Vezmi a čti celou Bibli

¹ Mojžíš šel a vyhlásil celému Izraeli tato slova. ² Řekl jim: „Je mi dnes sto dvacet let, nemohu již vycházet ani vcházet, a Hospodin mi řekl: ‚Nepřejdeš tento Jordán.‘ ³ Hospodin, tvůj Bůh, půjde před tebou, vyhladí před tebou ony pronárody a ty si je podrobíš. Jozue, ten půjde před tebou, jak mluvil Hospodin. ⁴ Hospodin s nimi naloží, jako naložil se Síchonem a Ógem, emorejskými králi, které vyhladil, a s jejich zemí. ⁵ Hospodin vám je vydá a naložíte s nimi zcela podle příkazu, který jsem vám dal. ⁶ Buďte rozhodní a udatní, nebojte se a nemějte z nich strach, neboť sám Hospodin, tvůj Bůh, jde s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě.“

⁷ Mojžíš zavolal Jozua a řekl mu v přítomnosti celého Izraele: „Buď rozhodný a udatný, neboť ty vejdeš s tímto lidem do země, kterou Hospodin přísahal dát jejich otcům. Ty jim ji předáš do dědictví. ⁸ Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs.“

⁹ I napsal Mojžíš tento zákon a předal jej kněžím, Léviovcům, kteří nosili schránu Hospodinovy smlouvy, i všem izraelským starším. ¹⁰ Mojžíš jim přikázal: „Každého sedmého roku, v roce určeném k promíjení dluhu, o slavnosti stánků, ¹¹ až přijde celý Izrael, aby se ukázal před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které vyvolí, budeš předčítat tento zákon před celým Izraelem, aby jej slyšeli. ¹² Shromáždi lid, muže i ženy a děti i hosta, který žije v tvých branách, aby slyšeli a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona. ¹³ Též jejich synové, kteří ho ještě neznají, ať poslouchají a učí se bát Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny, co budete žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili.“

¹⁴ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, přiblížily se dny tvé smrti. Povolej Jozua a postavte se do stanu setkávání a já mu dám příkaz.“ Šel tedy Mojžíš s Jozuem a postavili se do stanu setkávání. ¹⁵ I ukázal se Hospodin ve stanu v oblakovém sloupu. Oblakový sloup stál nad vchodem do stanu. ¹⁶ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, ty ulehneš ke svým otcům a tento lid povstane a bude smilnit s cizími bohy země, do níž vstupuje, opustí mě a poruší mou smlouvu, kterou jsem s ním uzavřel. ¹⁷ V onen den vzplane proti němu můj hněv. Opustím je a skryji před nimi svou tvář. Bude za pokrm svým nepřátelům a stihne ho mnohé zlo a soužení. V onen den řekne: ‚Zdali mě nestihlo toto zlo proto, že můj Bůh není uprostřed nás?‘ ¹⁸ A já onoho dne skryji nadobro svou tvář pro všechno to zlo, jehož se dopustil, když se obrátil k jiným bohům. ¹⁹ Nyní si tedy napište tuto píseň. Uč jí syny Izraele, vlož jim ji do úst, aby byla tato píseň mým svědkem proti synům Izraele. ²⁰ Já ho totiž uvedu do té země, oplývající mlékem a medem, kterou jsem přísežně slíbil jeho otcům, ale on bude jíst, nasytí se a ztuční a obrátí se k jiným bohům. Jim budou sloužit, mne zneváží a mou smlouvu zruší. ²¹ Až pak na něj dolehne mnohé zlo a soužení, bude tato píseň, jež neupadne v zapomenutí v ústech jeho potomstva, vypovídat proti němu jako svědek. Znám výtvory jeho mysli, vím, co udělá dnes, ještě dřív, než ho uvedu do země, kterou jsem mu přísežně slíbil.“ ²² Mojžíš tedy onoho dne napsal tu píseň a učil jí Izraelce. ²³ Hospodin pak přikázal Jozuovi, synu Núnovu, a řekl: „Buď rozhodný a udatný, neboť ty uvedeš syny Izraele do země, kterou jsem jim přísežně slíbil, a já budu s tebou.“

²⁴ Když Mojžíš dokončil zápis slov tohoto zákona do knihy, ²⁵ přikázal lévijcům nosícím schránu Hospodinovy smlouvy: ²⁶ „Vezměte knihu tohoto zákona a uložte ji po straně schrány smlouvy Hospodina, vašeho Boha. Tam bude proti tobě svědkem. ²⁷ Vždyť já znám tvou vzdorovitost a tvou tvrdou šíji: Hle, už dnes, kdy ještě mezi vámi žiji, vzdorujete Hospodinu; tím spíše po mé smrti! ²⁸ Svolejte ke mně všechny starší svých kmenů a své správce. Chci před nimi vyhlásit tato slova a dovolat se proti nim svědectví nebes i země. ²⁹ Vím, že po mé smrti zabřednete do zkázy a sejdete z cesty, kterou jsem vám přikázal. V posledních dnech vás pak potká zlo, protože jste páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a uráželi ho dílem svých rukou.“ ³⁰ Nato Mojžíš vyhlásil před celým shromážděním Izraele slova této písně až do konce.

¹ Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, poslouchej, země, řeči mých úst.

² Ať kane jako déšť mé naučení, nechť se snáší má řeč jako rosa, jako prška na mladou trávu, jako vlahé krůpěje na bylinu.

³ Hlásám Hospodinovo jméno, přiznejte velikost našemu Bohu!

 

⁴ On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo.

Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.

⁵ Pokolení pokřivené a potměšilé do zkázy se vrhlo. Pro svá poskvrnění přestalo být jeho syny.

⁶ Takto odplácíte Hospodinu, lide zbloudilý a nemoudrý?

Cožpak není on tvůj Otec? Vždyť mu patříš. On tě učinil a zpevnil.

 

⁷ Rozpomeň se na dávné dny, snaž se porozumět letům zašlých pokolení,

vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou:

⁸ Když Nejvyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny,

stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Izraele.

⁹ Hospodinovým podílem je jeho lid, vyměřeným dílem jeho dědictví je Jákob.

 

¹⁰ Našel ho v zemi divokých pouští, v pustotě kvílících pustin,

zahrnul ho svou péčí, chránil ho jako zřítelnici oka.

¹¹ Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí,

¹² tak Hospodin sám ho vedl, žádný cizí bůh s ním nebyl.

¹³ Dovolil mu jezdit po posvátných návrších země, aby jedl, čím oplývá pole,

kojil ho medem ze skaliska, olejem z křemene skály,

¹⁴ smetanou krav a mlékem ovcí spolu s tukem jehňat a beranů bášanského plemene i kozlů; sytil ho bělí pšeničného zrna.

Pil jsi i ohnivé víno, krev hroznů.

¹⁵ Ješurún ztučněl a zbujněl, ztučněl jsi, obrostl tukem a ztloustl.

Bohem, který ho učinil, opovrhl, potupil Skálu své spásy.

¹⁶ Bohy cizími ho popouzeli k žárlivosti, ohavnými modlami ho uráželi.

¹⁷ Obětovali běsům, a ne Bohu, božstvům, jež ani neznali, těm novým, nedávno povstalým, před nimiž se vaši otcové nechvěli hrůzou.

¹⁸ Opomněl jsi Skálu, která tě zplodila, zapomněls na Boha, který tě v bolestech zrodil.

 

¹⁹ Hospodin to viděl. Odvrhl je, uražen skutky svých synů a dcer.

²⁰ Řekl: „Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký vezmou konec.

Je to proradné pokolení, synové bez věrnosti.

²¹ Popouzeli mě lžibohem k žárlivosti, svými přeludy mě uráželi;

já je popudím lžilidem, pobloudilým pronárodem jim urážky splatím.

²² Mým hněvem se vznítil oheň, až do nejhlubšího podsvětí šlehá, pohltí zemi i to, co se z ní těží, sežehne základy hor.

 

²³ Samé zlo na ně shrnu, vystřílím na ně své šípy.

²⁴ Budou vysíleni hladem, stráveni nákazou, přehořkou morovou ranou.

Vydám je zubům šelem a jedovatým plazům v prachu.

²⁵ Venku jim připraví sirobu meč, v komnatách zachvátí strach jinocha i pannu, kojence i muže šedivého.

²⁶ Řekl bych: Rozpráším je, vyhladím jejich památku mezi lidmi.

²⁷ Ale obávám se urážek nepřítele a že to jejich protivníci nepochopí,

že řeknou: ‚Vyvýšila se naše vlastní ruka; Hospodin nic takového nevykonal.‘

 

²⁸ Je to pronárod, jenž ztratil soudnost, nejsou schopni porozumět. ²⁹ Kdyby byli moudří, jednali by prozíravě, pochopili by, jak skončí. ³⁰ Jak to, že jeden zažene tisíc a dva zaženou na útěk deset tisíc! Ne-li proto, že je prodala jejich Skála, že je Hospodin vydal v plen? ³¹ Jejich skála není jako Skála naše, to mohou posoudit i naši nepřátelé. ³² Jejich réva je z révy sodomské, z vinic Gomory, jejich hrozny, hrozny jedovaté, mají trpká zrnka. ³³ Jejich víno, jedovina dračí, krutý zmijí jed.“ ³⁴ „Což to není uschováno u mne, zapečetěno v mých pokladnicích? ³⁵ Má je pomsta i odplata, přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno.“ ³⁶ Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit, až uzří, že ubývá sil, že je konec se zajatým i se zanechaným. ³⁷ Tu řekne: „Kdepak jsou jejich bohové, skála, k níž se přivinuli? ³⁸ Ti, kteří jídali tuk jejich obětí, popíjeli víno jejich úliteb? Ať povstanou a pomohou vám, ať jsou vám skrýší! ³⁹ Nyní hleďte, jsem jedině já, jiný bůh vedle mne není, já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím, není, kdo by vytrhl z mé ruky. ⁴⁰ Pozvedám ruku k nebi a pravím: Já jsem živ navěky! ⁴¹ Nabrousím-li svůj blýskavý meč, chopí-li se moje ruka soudu, vykonám nad svými protivníky pomstu, odplatím těm, kdo mě nenávidí. ⁴² Opojím své šípy krví – můj meč bude požírat maso –, krví skolených a zajatých, hlavou nepřítele s vlajícími vlasy.“ ⁴³ Pronárody, zaplesejte s jeho lidem, vždyť on pomstí krev svých služebníků, vykoná nad svými protivníky pomstu a svou zemi, svůj lid, zprostí viny. ⁴⁴ Mojžíš předstoupil a přednesl všechna slova této písně lidu, on i Hóšea, syn Núnův. ⁴⁵ Když Mojžíš domluvil k celému Izraeli všechna tato slova, ⁴⁶ řekl jim: „Upněte své srdce ke všem slovům, která vám dnes dosvědčuji. Přikážete svým synům, aby bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona. ⁴⁷ Pro vás není to slovo prázdné, ono je váš život. Pro toto slovo budete dlouho žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili.“ ⁴⁸ Ještě téhož dne promluvil Hospodin k Mojžíšovi: ⁴⁹ „Vystup zde na pohoří Abárím, na horu Nebó, která je v moábské zemi, naproti Jerichu, a pohleď na kenaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele do vlastnictví. ⁵⁰ Vystup na tu horu, na ní zemřeš a budeš připojen ke svému lidu, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hóru a byl připojen ke svému lidu, ⁵¹ protože jste se mi zpronevěřili uprostřed Izraelců u Vod sváru v Kádeši na poušti Sinu, že jste uprostřed Izraelců nedosvědčili mou svatost. ⁵² Proto uzříš zemi jen odtud, ale tam do země, kterou dávám synům Izraele, nevstoupíš.“

¹ Toto je požehnání, kterým Mojžíš, muž Boží, žehnal před svou smrtí syny Izraele. ² Pravil: „Hospodin přišel ze Sínaje, jako slunce jim vzešel ze Seíru, zaskvěl se z hory Páranu, přišel s desetitisíci svatými, po jeho pravici jim z ohně vzešel Zákon.“ ³ Ano, lidská pokolení jsou mu milá. Všichni jeho svatí jsou v tvé ruce, přivinuli se k tvým nohám, budou se učit z tvých řečí. ⁴ Zákonu, který nám přikázal Mojžíš jako odkaz Jákobovu shromáždění. ⁵ Tehdy se Hospodin stal králem v Ješurúnovi, když se shromažďovali představitelé lidu spolu s izraelskými kmeny. ⁶ „Živ buď, Rúbene, neumírej, i když je tvých mužů nepatrný počet.“ ⁷ A toto je pro Judu. Pravil: „Slyš, Hospodine, hlas Judův, přiveď ho k jeho lidu. Vlastníma rukama vede svou při. Buď mu pomocí proti jeho protivníkům.“ ⁸ O Lévim pravil: „Tvé tumím a urím, Hospodine, patří muži tobě zbožně oddanému. Vyzkoušel jsi ho při pokušení v Masse, měl jsi s ním svár při Vodách sváru u Meriby. ⁹ Řekl o svém otci a o své matce: ‚Nehledím na ně;‘ na své bratry se neohlíží, své syny nezná. Oni dbali na tvou řeč, zachovávali tvou smlouvu. ¹⁰ Budou vyučovat tvým právům Jákoba a tvému zákonu Izraele, budou klást před tebe kadidlo a na tvůj oltář celopaly. ¹¹ Žehnej, Hospodine, jeho zdatnosti a měj zalíbení v díle jeho rukou. Zdeptej bedra těch, kdo povstávají proti němu, aby už nepovstali, kdo ho nenávidí!“ ¹² O Benjamínovi pravil: „Hospodinův miláček to je. Ať u něho přebývá v bezpečí. On ho bude chránit po celý čas, vždyť přebývá mezi jeho úbočími.“ ¹³ O Josefovi pravil: „Požehnána buď od Hospodina jeho země výtečnou rosou nebes i propastnou tůní, jež odpočívá dole, ¹⁴ výtečnými úrodami vyzrálými sluncem, vším výtečným, co přináší měsíc, ¹⁵ nejlepšími plody pravěkých hor, výtečnostmi pahorků dávnověkých, ¹⁶ výtečnostmi země a všeho, co je na ní, a zalíbením toho, jenž přebývá v keři. To nechť přijde na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry. ¹⁷ Je plný důstojnosti jako prvorozený býk, jeho rohy jsou rohy jednorožců; nabere na ně lidská pokolení i s dálavami země. Takové ať jsou desetitisíce Efrajimovy, takové ať jsou tisíce Manasesovy.“ ¹⁸ O Zabulónovi pravil: „Raduj se, Zabulóne, při svém vycházení, i ty, Isachare, ve svých stanech. ¹⁹ Svolají na horu lidská pokolení a budou tam obětovat oběti spravedlnosti. Budou sát hojnost z moří, poklady ukryté v písku.“ ²⁰ O Gádovi pravil: „Požehnán buď ten, jenž Gádovi rozšiřuje prostor. Uložil se jako lvice, rozsápe paži i lebku. ²¹ Vyhlédl si prvotinu tam, kde je uschován velitelský podíl. Přišel s představiteli lidu, vykonal Hospodinovu spravedlnost a jeho práva vůči Izraeli.“ ²² O Danovi pravil: „Dan je lví mládě, vyskočí z Bášanu.“ ²³ O Neftalím pravil: „Neftalí je nasycen přízní, je plný Hospodinova požehnání, ovládne moře i jih.“ ²⁴ O Ašerovi pravil: „Nad ostatní syny požehnán buď Ašer, buď oblíben u svých bratří, v oleji ať smáčí svou nohu. ²⁵ Tvé závory ať jsou z železa a bronzu, tvá síla ať provází všechny tvé dny.“ ²⁶ „Nikdo není jako Bůh, Ješurúne; na pomoc ti jede po nebesích, na oblacích ve své velebnosti. ²⁷ Domov je v odvěkém Bohu, na jeho věčných pažích. Zahnal před tebou nepřítele a řekl: ‚Vyhlaď ho!‘ ²⁸ Izrael přebývá bezpečně – jedinečný je Jákobův Pramen – v zemi obilí a moštu; též jeho nebesa kanou rosou. ²⁹ Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Hospodinem? On je štítem tvé pomoci a mečem tvé velebnosti. Před tebou selže síla tvých nepřátel, pošlapeš jejich posvátná návrší!“

¹ Mojžíš vystoupil z Moábských pustin na horu Nebó, na vrchol Pisgy; ta je naproti Jerichu. Hospodin mu ukázal celou zemi: Gileád až po Dan, ² celý kraj Neftalího i zemi Efrajimovu a Manasesovu a celou zemi Judovu až k Zadnímu moři, ³ i Negeb a okrsek Jerišské pláně, Palmové město, až k Sóaru. ⁴ Pak mu Hospodin řekl: „Toto je země, o které jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slovy: Dám ji tvému potomstvu. Dal jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale nepřejdeš tam.“ ⁵ I zemřel Mojžíš, služebník Hospodinův, tam v moábské zemi podle Hospodinovy výpovědi. ⁶ Pochoval ho v údolí v moábské zemi naproti Bét-peóru. Nikdo až dodnes nezná jeho hrob. ⁷ Mojžíšovi bylo sto dvacet let, když umřel. Zrak mu nepohasl a svěžest ho neopustila. ⁸ Synové Izraele oplakávali Mojžíše v Moábských pustinách po třicet dní, dokud neuplynuly dny pláče a truchlení pro Mojžíše. ⁹ Jozue, syn Núnův, byl naplněn duchem moudrosti. Mojžíš totiž na něho vložil své ruce. Izraelci ho poslouchali a činili, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. ¹⁰ Nikdy však již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš, jemuž by se dal Hospodin poznat tváří v tvář, ¹¹ se všemi znameními a zázraky, jež ho poslal Hospodin konat v egyptské zemi na faraónovi a všech jeho služebnících i celé jeho zemi, ¹² i se všemi skutky pevné ruky, se vším, co vzbuzovalo velikou bázeň, co konal Mojžíš před zraky celého Izraele.