a Abíhú však zemřeli, když přinesli cizí oheň před Hospodina. 62 Povolaných do služby, všech mužského pohlaví od jednoměsíčních výše, bylo dvacet tři tisíce. Nebyli připočteni mezi Izraelce, neboť jim mezi Izraelci nebylo dáno dědictví. 63 To byli ti, které povolal do služby Mojžíš s knězem Eleazarem při sčítání Izraelců na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu. 64 Nebyl mezi nimi nikdo z těch, kteří byli povoláni do služby tehdy, když Mojžíš s knězem Áronem sčítal Izraelce na Sínajské poušti. 65 Hospodin jim totiž řekl, že určitě zemřou na poušti. Nezbyl z nich žádný, jenom Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Núnův.

Numeri, kapitola 27

1 Tehdy přistoupily dcery Selofchada, syna Chefera, syna Gileáda, syna Makíra, syna Manasesa z čeledi Manasesa, syna Josefova. Jména jeho dcer byla: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa. 2 Postavily se před Mojžíše a před kněze Eleazara i před předáky a celou pospolitost ke vchodu do stanu setkávání a řekly: 3 „Náš otec zemřel na poušti, ale nebyl ve skupině těch, kdo se smluvili proti Hospodinu, ve skupině Kórachově; umřel za svůj hřích a neměl syny. 4 Proč má být vymazáno jméno našeho otce z jeho čeledi proto, že nemá syna? Dej nám trvalé vlastnictví mezi bratry našeho otce.“ 5 Mojžíš tedy předložil jejich právní záležitost Hospodinu.

6 Hospodin řekl Mojžíšovi: 7 „Selofchadovy dcery mluví o tom oprávněně. Přiděl jim dědičně trvalé vlastnictví mezi bratry jejich otce a převeď na ně dědictví po jejich otci. 8 Mluv k Izraelcům takto: Když někdo zemře a nemá syna, převedete dědictví po něm na jeho dceru. 9 Jestliže nemá ani dceru, dáte dědictví po něm jeho bratrům. 10 Jestliže nemá ani bratry, dáte dědictví po něm bratrům jeho otce. 11 Jestliže nejsou ani bratři po jeho otci, dáte dědictví po něm jeho nejbližšímu příbuznému z jeho čeledi; ten je obdrží.“ To se stalo pro Izraelce právním nařízením, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.

12 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vystup na toto pohoří Abárím a pohlédni na zemi, kterou jsem dal Izraelcům. 13 Až ji uvidíš, budeš i ty připojen ke svému lidu, tak jako k němu byl připojen tvůj bratr Áron. 14 Vzepřeli jste se mému rozkazu na poušti Sinu, když se pospolitost pustila se mnou do sváru, místo abyste dosvědčili před jejich zraky při těch vodách mou svatost.“ To jsou kádešské Vody sváru na poušti Sinu.

15 Mojžíš promluvil k Hospodinu: 16 „Nechť Hospodin, Bůh duchů všech tvorů, ustanoví nad pospolitostí muže, 17 který by před nimi vycházel a vcházel a který by je vyváděl a přiváděl, aby Hospodinova pospolitost nebyla jako ovce bez pastýře.“ 18 I řekl Hospodin Mojžíšovi: „Vezmi k sobě Jozua, syna Núnova, muže, v němž je duch, a vlož na něho ruku. 19 Postavíš ho před kněze Eleazara i před celou pospolitost a dáš mu před jejich zraky pověření. 20 Předáš mu díl své velebnosti, aby ho celá pospolitost synů izraelských poslouchala. 21 Bude se stavět před kněze Eleazara a ten se bude pro něho Hospodina vyptávat na rozhodnutí pomocí urímu. Na jeho rozkaz budou vycházet a na jeho rozkaz budou vcházet, on a s ním všichni Izraelci, tedy celá pospolitost.“ 22 Mojžíš učinil, co mu Hospodin přikázal. Vzal Jozua a postavil ho před kněze Eleazara i před celou pospolitost, 23 vložil na něho ruce a dal mu pověření, jak o tom mluvil Hospodin skrze Mojžíše.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.