Vezmi a čti celou Bibli

¹ „Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. ² Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. ³ Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, ⁴ a řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.‘ ⁵ Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. ⁶ Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘ ⁷ Odpovědí mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘ ⁸ Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!‘ ⁹ Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. ¹⁰ Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. ¹¹ Vzali ho a reptali proti hospodáři: ¹² ‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ ¹³ On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? ¹⁴ Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; ¹⁵ nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ ¹⁶ Tak budou poslední první a první poslední.“

¹⁷ Když Ježíš šel do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl: ¹⁸ „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt ¹⁹ a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“

²⁰ Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. ²¹ On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva moji synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království.“ ²² Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?“ Řekli mu: „Můžeme.“ ²³ Praví jim: „Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.“

²⁴ Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry. ²⁵ Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. ²⁶ Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; ²⁷ a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. ²⁸ Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

²⁹ Když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup. ³⁰ A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ ³¹ Zástup je napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli ještě víc: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ ³² Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: „Co chcete, abych pro vás učinil?“ ³³ Odpověděli mu: „Pane, ať se otevřou naše oči!“ ³⁴ Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním.

¹ Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky ² a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. ³ A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ ⁴ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:

⁵ ‚Povězte dceři siónské:

Hle, král tvůj přichází k tobě,

tichý a sedící na oslici,

na oslátku té, která je podrobena jhu.‘

⁶ Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. ⁷ Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. ⁸ A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. ⁹ Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

¹⁰ Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ ¹¹ Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“ ¹² Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; ¹³ řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“ ¹⁴ I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil.

¹⁵ Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se ¹⁶ a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu‘?“ ¹⁷ Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.

¹⁸ Když se ráno vracel do města, dostal hlad. ¹⁹ Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: „Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!“ A ten fíkovník najednou uschl. ²⁰ Když to učedníci viděli, podivili se: „Jak najednou ten fíkovník uschl!“ ²¹ Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to. ²² A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“

²³ Když přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti tuto moc dal?“ ²⁴ Ježíš jim odpověděl: „Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím. ²⁵ Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ ²⁶ Řekneme-li však ‚z lidí‘, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka.“ ²⁷ Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Tu jim řekl i on: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

²⁸ „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘ ²⁹ On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel. ³⁰ Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel. ³¹ Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. ²⁹ On odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel. ³¹ Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten druhý!“ ³² Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.

³³ Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. ³⁴ Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. ³⁵ Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. ³⁶ Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak. ³⁷ Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘ ³⁸ Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘ ³⁹ Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. ⁴⁰ Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ ⁴¹ Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“

⁴² Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech:

‚Kámen, který stavitelé zavrhli,

stal se kamenem úhelným;

Hospodin to učinil

a je to podivuhodné v našich očích‘?

⁴³ Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. ⁴⁴ Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“

⁴⁵ Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich. ⁴⁶ Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.

¹ A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: ² „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. ³ Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. ⁴ Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ ⁵ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. ⁶ Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. ⁷ Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. ⁸ Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; ⁹ jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ ¹⁰ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

¹¹ Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. ¹² Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. ¹³ Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ ¹⁴ Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

¹⁵ Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. ¹⁶ Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. ¹⁷ Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ ¹⁸ Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? ¹⁹ Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár. ²⁰ On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“ ²¹ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ ²² Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

²³ V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz: ²⁴ „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ ²⁵ U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. ²⁶ Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm. ²⁷ Naposledy ze všech zemřela ta žena. ²⁸ Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“ ²⁹ Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. ³⁰ Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. ³¹ A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: ³² ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“ ³³ Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

³⁴ Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se ³⁵ a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: ³⁶ „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ ³⁷ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ ³⁸ To je největší a první přikázání. ³⁹ Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ ⁴⁰ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

⁴¹ Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš: ⁴² „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“ ⁴³ Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:

⁴⁴ ‚Řekl Hospodin mému Pánu:

Usedni po mé pravici,

dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘

⁴⁵ Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“ ⁴⁶ A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.