ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 87. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Matouš, Úvod k Matoušovu evangeliu

 1. Význam knihy

Matoušovo evangelium, které se představuje jako nejúplnější „katecheze“, se těšilo velkému zájmu v dějinách církve. Toto evangelium bylo pro své používání v prvotní církvi nazváno „evangeliem církve“. Ještě dnes citujeme modlitbu „Otčenáš“ podle Mt 6,9-13 a nikoliv podle Lk 11,2-4. Je to jediné evangelium, ve kterém se objevuje výraz „církev“ (Mt 16,18; 18,17: ekklésia).
 
2. Okolnosti vzniku
Podle nejstarší tradice, která pochází od biskupa Papiáše z Hierapole (kolem r. 130 po Kr.), byl autorem tohoto evangelia učedník Matouš (Mk 3,18 par.), který je měl sepsat v hebrejštině (Eusebius, Historia Ecclesiastica, 3,39,16). Evangelní text, jenž se nám dochoval pouze v řeckém jazyce, avšak neobsahuje žádné odkazy na skutečnost, že by se jednalo o překlad. Je stěží pravděpodobné, že by očitý svědek Ježíšova působení (Matouš) použil za podklad svého evangelia Markovu předlohu, který nebyl očitým svědkem. Změna jména v Mt 9,9 (Matouš; v Mk 2,14 se celník jmenuje Levi) znovu poukazuje na pozdější redakci, která nemohla být učiněna očitým svědkem. Tato změna jména byla zjevně chápána jako životopisná poznámka autora. Odpovídá však rovněž tendenci, která je příznačná pro Matoušovo evangelium, ztotožnit neznámé osoby se známými osobami (srov. Mt 27,56 s Mk 15,40). Musíme tedy počítat s tím, že autorem tohoto evangelia byl křesťan pro nás neznámého jména, který byl teprve později ztotožněn s učedníkem Matoušem.
Evangelista byl pravděpodobně křesťanským učitelem zákona (srov. Mt 13,52), jak vychází najevo jak z jeho používání Starého zákona, tak z uspořádání evangelia. Matoušovo evangelium je značným způsobem ovlivněno židokřesťanskou tradicí. Evangelista se stále odvolává na Starý zákon. Dává tak najevo, že v Ježíšovi dochází naplnění starozákonních příslibů. Tóra je v zásadě uznána za závaznou (Mt 5,17-19). Omezení Ježíšova poslání a jeho učedníků na izraelský lid, o kterém se zmiňuje pouze Matoušovo evangelium (Mt 10,5-6; 15,24), slouží ke zdůraznění Boží věrnosti vůči Izraeli. Ve shodě s židovským způsobem vyjadřování nahrazuje termín „Boží království“ z Markova evangelia formulací „nebeské království“. Toto vše naznačuje, že evangelista byl židokřesťan.
Evangelista, jak se zdá, píše židokřesťanské komunitě, která se otevřela misijní činnosti mezi pohany. Spása je nabídnuta všem národům (Mt 28,18-20; srov. 22,1-14). Rituální předpisy týkající se sobotního dne pozbyly svého významu (srov. 12,1-8 s Oz 6,6 jako cílovým bodem). Církev je považována za pravý Izrael (Mt 8,11-12; 21,33-46; srov. 22,7-10), zatímco vyvolený lid SZ je zavržen, protože nečiní Boží vůli (srov. Mt 21,43; 5,20.23). Konflikt evangelisty se soudobým židovstvím vychází rovněž najevo z rezervovaného jazyka matoušovského Ježíše, který hovoří o „jejich“ zákonících (Mt 7,29) a „jejich" synagogách (Mt 10,17; 23,34).
Základní problém matoušovské církevní obce podle pohledu evangelisty spočívá v tom, že „láska mnohých vychladla“ (Mt 24,12). Příčinou je život bez zákona, který se vyznačuje nepravostí. Jedná se o výtku lidem, kteří se sice přiznávají k Ježíšovi, ale kteří nečiní vůli nebeského Otce (Mt 7,21). Evangelista se tedy snaží ve svém evangeliu předložit základní závazné normy křesťanského jednání.
Rozsáhlá židokřesťanská tradice (srov. Mt 4,24: „Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii.“) a svědectví Didache (7,1; 8; 10,5; 16; popř. Ignác z Antiochie, List do Smyrny 1,1 / Mt 3,15), poukazují na Sýrii (Antiochie v Sýrii) jako místo vzniku Matoušova evangelia. Pravděpodobnou dobou sepsání Matoušova evangelia jsou léta 80-90 po Kr.
 
3. Struktura a obsah
1.                  Úvodní část: Představení Ježíše – Mesiáše (1,1-4,16)
a)      Ježíšův původ – evangelium dětství (1,1-2,23)
b)     Příprava Ježíšova působení (3,1-4,16)
2.                  Působení Ježíše – Mesiáše v Izraeli a reakce na jeho misijní činnost (4,17-16,20)
a)      Všeobecné podmínky Ježíšovy činnosti v Galileji (4,17-25)
b)     Ježíšova činnost skrze slova a činy (5,1-9,35)
·        Horská řeč (5,1-7,29)
·        Ježíšovy zázračné skutky (8,1-9,35)
c)      Učedníci jako Ježíšovi poslové – Ježíšova řeč při vyslání učedníků (9,36-11,1)
d)     Reakce na Ježíšovu činnost (11,2-16,20)
·        Rozpačité postoje vůči Ježíšovi a jeho zázračné skutky (11,2-12,50)
·        Ježíšova odpověď – řeč v podobenstvích (13,1-53)
·        Další Ježíšovy snahy (13,54-16,20)
3.                  Ježíšova cesta do Jeruzaléma, jeho utrpení, smrt a vzkříšení (16,21-28,20)
a)      Ježíšova cesta do Jeruzaléma (16,21-20,34)
·        První předpověď utrpení a vzkříšení; pokyny pro učedníky (16,21-17,20)
·        Druhá předpověď utrpení a vzkříšení; pokyny pro učedníky (17,22-18,35)
o       Řeč o církvi (18,1-35)
·        Rozličné pokyny související s učednictvím; třetí předpověď utrpení a vzkříšení (19,1-20,34)
b)     Ježíšova činnost ve Svatém městě (21,1-26,1)
·        Ježíšova činnost v chrámě (21,1-23,39)
·        Ježíšova eschatologická řeč (24,1-26,1)
c)      Ježíšovo utrpení a vzkříšení (26,2-28,20)
·        Pašijové události (26,2-27,66)
·        Ježíšovo vzkříšení (28,1-20)
 
4. Literární a teologický charakter
Matoušovo evangelium, které má mnohem kvalitnější řečtinu jak Markovo evangelium, je evangeliem nejvíce ovlivněným židovstvím. Podle počtu kapitol (28) je nejdelším z evangelií, i když na obsah textu je nejobsáhlejší Lukášovo evangelium (Mt: 1071 veršů; Lk: 1151). Evangelista Matouš se stále odvolává na Písmo, a to více než 130krát: 43krát se jedná o výslovné citace. Specifickým rysem evangelisty je deset citátů Starého zákona, které používá v souvislosti se zvláštními událostmi Ježíšova života a které uvádí pokaždé s téměř stejnou formulací: „To všechno se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno od Pána skrze proroka“ (Mt 1,22-23; 2,15.17-18.23; 4,14-16; 8,17; 12,17-21; 13,35; 21,4-5; 27,9). Tyto citáty slouží ke zdůraznění přesvědčení, že každá podrobnost Ježíšova života naplňuje přísliby Starého zákona. V tomto evangeliu se opětovně setkáváme s inkluzemi. Jedná se o opakování slov nebo klíčových výrazů na začátku nebo na konci jednoho úseku textu, které ho ohraničují (vymezují) a které poukazují na jeho obsah. Na začátku evangelia je Ježíš představen jako Emmanuel „Bůh s námi“ (1,23), na konci evangelia pak Ježíš říká svým učedníkům: „ já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa“ (28,20). Verše 4,23 a 9,35 tvoří inkluzi, která vymezuje oddíl evangelia, který popisuje Ježíšovu činnost slovy a činy. Inkluze se často vyskytují v malých evangelních perikopách (např. 5,3.10; 7,16.20).
Zatímco evangelista Marek líčí Ježíše v prvé řadě jako člověka, Matouš hned od začátku nám představuje Ježíše jako oslaveného Pána, kterého slaví jeho společenství. Učedníci se klaní vzkříšenému Ježíši (28,17), jak to učinili již mudrci při jeho narození (2,2.11), malomocný (8,2), učedníci po tom, co Ježíše viděli kráčet po moři (14,33), i když by se měli klanět a uctívat jen Hospodina, Boha (4,10; Dt 6,13).
Skutečností je, že Ježíš skrze své vzkříšení je pravým Bohem s námi. Jméno „Emmanuel“, které bylo vztaženo k Ježíšově osobě v události jeho narození (1,23), je mu dáno též při události vzkříšení. Jedná se dokonce o poslední výrok evangelia: „Já jsem (ekvivalent starozákonního označení Boha) s vámi“ (28,20).
Ježíš je milovaným Synem Božím, který nejen takto prohlášen Bohem (3,17; 17,5) a dosvědčen Písmem (12,18; srov. Iz 42,1-4), ale i sám svědčí o svém vztahu k Bohu (11,27; 26,63n). Rovněž učedníci Ježíše prohlašují za Božího Syna (14,33; 16,16).
Matoušův Ježíš je slavný a hieratický. Matouš nechává stranou ve svém líčení Ježíšovo citové pohnutí a nemožnost (srovnej: Mt 13,58 a Mk 6,5) a zdůrazňuje jeho moc (4,23; 8,24; 15,30). Přesto však Ježíš – Pán se ukazuje s velmi lidskými vlastnostmi v události své agonie, když touží po náklonnosti svých učedníků (26,36-46).
Ježíš je Spasitel své komunity. Zázraky ho vyjevují jako trpícího služebníka proroka Izaiáše, který bere na sebe naše slabosti a nese naše nemoci (srov. 8,17; Iz 53,4).
Ježíš je Pánem své komunity. Bůh dal skrze Mojžíše zákon lidu. Ježíš tento zákon nemění, ale přivádí ho k definitivnímu naplnění a dovršení (5,17). Tento zákon se týká povolání ke svatosti: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (5,48). Ježíš se snaží obnovit tento zákon ve své původní čistotě. Ježíš hledá milosrdenství a ne oběť (9,13; 12,7). Toto milosrdenství a oběť Ježíš zanechává jako pravidlo pro svou církev (18,21-35).
Ježíš je modelem své komunity. Ježíš říká Janu Křtiteli: „Je třeba, aby byla naplněna veškerá spravedlnost“ (3,15). Sám pak žádá od svých učedníků: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského“ (5,20). Matouš pak představuje Ježíšův život jako jedinou cestu k poznání a dosažení Otce (11,27-30).
 
Literatura:
M. Limbeck, Evangelium sv. Matouše, MSKNZ 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1996.
D. J. Harrington, Evangelium podle Matouše, Sacra pagina 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2003
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 2003.
 
 
zpracoval: Petr Mareček
 
 

 

Matouš, kapitola 1

1 Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.

2 Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry, 3 Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama. 4 Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna, 5 Salmón měl syna Bóaza z Rachaby, Bóaz Obéda z Rút, Obéd Isaje 6 a Isaj Davida krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy, 7 Šalomoun Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa, 8 Asaf Jóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram Uziáše. 9 Uziáš měl syna Jótama, Jótam Achaza, Achaz Ezechiáše, 10 Ezechiáš Manase, Manase měl syna Amose, Amos Joziáše, 11 Joziáš Jechoniáše a jeho bratry za babylónského zajetí. 12 Po babylónském zajetí Jechoniáš měl syna Salatiela, Salatiel Zorobabela, 13 Zorobabel Abiuda, Abiud Eliakima, Eliakim Azóra, 14 Azór Sádoka, Sádok Achima. Achim měl syna Eliuda, 15 Eliud Eleazara, Eleazar Mattana, Mattan Jákoba, 16 Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, řečený Kristus.

17 Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylónské zajetí čtrnáct a od babylónského zajetí až po Krista čtrnáct.

18 Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. 19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. 20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ 22 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 23 ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘. 24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. 25 Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.

Matouš, kapitola 2

1 Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: 2 „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ 3 Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; 4 svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. 5 Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:

6 ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými,

    neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“

7 Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: 8 „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ 9 Oni krále vyslechli a dali se na cestu.

A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. 10 Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. 11 Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. 12 Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

13 Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ 14 On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta 15 a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘

16 Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. 17 Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:

18 ‚Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek;

      Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.‘

19 Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě 20 a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“ 21 On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. 22 Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských 23 a usadil se v městě zvaném Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.

Matouš, kapitola 3

1 Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: 2 „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ 3 To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše:

‚Hlas volajícího na poušti:

 Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘

4 Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. 5 Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, 6 vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.

7 Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? 8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. 9 Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. 10 Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. 11 Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 12 Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“

13 Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. 14 Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ 15 Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.“ Tu mu Jan již nebránil. 16 Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. 17 A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“

Matouš, kapitola 4

1 Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2 Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. 3 Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ 4 On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ 5 Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu 6 a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno:

‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou,

 abys nenarazil nohou na kámen‘!“

7 Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“ 8 Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu 9 a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ 10 Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ 11 V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.

12 Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. 13 Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, 14 aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:

15 ‚Země Zabulón a Neftalím,

     směrem k moři, za Jordánem,

     Galilea pohanů –

16 lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo;

    světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.‘

17 Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“

18 Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. 19 Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ 20 Oni hned zanechali sítě a šli za ním. 21 O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. 22 Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním.

23 Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. 24 Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je. 25 A velké zástupy z Galileje, Desítiměstí, z Jeruzaléma, Judska i ze Zajordání ho následovaly.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.