Sir 3,3-7.14-17; Kol 3,12-21;
Mt 2,13-15.19-23
13Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil.“ 14Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta 15a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ 19Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně 20a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli.“ 21Vstal tedy, vzal dítě i jeho matku a odebral se do izraelské země. 22Ale když uslyšel, že je v Judsku místo svého otce Heroda králem Archelaus, bál se tam jít, a podle pokynu ve snu se odebral na území galilejské. 23Šel tedy a usadil se v městě, které se jmenuje Nazaret, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků: ‚Bude nazýván Nazaretský.‘ (Mt 2,13-15.19-23)
Srovnání: Oz 11,1; Ex 4,22-23; Ex 4,19; Lk 2,39; Jan 1,45-46; Sd 13,5
Úvod k meditaci
Stručný příběh bez barvitých detailů o útěku do Egypta a návratu domů zdůrazňuje ochotu Josefa a Marie uposlechnout a následovat Boží vedení. Vyprávění je také dokladem, že Otec se stará o Božího Syna a také o ty, kteří jsou kolem něj. Jak dobře vnímám Boží vedení, hlas svědomí v každodenním životě i ve zlomových situacích? Jak reaguji, když mne Pán nějak osloví? Jak je to s mojí odvahou při následování Božích cest (viz odchod Svaté rodiny do Egypta)?
Výklad biblického textu
Kontext: První kapitola Matoušova evangelia se zaměřila na Ježíšovu totožnost. Nejprve tedy byla zodpovězena otázka: Kdo je Ježíš? V druhé kapitole se důraz posouvá od informací Ježíšovy totožnosti na řadu konkrétních míst. Jestliže hlavním zájmem 1. kapitoly bylo Kdo?, ve druhé kapitole je to Kde?
13 Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně: Toto je druhý sen či vidění, který Josef od Boha dostal. U Matouše se ukazuje, že sny, které uvádějí na scénu andělského interpreta, jsou hlavními prostředky Boží komunikace ve prospěch Ježíše. V prvním snu Bůh Josefovioznámil, že má přijmout Marii, svoji snoubenku, která počala z Ducha Svatého, a že tento narozený syn bude Mesiáš (Mt 1,20-22). Ve druhém snu se Josef dozvídá, že má dítě ochránit v situaci, kdy se objevuje značné nebezpečí. I když Josef nebyl tělesným otcem, přesto – nejen po právní stránce – Ježíše přijímá jako vlastního syna a cítí za něj plnou odpovědnost. Josef se ukazuje jako stále otevřený pro Boží vedení a zároveň jako velmi praktický člověk, který se postará o svoji rodinu i za cenu odchodu do cizí země.
14 Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta: Útěk do Egypta nebyl něčím příliš zvláštním. Egypt byl pro Izraelity typickým místem útočiště v rozličných situacích strádáních nebo ohrožení (srov. Dt 23,8; 1 Král 11,40; 2 Král 25,26; Jer 26,21; Zach 10,10), v několika větších městech zde byly židovské kolonie, které vznikly v dobách židovského zajetí (viz Jeremiáš 43 a 44). Egypt se dostal pod římskou nadvládu r. 30 př. Kr. a nespadal pod Herodovu pravomoc.
15 a byl tam až do Herodovy smrti: Herodes zemřel v březnu/dubnu r. 4 př. Kr. Je třeba připomenout, že většina historiků dnes klade Ježíšovo narození (Mt 2,19 a Lk 1,5) mezi roky 7 a 6 př. Kr. Jako první se pokusil rok Ježíšova narození vypočítat na základě historických záznamů, ale dostupných až v 6. století, mnich Dionysius Exiguus (v roce 525), který však tento rok neurčil přesně (i když z odstupu skoro šesti století to byl dobrý pokus). Na základě Dionysiova výpočtu se přesto začal užívat křesťanský letopočet, který je dnes letopočtem celosvětově nejběžněji používaným.
Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘: Citát pochází z Ozeáše 11,1: Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z Egypta.
19 Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně: Zde je třetí z Josefových snů, kde mu anděl Páně zjevuje další Boží sdělení.
20 jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli: Na prvním místě to byl právě Herodes Veliký, který usiloval o život dítěte, a jeho strach ze ztráty vlády a jeho následná krutost se projevily povražděním dětí v Betlémě a okolí (Mt 2,16-18 – liturgický výběr textů tyto verše vynechává). Množné číslo ale může poukazovat i na spoluvinu velekněží a zákoníků a možná i celého Jeruzaléma (Mt 2,3).
22 uslyšel, že je v Judsku místo svého otce Heroda králem Archelaus: Po smrti Heroda Velikého v roce 4 po Kr. bylo jeho království rozděleno mezi jeho tři syny: Archelaa, Heroda Antipu a Filipa. Archelaovi byla svěřena vláda nad Judskem, Samařskem a Idumeou. Jeho vláda se vyznačovala krutostí a politickým chaosem. Lidé jej nazývali králem, ale byl spíše diktátorem, jehož nástup na trůn byl provázen masakrem tří tisíc vlivných občanů. Po několika letech Římané zakročili a tohoto špatného vládce poslali do vyhnanství (r. 6 po Kr.) a začali ustanovovat vlastní místodržitele (nejslavnějším z nich byl potom Pontius Pilát).
23 Šel tedy a usadil se v městě, které se jmenuje Nazaret: Z výše uvedených důvodů se tedy Josef se svojí rodinou usadil mimo území spravované Archelaem. Domov našli na samém severu Palestiny, v Galileji, v městě Nazaret. Ten byl tehdy spíše zemědělskou osadou poblíž Via Maris (přímořské cesty), hlavní obchodní cesty vedoucí do Egypta. Obyvatelé Nazareta tak byli v neustálém styku s lidmi z celého světa. V městečku sídlila vojenská jednotka pověřená dozorem nad Galilejí. Z toho důvodu mnozí Židé Nazaretem opovrhovali a možná i proto Natanael v Janově evangeliu 1,46 reagoval na Filipovo pozvání slovy: Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?
Výraz bude nazván Nazaretský se neobjevuje u žádného z proroků a ani Matouš nezmiňuje konkrétního proroka, avšak mluví v množném čísle o prorocích. Věta poukazuje především na to, že Ježíš jako člověk pochází z Nazareta. Může se zde jednat o narážku na text Iz 11,1, kde se ohlašuje, že výhonek (nezer) vypučí z kořene Jesse jako Vládce pokoje, plný Ducha a spravedlnosti. Narážka by se též mohla týkat textu Jer 23,5; 33,15, kde je očekáván spravedlivý a moudrý král jako výhonek Davida. Stejně jako titul Kristus na začátku Matoušova vyprávění Ježíšova dětství, tak i tato narážka na jeho konci poukazuje na mesiánské poslání Ježíše. Výraz bude nazván Nazaretský je však možné chápat též v souvislosti s textem knihy Soudců: ten chlapec bude od mateřského života Boží zasvěcenec (nazír) (Soud 13,5). Text se zmiňuje o Samsonově povolání být nazírem, členem skupiny přísného asketismu a zasvěcení ve starém Izraeli. Matouš mohl využít hru slov k vyjádření Ježíšovy vlastní oddanosti k jeho mesiášskému poslání.
Prameny, odkazy
Jeruzalémská Bible; Luke T. Johnson – Evangelium podle Matouše – Sacra pagina; Průvodce životem – Matouš – Luxpress; Misál na každý den liturgického roku; Petr Mareček – www.biblickedilo.cz.
K tématu
Josef – muž, který má sny
O Josefovi slyšíme, že měl čtyři rozhodující sny a že měl odvahu si je vyložit a jednat podle nich (Mt 1,20; 2,13.19.22). Vidíme, jak se Josef velkoryse chová vůči Marii – a to i před tím, než se ve snu dozví, že počala z Ducha Svatého (Mt 1,19-20). Co si obvykle neuvědomujeme, je to, že Josef ve skutečnosti porušil zákon, když ji nechtěl vystavit hanbě a chtěl ji propustit potají. Nejenom, že ji Josef chrání, ale on se vůbec neohlíží na sebe a sebe nechrání! Je to projev statečnosti a lásky, vezmeme-li v potaz dobu a okolnosti, ve kterých se to stalo.
Deuteronomium 22,20-21 je v této věci zcela jednoznačné: nevěstu, která ztratila panenství před svatbou, vyvedou ke vchodu do domu jejího otce a mužové jejího města ji ukamenují a zemře, neboť tím, že smilnila v domě svého otce, dopustila se v Izraeli hanebnosti. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Z jakéhosi důvodu se ale tato skutečnost v čítankových příbězích o svatém Josefovi vůbec nevysvětluje. Buď jsme nechtěli odkrývat židovský trestní legalismus, nebo jsme nechtěli představovat Josefa jako porušovatele Zákona, což by poukazovalo na náš vlastní legalismus. Legalismem přitom míním stav, kdy je zákon tím nejdůležitějším, na čem záleží. Ježíš ale se zákonem zacházel úplně jinak (např. Mt 12,1-8). Co myslíte, od koho se Ježíš učil svůj postoj k zákonu? Od Josefa! Na rozdíl od praxe západního křesťanství, kde učí obvykle matka, to v judaismu prvního století byl otec, kdo své děti učil zákonu.
Josef dále naslouchá snům a věří jim, a to ho vede k tomu, aby se vydal na dlouhou cestu do Egypta a zachránil svou ženu a dítě. Potom má další sen, který uposlechne, a vrátí se do Izraele. A nakonec má poslední sen, kterého si často nevšimneme, řekne, aby se nevracel do judského Betléma, protože tam vládne král Archelaus, aby se místo toho vydal do Galileje. Rodina se usadí v Nazaretu. Zlo, které hrozilo, se proměnilo v dobro díky snům a víře jednoho muže.
Richard Rohr, Louis Glanzman – Duchovní bratři: Muži Bible mluví k mužům dneška
Nejdůležitějším vztahem v rodině je vztah mezi manželi. Je nadřazen všem ostatním vztahům, vztah mezi rodičem a dítětem nevyjímaje (...)
Ještě jsem se nesetkal s opravdu šťastnou a vřelou rodinou, za kterou by manžel a otec nenesl plnou zodpovědnost. Také žena a matka má svou zodpovědnost, ale manžel jí v tom musí ochotně pomáhat a podpírat ji. Je to nutné i proto, že žena může jen obtížně milovat svého manžela, pokud necítí, že ji stoprocentně podporuje ve všech oblastech rodinného a citového života. Samozřejmě, že totéž platí o mužově zodpovědnosti v rodině. Také muž potřebuje mít jistotu, že jeho žena je připravena mu pomoci a že je dokonce ochotna ustoupit, když je to potřeba.
Mužova ochota nést plnou zodpovědnost za rodinu je pro manželku i pro dítě jedním z největších darů (...)
Žena může podivuhodným způsobem přijímat lásku, kterou v ní její muž vyvolá. Může ji bohatě rozvíjet a opětovat manželovi i dětem, naplňovat domov nevyslovitelně nádherným ovzduším. Láska, která se k muži vrací prostřednictvím jeho ženy, má úžasnou cenu. Podle mého názoru je to ta nejnádhernější věc na světě. Vyvolat lásku je zpočátku obtížné, ale když muž zakusí opětovanou lásku své ženy, brzy přijde na to, že se jeho láska rozmnožila a že s jejím růstem je pro něho stále snazší ji vyvoláva (...)
My muži opravdu zoufale potřebujeme pomoc svých žen, aby nás vedly pro nás v relativně cizím světě citů (...)
Nutno přijímat životního partnera takový, jaký je, i když bychom rádi, aby v něčem byl jiný. Umět odhalit vlastnosti, za které mohu být vděčný (...)
Vše záleží na nepodmíněné lásce, která je v plnosti nedosažitelným ideálem, o který ale musíme stále usilovat.
Ross Campbell – Potřebuji tvou lásku
Mír
Mír mezi bližními,
mír mezi příbuznými,
mír mezi milenci,
v lásce Krále života.
Mír mezi tebou a mnou,
mír mezi mužem a ženou,
mír mezi matkou a dětmi,
avšak Kristův mír je mírem nade všemi.
Carmina Gadelica
(Moudrost Keltů)
Často jsem přemýšlel, co by vám, manželům a manželkám, chtěl povědět Pán Ježíš. Asi by na vás všechny s láskou pohlédl a chtěl by vás potěšit a povzbudit. Možná by řekl:
Blahoslavení jste vy manželé, kteří jste svůj život postavili na Bohu, své manželství jste přijali jako dar i službu sobě navzájem a v tomto postoji vytváříte prostředí lásky, v němž mohou vyrůstat vaše děti.
Blahoslavení jste vy, kteří jste sobecky neodmítli děti a v důvěře jste v nich přijali Boží dar. Stejně tak i vy, kteří jste přijali cizí děti a staráte se o ně jako o vlastní.
Blahoslavení jste vy, kteří jste starost o váš vzájemný vztah, o vaši rodinu a o výchovu dětí nepostavili až za své zaměstnání
a záliby.
Blahoslavení jste vy, kteří si dokážete odpouštět i těžká provinění a začínat znovu, protože právě tím jste znamením milosrdného Boha.
Blahoslavení jste vy, kteří jste lásku neoddělili od odpovědnosti a zůstáváte si věrni, protože právě tím svědčíte o absolutní věrnosti Boží.
Blahoslavení jste vy, kteří jako nejsnazší východisko z těžkostí a krizí, které ke každému manželství patří, nevidíte v rozchodu.
Blahoslavení jste vy, kteří jste se neuzavřeli sami v sobě, ale jste zdravě otevřeni vůči světu okolo vás.
Blahoslavení jste, když se vám kvůli zachování vašeho manželského slibu budou ostatní posmívat a považovat vás za hlupáky. Nebojte se. Vaši odměnu vám nikdo nevezme.
Vojtěch Cikrle – Vy jste sůl země a světlo světa
Požehnaný domov
Požehnaný domov, který není vystavěn pouze na základech cihel a betonu, ale především na věrné a neodvolatelné lásce manžela a manželky.
Požehnaný domov, kde se děti nepořizují jako spotřebiče, příslušenství či doplňky, ale přijímají se jako dar od Stvořitele.
Požehnaný domov, kde má dětský křik a smích přednost před hi-fi reprodukcí z moderní stereosoupravy.
Požehnaný domov, kde je urážlivé slovo vysloveno se vztekem větší tragédií než rozšlápnutý piškot na koberci.
Požehnaný domov, kde mají pastelky a modelína přednost před televizní obrazovkou a monitorem počítače.
Požehnaný domov, jehož obyvatelé tráví víc času ve vzájemném objetí než v zajetí sociálních sítí.
Anna Mátiková, FSP – Dítě, zázrak života
Překročit práh víry znamená nestydět se za to, že mám srdce dítěte, které stále ještě věří v nemožné, a proto žije s nadějí: Naděje je to jediné, co může dát všemu smysl, naděje přetváří dějiny.
Překročit práh víry znamená přiblížit se všem, kdo žijí na okraji společnosti. Znamená to zavolat je jménem, zajímat se o křehkosti těch nejslabších, posilnit jejich klesající kolena, a to s jistotou, že všechno, co děláme pro toho nejmenšího z našich bratří, děláme pro Ježíše
papež František – zamyšlení k Roku víry
Nechme se Bohem překvapit. Každý muž či žena žijící z naděje ví, že Bůh jedná a překvapuje nás i uprostřed nesnází. Bůh nás vždycky zaskočí. Bůh nám chystá vždycky jen dobro, ale prosí nás, abychom se nechali překvapit jeho láskou a přijímali jeho překvapení. Důvěřujme Bohu!“
papež František – promluva středa 24. července 2013
Desatero manželské a rodinné lásky
Toto desatero jsem s několika páry sepsal před mnoha lety a řadě párů pomohlo uvádět do života lásku v jejích různých barvách – těch úchvatných, i těch, které jsou leckdy náročné. Poslouží snad i tobě (vám oběma) jako jednoduchý, vhodný a užitečný návod ke zpytování svědomí.
1. Cti toho druhého jako tajemství.
2. Snaž se pochopit důvody toho druhého.
3. Odpouštěj a dávej jako první.
4. Buď ke druhému upřímný a děkuj mu za jeho upřímnost vůči tobě.
5. Druhému vždy naslouchej a nehledej důvody, proč by ses před ním měl uzavřít nebo se mu vyhýbat.
6. Ke svým dětem měj úctu jako ke svobodným bytostem.
7. Poskytuj svým dětem důvody, proč má smysl žít a proč doufat, a to společně se svým manželem (manželkou).
8. Dovol, aby byly tvé jistoty zpochybněny představami tvých dětí a neboj se se svými dětmi diskutovat.
9. Každý den žádej Boha o větší lásku.
10. Snaž se být pro toho druhého − i pro své děti − darem a svědectvím o Bohu.
Pán ať dokončí dobré dílo, které v tobě (ve vás) započal.
Bruno Forte – Barvy lásky
Slib
Jeden profesor si velmi přál stát se rektorem univerzity, na které už mnoho let přednášel. Dnem i nocí se věnoval svému oboru, vypracovával obsáhlé studie, účastnil se aktivně konferencí a publikoval odborné knihy. Jednou se konečně jeho sen splnil. Byl jmenován rektorem. Ujal se úřadu a začal s rozhodností plnit úkoly a povinnosti spojené s touto funkcí. Tisk i studenti přijali jeho jmenování s povděkem. Ale po několika měsících se k údivu všech rozhodl odstoupit. Důvod byl prostý: vzdal se úřadu rektora, aby mohl věnovat veškerý čas své manželce. U jeho manželky byly zjištěny symptomy Alzheimerovy choroby. Nemoc postupovala neobvykle rychle a po několika měsících už byly důsledky onemocnění dramatické: nejenže si nevzpomínala téměř na nic, co spolu za celá léta života prožili, ale dokonce svého muže ani nepoznávala. Neuvědomovala si už, že je jejím manželem. Prakticky všichni mu říkali, že toto jeho rozhodnutí nemá smysl. O jeho nemocnou manželku se přece může starat kdokoli – ona už svého manžela ani nepozná, když vejde do jejího pokoje, aby jí pomohl; má ho za kohokoli jiného. Naproti tomu ne všichni mohou dobře zastávat jeho úřad, pro který se tolik obětoval a prokázal v této funkci takové nasazení. On odpovídal jednoduše: „Je pravda, že moje manželka už neví, kdo jsem, Ale já vím, kdo je ona. Vidím v ní stále svou úžasnou ženu, se kterou jsme se vzali před mnoha lety. A je tu ještě jedna věc, důležitější než povolání. Je to slib. Slíbil jsem, že jí zůstanu po boku, dokud nás smrt nerozdělí‘.“
Zákon priorit nelze obejít. Co je nejdůležitějšího ve tvém životě?
Bruno Ferrero – Hvězdy pro duši
Boží slovo nám říká, že rodina je svěřena do rukou muže, ženy a dětí, aby utvářeli společenství mezi osobami k obrazu jednoty Otce, Syna a Ducha Svatého. Samo plození a výchova dětí je odrazem stvořitelské činnosti Otce. Rodina je povolána k tomu, aby se setkávala k denní modlitbě, četbě Božího slova a ke slavení Eucharistie, a tak rostla v lásce a stále víc se proměňovala v chrám, v němž přebývá Duch.
Každé rodině se staví před oči ikona svaté Rodiny nazaretské. Ta ve svém každodenním životě zakoušela námahu, a dokonce i úzkostnou hrůzu, když musela například snášet nepochopitelné násilí Herodovo. Tato její zkušenost se tragicky opakuje v mnoha rodinách uprchlíků, kteří se i dnes cítí odmítaní a bezmocní. Naše rodiny jsou jako mudrci z východu zvány, aby kontemplovaly Dítě a Matku, aby se před ním sklonily a adorovaly ho (srov. Mt 2,11). Jako Maria jsou vyzývány, aby s odvahou a klidně odpovídaly na životní výzvy v dobách těžkých i příznivých a aby ve svém srdci uchovávaly podivuhodné Boží skutky a rozjímaly o nich (srov. Lk 2,19.51). V pokladnici Mariina srdce je také každá událost všech našich rodin, které ona bedlivě střeží. Proto nám může pomáhat jim rozumět, abychom v rodinných událostech poznávali poselství, které nám v nich chce sdělit Bůh.
Amoris laetitia (Radost z lásky) papeže Františka – čl. 29 a 30
