Vezmi a čti celou Bibli

¹ Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ² „Přikaž Izraelcům a řekni jim: Přijdete do kenaanské země, do té země, která vám připadne do dědictví, do kenaanské země vymezené těmito hranicemi: ³ Jižní okraj vaší země povede od pouště Sinu podél Edómu. Na východě povede vaše jižní hranice od konce Solného moře, ⁴ potom se vaše hranice stočí od jihu ke Svahu štírů, bude pokračovat k Sinu a na jihu bude vybíhat ke Kádeš-barneji, potáhne se na Chasar-adár a bude pokračovat k Asmónu. ⁵ Pak se hranice stočí od Asmónu k Egyptskému potoku a bude vybíhat k moři. ⁶ Vaší západní hranicí bude Velké moře s pobřežním územím; to bude vaše západní hranice. ⁷ Toto pak bude vaše severní hranice: od Velkého moře si vyznačíte jako mezník horu Hór. ⁸ Od hory Hóru si vyznačíte hranici až k cestě do Chamátu a hranice bude vybíhat k Sedadu. ⁹ Hranice pak povede k Zifrónu a bude vybíhat k Chasar-énanu. To bude vaše severní hranice. ¹⁰ Východní hranici si vyměříte od Chasar-énanu k Šefámu, ¹¹ poté sestoupí hranice od Šefámu k Rible na východ od Ajinu, pak sestupuje, až narazí na východní svah při Kineretském moři. ¹² Dál sestoupí hranice k Jordánu a bude vybíhat k Solnému moři. To bude vaše země, vymezená hranicemi kolem dokola.“

¹³ Mojžíš tedy vydal Izraelcům takovýto rozkaz: „Toto je země, kterou dostanete losem do dědictví. Hospodin přikázal dát ji devíti a půl pokolením. ¹⁴ Pokolení Rúbenovců a pokolení Gádovců již přijala svá dědictví pro svoje otcovské rody; i polovina pokolení Manasesova přijala dědictví. ¹⁵ Dvě a půl pokolení přijala svá dědictví v Zajordání, na východ od Jericha, k východu slunce.“

¹⁶ Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹⁷ „Toto jsou jména mužů, kteří za vás převezmou zemi do dědictví: kněz Eleazar a Jozue, syn Núnův. ¹⁸ K převzetí země do dědictví přiberete po jednom předáku z každého pokolení. ¹⁹ Toto jsou jména těch mužů: za Judovo pokolení Káleb, syn Jefunův, ²⁰ za pokolení Šimeónovců Šemúel, syn Amíhudův, ²¹ za Benjamínovo pokolení Elídad, syn Kislónův, ²² za pokolení Danovců předák Bukí, syn Joglíův, ²³ za Josefovce z pokolení Manasesovců předák Chaníel, syn Efódův, ²⁴ z pokolení Efrajimovců předák Kemúel, syn Šiftánův, ²⁵ za pokolení Zabulónovců předák Elísáfan, syn Parnakův, ²⁶ za pokolení Isacharovců předák Paltíel, syn Azanův, ²⁷ za pokolení Ašerovců předák Achíhúd, syn Šelomíův, ²⁸ za pokolení Neftalíovců předák Pedahél, syn Amíhudův.“ ²⁹ To jsou ti, kterým přikázal Hospodin, aby Izraelcům přidělili dědictví v kenaanské zemi.

¹ Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu: ² „Vydej rozkaz Izraelcům, aby ze svého dědičného vlastnictví dali lévijcům města k obývání; též okolní pastviny náležející k městům dáte lévijcům. ³ Budou tak mít pro sebe města k bydlení a jejich pastviny pro svůj dobytek, který je jejich jměním, i pro všechno své zvířectvo. ⁴ Městské pastviny, jež dáte lévijcům, budou sahat od městské zdi do vzdálenosti jednoho tisíce loket dokola. ⁵ Naměříte tedy vně za městem dva tisíce loket jako východní okraj, dva tisíce loket jako jižní okraj, dva tisíce loket jako západní okraj a dva tisíce loket jako severní okraj, takže město bude uprostřed. To budou mít za městské pastviny. ⁶ Z měst, jež dáte lévijcům, bude šest měst útočištných, jež určíte k tomu, aby se tam mohl utéci ten, kdo zabil; k nim přidáte dalších dvaačtyřicet měst. ⁷ Všech měst, jež dáte lévijcům, bude čtyřicet osm, i s pastvinami. ⁸ Až budete z vlastnictví Izraelců dávat města, dáte více od těch, kdo mají víc, a méně od těch, kdo mají míň; každý dá lévijcům ze svých měst podle míry svého dědictví, kterého se mu dostalo.“

⁹ Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: ¹⁰ „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přejdete Jordán do kenaanské země, ¹¹ vyberete si města, která budete mít za města útočištná. Tam se uteče ten, kdo zabil, pokud by někoho zabil neúmyslně. ¹² Ta města vám budou útočištěm před mstitelem, tak aby ten, kdo zabil, nemusel zemřít, dokud nebude stát na soudu před pospolitostí. ¹³ Z měst, která dáte, budete mít šest měst jako útočiště. ¹⁴ Tři města určíte v Zajordání a tři města v kenaanské zemi. Budou to útočištná města. ¹⁵ Pro Izraelce i pro hosta a přistěhovalce mezi nimi bude těchto šest měst útočištěm, aby se tam utekl každý, kdo někoho zabil neúmyslně.

¹⁶ Jestliže však někdo udeří někoho železným předmětem, takže ten člověk zemře, je to vrah a vrah musí zemřít. ¹⁷ Jestliže uchopí kámen, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít. ¹⁸ Též jestliže uchopí dřevěný předmět, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít. ¹⁹ Vraha usmrtí krevní mstitel; jakmile ho dopadne, usmrtí ho. ²⁰ Jestliže někdo do někoho z nenávisti strčí nebo ve zlém úmyslu něco po někom hodí, takže zemře, ²¹ nebo z nepřátelství někoho udeří rukou, takže zemře, musí ten, kdo druhého zabil, zemřít: je to vrah. Krevní mstitel vraha usmrtí, jakmile ho dopadne.

²² Jestliže však někdo nešťastnou náhodou bez nepřátelství do někoho strčí nebo bez zlého úmyslu na někoho shodí nějaký předmět ²³ nebo z nepozornosti na něj nechá padnout kámen, který může přivodit smrt, takže ten člověk zemře, přitom však mu nebyl nepřítelem a nechystal mu nic zlého, ²⁴ pospolitost rozhodne mezi tím, kdo zabil, a krevním mstitelem podle těchto právních ustanovení. ²⁵ Tím pospolitost vyprostí toho, kdo zabil, z rukou krevního mstitele a umožní mu návrat do jeho útočištného města, kam se utekl. Zůstane v něm až do smrti velekněze, který byl pomazán svatým olejem. ²⁶ Jestliže však ten, kdo zabil, opustí území svého útočištného města, kam se utekl, ²⁷ a krevní mstitel ho najde mimo území jeho útočištného města a zabije ho, nebude na něm lpět krev. ²⁸ Ten, kdo zabil, musí zůstat ve svém útočištném městě až do smrti velekněze; teprve po smrti velekněze se může vrátit do svého vlastního území. ²⁹ Toto vám bude právním nařízením pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích.

³⁰ Každého vraha, který někoho zabil, bude možno odsoudit k smrti jen podle výpovědi několika svědků; k jeho usmrcení nestačí výpověď jednoho svědka. ³¹ Za život vraha nepřijmete výkupné; jako svévolník je hoden smrti a musí zemřít. ³² Nepřijmete výkupné, aby se někdo, kdo utekl do svého útočištného města, potom zase usadil v zemi před smrtí kněze. ³³ Neposkvrňujte zemi, v níž jste. Právě krev poskvrňuje zemi a země nemůže být zproštěna viny za krev, která byla na ni prolita, jinak než krví toho, kdo krev prolil. ³⁴ Neznečistíš zemi, ve které sídlíte, uprostřed níž já přebývám, neboť já Hospodin přebývám uprostřed synů Izraele.“

¹ Tehdy přistoupili představitelé rodů z čeledi synů Gileáda, syna Makíra, syna Manasesova z josefovských čeledí, aby promluvili s Mojžíšem a předáky, představiteli rodů Izraelců. ² Řekli: „Hospodin přikázal našemu pánu, aby Izraelcům přidělil losem do dědictví zemi. Našemu pánu bylo též od Hospodina přikázáno dát dědictví našeho bratra Selofchada jeho dcerám. ³ Když se však stanou ženami některého z příslušníků druhých izraelských kmenů, bude naše otcovské dědictví zkráceno o jejich dědictví a připojeno k dědictví toho pokolení, k němuž budou náležet. Tak bude los našeho dědictví zkrácen. ⁴ Budou-li pak Izraelci slavit milostivé léto, bude jejich dědictví připojeno k dědictví toho pokolení, k němuž budou náležet, a dědictví našeho otcovského pokolení bude o jejich dědictví zkráceno.“

⁵ Z Hospodinova rozkazu tedy přikázal Mojžíš Izraelcům: „Pokolení Josefovců mluví o tom oprávněně. ⁶ Tuto věc přikázal Hospodin o dcerách Selofchadových: Ať se vdají, za koho se jim zlíbí, jen ať se vdávají v čeledi svého otcovského pokolení. ⁷ Dědictví Izraelců nesmí přecházet z pokolení na pokolení; Izraelci budou spjati každý s dědictvím svého otcovského pokolení. ⁸ Každá dcera, která obdrží dědictví od některého izraelského pokolení, vdá se za někoho z čeledi svého otcovského pokolení, aby Izraelci podrželi ve vlastnictví dědictví po svých otcích, každý to své. ⁹ Dědictví nebude přecházet z pokolení na pokolení. Izraelská pokolení budou všechna spjata se svým dědictvím.“

¹⁰ Co Hospodin Mojžíšovi přikázal, to Selofchadovy dcery splnily. ¹¹ Selofchadovy dcery Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Nóa se staly manželkami synů svých strýců. ¹² Staly se manželkami mužů z čeledi synů Manasesa, syna Josefova, a jejich dědictví zůstalo při pokolení jejich otcovské čeledi. ¹³ Toto jsou příkazy a právní řády, které přikázal Hospodin synům Izraele skrze Mojžíše na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu.